Zamyšlení nad tématem tohoto měsíce vyvolává poněkud rozporuplné úvahy. Pro tý­deník s náboženskou tematikou je takové téma zajisté klasické, zpracované do detailů v nesčetných homiliích a meditacích inspirovaných sakrálními texty a jejich květnatými interpretacemi.

Přesto se mnohému vtírá jakási pochybnost, co vlastně měli autoři té­matu na mysli. Jde o lidská osobní svědectví, další teologické interpretace, či dokonce zkamenělé pojetí fundamentalistického myšlení rozličných náboženských směrů?
Mladší generace, vyrůstající již jako druhá i třetí v prudce sekularizujícím se atlantic­kém světě na počátku 21. století, může si pokládat takovou otázku, má-li ale pro ni význam anebo má-li sama zájem si ji polo­žit. Nemějme jí to za zlé; spíše za opomí­jení v její výchově všemi, kteří ji obklopují. Ta generace je od narození vedena v technokratickém prostředí, aby se vyvíjela v technologických dimenzích, ve kterých její vnímání humánně etické zůstává poněkud opož­děno.

Pokusím se přiblížit, jak nahlíží na tuto otázku současné pedago­gické pojetí generační výchovy v prostředí Kanady. Technicky je zde výuka a výchova ve všech školách od I. do III. stupně admi­nistrována výlučně provinciemi. Jde tedy o obraz, jak ji řeší hlavní provincie, jako jsou Ontario, Québec a Britská Kolumbie. Všechny kladou důraz na upřed­nostnění výchovy technické, tedy oborů matematiky a fyziky, jak požaduje současná poptávka po odborných kvalifikacích digi­talizovaných technologií, i za cenu útlumu výchovy jazykové a nauk společenských, humanit­ních. Na konci minulého století se pedagogové náročnějších vy­sokých škol setkávali s takovými nedostatky v přípravě absolventů škol II. stupně, že posílali ze svých řad vlastní instruktory připravovat vyspělejší studenty na způsob vysokoškolského stu­dia, který je čeká.

Jak nahlížejí školy obecně na výchovu a výuku humanitních, společenských nauk, etickou a náboženskou? Vycházejí z prin­cipu nezávislosti, odluky církví od státní administrativy, zakotveného v ústavě. Mějme na mysli, že zdejší obyvatelstvo je ve­lice heterogenní; v některých provinciích téměř 35 % mimoevropského původu, odlišných kultur i náboženských vy­znání. Záleží tedy výlučně na učitelích, jak dokážou vštěpovat svěřencům v rámci svých oborů také obecné etické zásady mezilidských vztahů a vzájemného jed­nání. Na školách II. stupně se některá té­mata a jejich principy vyučují v rámci kurzů náboženské výchovy. Předmět při­pomíná středoevropské formáty výuky re­ligionistiky. Obecné osnovy v něm nepřipouštějí výuku denominačních do­gmat, ani její obsahové zaměření na po­tenciální konvertismus jakéhokoli směru. Zaměřují se např. na literární a umě­lecká díla, jaká reprezentují posvátné knihy a archeologické památky, jejich kul­turní ohlas a dosah, historii a vývoj ná­boženských směrů apod. Kurzy přednášejí pedagogové s aprobací učitelskou, nikoli vyučující z denominačních fakult a kateder. Někdy se vyučování v tomto humanitním předmětu ujímají zkušení učitelé z oborů exaktních věd. Uvedu zde jeden příklad, kdy může docházet v tak neobvyklých situacích k nečeka­ným závěrům.

Ke konci minulého roku vrcholily připo­mínky 90. výročí udělení Nobelovy ceny významnému německému fyzikovi a nu­kleárnímu vědci W. Heisenbergovi, který je dnes považován za zakladatele kvan­tové mechaniky a fyziky pro jeho zpra­cování matematických důkazů a zákonů principu nejistoty. Je to teorie, která se stala úhelným kamenem pro vysvětlení chování objektů subatomických dimenzí. Princip je ale také řídící v matematické te­orii chaosu, jejíž praktická aplikace se uskutečňuje v mnohých přírodních i kos­mologických teoriích a jevech. Patří mezi ně chování vzdušných a vodních proudů při předpovědích počasí a podnebních změnách, v oceánských proudech, pohy­bech během zemětřesení, v nukleárních re­akcích, ve změnách genetických, i v teoriích makroekonomiky...

Při té výroční příležitosti před­nesl docent z torontské Metropo­litní univerzity přednášku pro studenty sekundárních škol o pr­vopočátcích existujícího vesmíru, tzv. velkém třesku; události, která rovněž k osvětlení používá matematických aspektů kvan­tové mechaniky. Je to téma pro laika nejen těžce srozumitelné, únavné; ale také, diplomaticky řečeno, obvykle je nerad vnímá. Abychom alespoň v principu po­chopili současnou teorii, model průběhu této kosmologické udá­losti bez použití těžko pochopi­telných matematických formulací, je třeba vyjít z několika před­pokladů.

Třesk (Big bang) byl od počátku nevhodně zvolený pojem; implikuje totiž explozi, výbuch. V prvopočátečním okamžiku ale nemohlo ještě dojít k výbu­chu. Takový zjev vyžaduje existenci času, prostoru a horizontu, v němž by se šířil, pohyb rozptylující vlny a vznik elektro­magnetického záření. Žádný z těchto jevů v prvopočátečním momentu „vzniku“ na­šeho vesmíru dosud neexistoval; začaly se postupně uskutečňovat až za několik ne­patrných zlomků vteřiny, které teprve mů­žeme popisovat ve vzniklém čase. Nebyla to exploze do prostoru, nýbrž expanze prostoru z jediného bezrozměrného, neko­nečně malého bodu nepředstavitelné gra­vitační hustoty (nazýváme jej gravitační singularita); informativně, hovorově „zrození“ vesmíru. Pochopení principu se ještě komplikuje tzv. postulátem de Brogliovým, který vysvětluje dualitu světla jako emisi diskrétních částic (kvant), popsatelných jako jak částice, tak i elektromagnetické vlny. Část elektromagnetických frekvencí spektra vnímá ovšem lidské oko jako světlo. Tedy jev světelný, pro nás nepředstavitelné intenzity. A pro vnímání studentů značné pojmů zmatení... ­­­­­­

Pan docent tedy použil ve své přednášce pro její lepší objasnění a zpestření ele­gantního příměru. Obrátil se ke slovům Genesis, Knihy Počátku, jak je zazname­nal Jahvista v k. 1, 3 a přístupně interpre­tují některé současné překlady: „I pravil Hospodin: ,Budiž světlo!‘ a bylo světlo“... První kosmologický výrok Písma... Nečekal pan docent, jak jeho příměr mladé posluchače v sále oživí. Neměl jistě na mysli zavádět teologická svědectví, meditace či doplňovat svou popularizační přednášku z kosmologické fyziky pohle­dem religionistiky nebo emocionálním uměleckým působením slov historické literární památky. Ať již byl důvod jaký­koli, vycítil, že posluchači opět živěji vnímají obsah jeho obtížně srozumitelné přednášky. Uvažujme sami, vždyť nám byla do vínku k tomu dána svobodná vůle...

Slavomír Pícha

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše