Biblické texty: Ž 66,16-20; Mt 6,5-8
Farský o modlitbě
Dnešní úvahu k výročí dr. Karla Farského bych chtěl zaměřit k jeho pojetí modlitby. Myšlenky našeho prvního patriarchy o modlitbě jsou obsaženy v jeho spise CČS. Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organizaci církve československé z roku 1925 (2. vydání z roku 1929) a nacházíme je také v některých jeho kázáních v Postilách, jako je kázání v postu na 2. neděli z roku 1922 nebo 5. neděli po Velikonocích z roku 1923.
Farský zdůrazňuje niternost modlitby, a její vnější výraz není tak podstatný. Modlitba se uskutečňovat ve skrytosti a nerušeně, tak jak se modlil Ježíš. Modlitbu chápe Farský jako „rozmluvu s Bohem“ (CČS, vyd. 1929, s. 24) či „pohovor s Bohem“ (Postily, s. 71).
Farský říká, že modlit se znamená uvědomovat si svůj poměr k Bohu a v modlitbě člověk činí své plány, rozhodnutí a předsevzetí (CČS, s. 14). S modlitební prosbou má jít ruku v ruce i aktivita člověka (CČS, s. 25). Bůh dává chléb, přičiní-li se o něj člověk (srov. Mt 7,7-8).
Farský říká, že modlitba nemá pohnout Bohem, ale člověkem, který se modlí (Postily, s. 249). A přece modlitby velkých duchů hýbali světem. Farský klade řečnickou otázku: Jak a proč? Protože tito lidé dokázali pohnout sebou samými (CČS, s. 24-25). Účinek modlitby se objeví a projeví na následujícím jednání člověka, bude-li dobré (Postily, s. 72).
Farský se věnuje i otázce tzv. nevyslyšené modlitby. „A někdy vyslyší Bůh modlitbu i jinak, nežli´s chtěl a sobě přál. I tak je ale dobře. Neboť člověk ze svého hlediska nevidí a neví, jak nejlépe by mohl uplatnit se v řádu života. A později teprve vidí, že bylo dobře tak a k dobrému" (CČS, cit s. 25).
Modlitba je podle Farského uvědomováním si Božího zákona a řádu a zařízení svých tužeb a počinů podle něho (Postily, s. 71). Modlitba je usilovná snaha a práce na sobě samém a na úpravě své vůle, svého nitra, své duše. Takto stručně charakterizuje Farský modlitbu: „Modlitbou umísťuje se člověk do řádu Věčnosti“ (Postily, s. 71).
Modlitby v Liturgii, Zpěvníku a Obřadní příručce
Farský byl mužem modlitby, jak poznáváme nejen z jeho úvah, ale z jeho Liturgie, Obřadní příručky a Zpěvníku. V Liturgii stál Farský jako kněz před Bohem a modlil se k němu. Liturgie je prostoupena modlitbami, které nejen přejímal z východních a západních bohoslužebných tradic, ale také textově upravoval. Dokládají jeho trojiční křesťanskou víru v Otce, Syna a Ducha svatého. I když liturgické texty modliteb prošly během dalších desetiletí úpravami, přesto i v současné naší Liturgii jsou patrné Farského modlitby a jejich úmysly. V roce1924 zněla eucharistická modlitba takto: „Poněvadž pak veliké jest při nás milosrdenství tvé, že´s nás sobě, Bože stvořil, Kristem vykoupil a Duchem milosti své osvítil k spasení a každodenně nás živíš a chováš (zachováváš) za to všechno tobě, Otče nejdobrotivější, z vděčných srdcích děkujeme prosíce: V čemkoli kdo milosti tvé potřebuje a k tobě se utíká, ať není zahanben" (Liturgie, 1924, in: Zpěvník, s. 200-201).
Modlitby se nacházejí ve Farského Obřadní příručce (Agendě) začleněné v jednotlivých obřadech jako jejich součást, ale i v závěru jsou připojeny samostatné modlitby. Přibližme si Farského modlitbu při uvedení dítěte: „Všemohoucí věčný Bože, jehož tajemným zákonem tento nový život náš svět rozmnožil; dejž: ať zdárně roste, ať záhy prospívá též poznáním pravdy a srdce jeho ať se otevře jednou pro vždy čisté lásce k tobě, k lidem i k přírodě, až seznám že ty jsi pravda, dobro a krása, tak, jak nás učil tomu náš Pán ježíš Kristus, který s Tebou a Duchem svatým žije a vládne na věky věků" (Obřadní příručka, 1920, s. 10).
Farský do Obřadní příručky zařazoval tradiční formu křesťanské modlitby jako je responsoriální žalmy, které mají střídavé odpovědi i podobu zpěvu, (s. 9, s. 36, s. 44 aj.) a také litanii (s. 58-62). Najdeme tam i díkůvzdání Bohu podle hymnu sv. Ambrože (s. 70-72) i vzývání Ducha svatého (s. 57), které připomíná epiklezi z jeho liturgie. Farský užíval i přejaté modlitby, které upravoval. Užívá modlitby Jana Amose Komenského ze spisu Hlubina bezpečnosti (s. 41-43) a též vytvořil modlitební parafrázi ze spisu Truchlivý (63-64; srov. Veškeré spis J. A. Komenského, sv. XV., s. 138-139). Součástí jeho Obřadní příručky jsou i modlitby za vlast a národ.
Také písně v jeho Zpěvníku jsou zařazeny modlitby (s. 145-165) pro osobní zbožnost. Samotné písně jsou modlitbami. Farský upravoval texty, jako je tomu v případě písní „Což Bůh z dávna uložil (s. 20) a „Velký Bože, my se ti klaníme“ (s. 52).
Toto uvažování o Farského chápání modlitby zakončím jeho modlitbou, která je prosbou o Ducha svatého: „Bože, jenž srdce svých věrných nadšením Ducha svatého povždy osvěcuješ a rozehříváš: dej nám, jako oho sobě žádáme, abychom týmž posvátným Duchem zaníceni pro všecko, co pravé, dobré a krásné jest, neustále nadšeni byli: Po vůli Pána našeho Ježíše Krista, jenž nechať s tebou v jednotě téhož Ducha v nás žije a vládne na věky věků. Amen."