Projev v Parlamentu v březnu 2024.
Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a vážení pánové, milé sestry a bratři!
Pro letošní rok jsme pro setkání v Poslanecké sněmovně k 174. výročí T. G. Masaryka zvolili téma „národní obrození“. Důvodem je Rok české hudby 2024. Právě v hudbě a umění se projevoval obrozující se duch českého národa. Ale národní obrození nacházelo svůj výraz i v českém jazyce, literatuře, divadle a rozvoji vědních oborů. Mělo také svoji náboženskou stránku a jeho nositeli byli osvícenští katoličtí kněží a vlastenečtí evangeličtí duchovní.
K osobnostem mimořádného významu v tomto období náležel František Palacký (1798-1876). T. G. Masaryk ve svém spise o národním obrození Česká otázka jej hodnotil tak, že se stal zakladatelem českého národního programu, vůdčí osobností, doslova „Otcem národa“.
Kolem monumentálního pomníku od sochaře Stanislava Suchardy na stejnojmenném náměstí v Praze chodíme dnes většinou bez povšimnutí. O Palackém víme, že byl historikem, který napsal rozsáhlé dějiny.
Ale Palacký byl také výraznou náboženskou osobností. Pocházel z rodu náležejícího k Jednotě bratrské a jeho rodina se po vydání tolerančního patentu přihlásila k luterské evangelické církvi. A v této víře a zbožnosti byl vychováván. Uvádí se o něm, že v pěti letech již přečetl celou Bibli. Měl se stát evangelickým kazatelem a studoval teologii. Prožil však náboženskou krizi. Rozešel se vnitřně s konfesní luterskou ortodoxií. Avšak neznamenalo to, že by se stal nevěřícím. Jeho náboženské přesvědčení se stalo pevným a trvalým, ale ve smyslu osvícenské náboženské filozofie. Znakem této rozumově a kriticky pojaté zbožnosti bylo vědomí, že Bůh prozřetelně spravuje tento svět; důležitou roli hraje mravnost a mravní zdokonalování člověka; v posledu to, co je zlé, bude sloužit k dobrému, a člověk má naději na nesmrtelnost.
Palacký propojoval své hluboké náboženské přesvědčení s láskou k národu a dal všechny své síly do služby národnímu obrození. Podobně jako to vyjádřil evangelík Jan Kollár, že zbožnost a národnost jsou dvě sestry. Přesto lidství je cosi vyššího než národnost, jak to chápala Herderova filozofie dějin, která ovlivnila české národní obrození.
Palacký se zpočátku věnoval estetice a filologii. Především jako historik a politik se stal vůdčí autoritou národního obrození. Jeho vztah k české reformaci se projevil v jeho Dějinách národu českého, které psal Palacký pod tlakem censury. Z 11 svazků jich je 7 věnováno právě české reformaci. Masaryk k tomu říká: „Palacký nám ukázal, co znamená pro lidstvo a pro nás hnutí husitské a pak bratrské…“.
Palacký ve své osobě propojuje náboženství a vědu. Náboženství bez vědy je slepé. Věda však poskytuje jen útržkovité poznání. Náboženství vědě dodává duchovní a mravní perspektivu a zacílení.
Podle Palackého přesvědčení v dějinách a jejich podání nejde jen o ziskuchtivé lidské zájmy, ale o hodnoty duchovní, mravní, všelidské.
Masaryk se s důkladností i sympatiemi zabýval osobností Palackého a jeho dílem. Obě tyto osobnosti i mnohé spojuje. Oba prožili náboženskou krizi, ale udrželi si specifické náboženské přesvědčení. Věřili v Boží prozřetelnost v životě jednotlivců i v dějinách národů. Vyznačovali se usilovnou pracovitostí a vzdělaností. Projevovali svým úsilím vztah k vlastnímu národu, který však propojovali s humanitou a všelidskými zájmy.
Připomínáme-li si v tomto čase našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka a jím představované hodnoty humanitní demokracie, tak to činíme se zájmem poznávat hlouběji i české národní obrození s jeho kulturotvornou silou i duchovně-morální dimenzí, která pro nás ani dnes neztrácí na významu a aktuálnosti.