Z konference na Husitské teologické fakultě UK s tématem Duchovní péče o lidi s demencí konaná 21.11.2024. Alzheimer a demence osobnost promění. Klíčové je zachovat důstojnost člověka
Neurodegenerativních a psychických poruch ve stáří ve společnosti se zvyšujícím se věkem dožití přibývá, je to všeobecné a aktuální téma. Dotýká se i oblasti spirituality. Proto se této problematice věnoval devátý ročník konference, která se konala na Husitské teologické fakultě UK pod názvem Duchovní péče o lidi s demencí.
"Jako duchovní či pastorační pracovníci se setkáváme s lidmi, kteří mají takové projevy stáří ... Nemoc může navíc postihnout i lidí s mimořádnými intelektuálními schopnostmi," poznamenal v úvodním slovu patriarcha naší církve Tomáš Butta. Člověka s takovou nemocí charakterizuje dezorientace, ztrácí schopnost komunikace, potřebuje profesionální pomoc i lidskou blízkost a spirituální péči. Patriarcha citoval mj. slova Jana Amose Komenského: "stáří je již samo o sobě nemoc, a to nevyléčitelná" a připomněl Žalm 71 a jeho prosby o hodnotné a duchovně bohaté stáří...
Člověk získává hodnotu Božím slovem
Děkan HTF Jiří Vogel se v přednášce Hodnota a důstojnost osoby v perspektivě biblického personalismu zamyslel nad křesťanským pojetím osoby v kontextu tří otázek: proč je nutné reflektovat její hodnotu, jakým způsobem chápe pojetí osoby biblický personalismus a jak se toto pojetí projevuje v další práci církve.
Reflexe hodnoty druhé osoby je stěžejní kvůli tomu, aby nebyla porušována, což se ve společenských extrémech jako je rasismus, xenofobie, ale i v rodinách, jako týrání či na pracovišti jako šikana, stále děje. "Jen kolik je výrazů pro porušování lidských práv a důstojnosti! Spolu s posouváním lidstva do virtuální reality se navíc posunuly možnosti, rozšiřují se jevy typu internetové šikany. Kategorie jako hodnota a důstojnost člověka řeší již filosofie s tím, že to není něco, co existuje samo o sobě, zcela zdůvodnitelné, ale spíše je postavena na společném, společenském konsensu. "Na jedné straně nás něco v nás nutí, abychom hodnotu člověka uznávali, je to autonomní princip (Immanuel Kant). Na druhé se na tom, co je hodnota a důstojnost, jakým způsobem je uznávána, shodujeme jako společnost" (Friedrich Nietzsche, dle kterého roste hodnota člověka prosazením ve společnosti, z velikosti našich činů, důstojnost člověka není nijak automaticky daná)
A jak tuto otázku chápe biblický personalismus? Člověka člověkem dělá Boží Duch, a když jej člověk odmítá, stává se pouhým tělem. Být člověkem znamená naslouchat Hospodinu a brát ho vážně. Člověk je znovuzrozen skrze Boží slovo, získává skrze něj hodnotu.
"Důstojnost a hodnota člověka v církvi roste proto, že se lidé berou vážně a že spolu komunikují. Když s člověkem komunikujete, tak jej uznáváte," uvedl pedagog.
Když už si člověk nemůže zachovat důstojnost, je to na jeho okolí
Gisela Younisová z České alzheimerovské společnosti představila rámec i kazuistiky v přednášce Lidé s demencí a jejich spirituální potřeby v pohledu sociální práce. "Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění, jedna z nejčastějších příčin demence, která se dotýká všech oblastí života. Roste závislost člověka na podpoře jiných osob. Mění se kognitivní schopnosti a často i osobnost," uvedla odbornice a popsala tři základní stadia nemoci. První je mírné, kdy se dá ještě docházet do zaměstnání, ač třeba dotyčný už potřebuje nějakou instruktáž. V další fázi dochází k prohloubení úbytku kognice, ke ztrátě soběstačnosti. "V těžkém stádiu se člověk stává plně závislý na péči okolí, není schopen si zachovat sám důstojnost, musí mu pomoci okolí ... nemocný si svou nemoc nevybral, je velmi zranitelný, křehký, přestal rozumět běžnému světu, okolí se musí přiblížit člověku," popisuje Gisela Younisová. Souhlasí s Jiřím Vogelem v tom, jak důležitá je komunikace.
Alzheimerova nemoc bývá často spojena s depresí a úzkostí, deprese může být léčena, správnou medikací se dají nepřiměřené projevy chování vyladit. Nefarmakologickými postupy jsou pak opět trpělivá komunikace, schopnost přijímat člověka. "Demence není normální stárnutí, je to projev nemoci," upozornila Younisová s tím, že to se často zaměňuje. Současné léky i ostatní postupy se podle ní zaměřují na to, aby udržovaly člověka co nejdéle tak, aby byla kvalita života co nejdelší dobu, aby se nedostal do nejhoršího stadia. Platí totiž, že "co je ztraceno, se už nenavrátí," takže přiměřená aktivizace má smysl. V sociální práci je důležité pracovat s životním příběhem člověka. "Dá se navazovat na to, kým byl, co měl rád... abychom neviděli jen nemoc či či její projevy, ale stále viděli konkrétního člověka".
Život jako cesta Kříže
Identitě člověka a její proměně se věnoval pedagog HTF a duchovní Pavel Kolář v přednášce Pastorálně - liturgické aspekty péče o lidi s demencí. Teologické východisko ve svátostné službě nemocným je ve společné liturgické anamnesis Ježíšova přechodu z utrpení, ztráty a smrti do nového života, kdy spolu s Kristem umíráme, abychom se s ním probudili k novému životu. Je jím společná pašijová cesta spolu s jejími symboly, na které dochází k proměně toho, kdo je v nemoci, i vztahů s ostatními. Na co se pak v duchovní péči orientovat? "Na přítomnou realitu, na stvrzení pocitů či emocí, na aktivity podněcující vzpomínání." říká Pavel Kolář.
Podrobnější informace z konference, zvláště pak z odpoledního programu, jenž zahrnoval přednášku Veroniky Frühbauerové “Projekt Dementia friendly společnost a možnosti zapojení církví” a zajímavé, podnětné workshopy se vzájemným sdílením z praxe (“Propojení biblických příběhů s osobními příběhy lidí s demencí a praktická doporučení pro duchovní péči o lidi s demencí” - Vladimíra Škrášková a “Zkušenosti z kaplanské péče o lidi s demencí v sociálních zařízeních” v pojetí faráře a kaplana naší církve Davida Hrona) přineseme v týdeníku Český zápas č. 49.
Redakce a Tereza Zavadilová
Foto: Tomáš Novák
