Úvodní slovo na konferenci HTF UK „Životní a partnerské dráhy v perspektivě pastorační služby" v listopadu 2023.
Vážený bratře děkane, vážení účastníci konference, sestry a bratři!
Chtěl bych vás pozdravit jménem Církve československé husitské a přispět k úvodu této konference několika myšlenkami a pohledy. Název konference „Životní a partnerské dráhy v perspektivě pastorační služby“ odkazuje ke dvojímu zájmu – k životní dráze či cestě v mezilidských vztazích a k pastorační službě církve.
V obzoru pastorační péče je jednak církev, ale i člověk. Úkolem pastorační služby v reflexi praktické teologie je budování společenství církve jako celku, ale i péče o jednotlivce. To první je zřejmé z 1. listu apoštola Petra z 5. kapitoly: „Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou“ (1 Pt 5,2). A k tomu druhému ukazuje Ježíšův výrok z Matoušova evangelia z 18. kapitoly: „Mějte se na pozoru, abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce“ (Mt 18,10).
V názvu konference je použit výraz „dráha“ – což je synonymum cesty, životní cesty. Dráha může být jízdní, kdy pohyb po ní vyžaduje určitá pravidla a řád. Dráha může být závodní – velmi rychlá, riskantní a nebezpečná. Dráha může být lanová, kdy člověk nestojí nohama na zemi a vznáší se vzhůru do neznáma. Dráha může být běžecká – plná nejrůznějších překážek. Dráha může být i horská, která jednou směřuje nahoru a jindy dolů. Lidský život není statický, ale je v pohybu, vývoji a směřování. Člověk prožívá určité úseky životní cesty v intenzivních vztazích, nebo jindy může kráčet zdánlivě sám.
Člověk uskutečňuje své lidství ve vztazích – rodinných, partnerských a dalších. Jedná se o vztahy osobní. Právě teologie Církve československé husitské zdůrazňuje osobní vztahy – tzv. biblický personalismus. Prof. Zdeněk Kučera napsal stať „Manželství a rodina ve světle víry“, kde uvádí, že rodina má nenahraditelnou specifickou strukturu a poslání jako základní pramen a původ nezaměnitelné sféry osobních vztahů ve společnosti a kultuře (Zarůst do kmene: teologické a etické úvahy naší doby pro duchovní a sociální pracovníky. Praha 2013, s. 47). Hovoří zde také o manželství jako o osobním a intimním společenství muže a ženy, které je základem rodiny. Dvojina (bipolarita) muže a ženy je východiskem a základem dialogického charakteru našeho lidství (s. 76). Dokládá tyto názory biblickými odkazy Gn 1,27, Gn 2,24, Mt 19,5.
Duchovní péče o snoubence, manžele a rodinu proto náleží k významné pastorační službě duchovních a její osou je svátost manželství, kterou naše církev zachovala v návaznosti na západní i východní křesťanství. O pastoraci vzhledem k homosexuálně (lesbicky) orientovaným osobám pojednává například katolický pastorální teolog Aleš Opatrný v publikaci „Pastorace zvláštních skupin“ (Pastorace zvláštních skupin. Praha 2014). Rozlišuje zde homosexuální orientaci a homosexuální chování. V pastoračním přístupu církve k homosexuálně orientovaným lidem se vyskytuje otázka, zde je vhodnější vytváření zvláštní subkultury, nebo má docházet k integraci do farnosti. Kloní se spíše k druhému přístupu (s. 134).
Ve společnosti i v církvích probíhá diskuse spojená s heslem „Manželství pro všechny“. Téma církve uvnitř i navenek polarizuje a rozlišuje na tzv. radikální liberály a konzervativní věřící. Účastnil jsem se několika diskusí v naší církvi na toto téma. Je probíráno i v ekumenických rozhovorech. Na výjezdovém řídícím výboru Ekumenické rady církví v říjnu 2023 jsme dva dny hovořili na toto téma jako představitelé církví v osobním zcela otevřeném rozhovoru a bylo zřejmé, že ve všech církvích toto téma rezonuje, i když trochu jinak. Starokatolická církev v říjnu roku 2022 a Českobratrská církev evangelická v květnu roku 2023 schválily žehnání stejnopohlavním párům. Rozdíly jsou v tom, zda je nutné před tím uzavření registrovaného partnerství, či nikoli a zda jde o žehnání a obřad neobsahuje žádný slib, nebo je slib jeho součástí. Těmito dvěma církvemi však nebyly schvalovány konkrétní obřady, ty se teprve tvoří, a průběh je ponechán na jednotlivých duchovních.
Diskuse probíhá ve všech církvích, jak můžeme sledovat i v mediích.
Zaujal mě názor prof. Pavla Říčana, psychologa a pedagoga, vyučujícího také na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, v článku, který byl otištěn v Českém bratru v roce 2022, číslo 1 (Manželství pro všechny? Homosexualita je spíše problém pastorační než věroučný. Český bratr 2022, č. 1, s. 39-40). Jedná se o problematiku s aspekty sociálními, politickými, ekonomickými, psychologickými, lékařskými i pedagogickými. V případě církví je k této problematice přistupováno z hlediska biblického, teologického i pastoračního. Někdy se argumentuje tím, že biblická antropologie člověka jako muže a ženy je překonána a nahrazuje ji současná vědecky zdůvodněná antropologie. V tomto smyslu si dovolím připomenout myšlenku prof. Zdeňka Trtíka, že poslední původ, smysl a cíl vesmíru a lidské existence nedá věda, ale Boží zjevení (Z. Trtík, Život a víra ThDr. Karla Farského, s. 89).
V naší církvi se odehrává diskuse k jakémukoliv tématu na základě konkrétního písemného návrhu vytvořeného pověřenou pracovní skupinou či komisí nebo výborem v čase konání sněmu. Návrhy mají vždy být projednány v náboženských obcích a na dalších úrovních církve – tváří v tvář v osobním bratrském rozhovoru. V církvi jsou lidé různých názorů.
Diskuse akademická a diskuse v církvi jsou dvě roviny, které mají svá specifika. Do diskuse v církvi lidé většinou vkládají své srdce a své emoce. Akademická diskuse má být vedena s rozumem, klidem a věcností. Tím může přispívat i k diskusi v církvi a společnosti. Věřím, že tímto dobrým přínosem k rozhovorům a pomocí k orientaci v pastorační praxi bude i tato konference.