Kázání bratra patriarchy Tomáše Butty na Pondělí svatodušní v Kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze v červnu 2025.
Ž 150; Sk 2,46-47; L 24,46-53
Sestry a bratři,
setkáváme se v čase svatodušních svátků při této hudební bohoslužbě. Duch Boží se projevuje rozmanitými dary. Podává o tom svědectví apoštol Pavel ve svých listech. Pavel své listy psal v době, kdy se v církvi projevoval zřetelným způsobem Duch svatý a jeho životodárné a rozmanité působení. Apoštol Pavel zvláště v 1. listě do Korintu uvádí různé dary a pestré působení Ducha. A mezi těmito dary je i dar zpěvu a hudby. V tradičním seznamu darů Ducha svatého, kterých je sedm, je i dar umění. Právě tento dar umění a tvořivosti zahrnuje i hudbu, i když hudba není jediným uměním, přesto má s Duchem Božím zvláštní spojitost.
Apoštol Pavel, když se vyjadřuje k charismatickým shromážděním ve 14. kapitole svého listu do Korintu, užívá přirovnání hudby a hudebních nástrojů. Každý hudební nástroj má svůj zřetelný a určitý zvuk. Pavel zmiňuje dva konkrétní hudební nástroje – jeden strunný a druhý dechový – kytaru a flétnu. V případě kytary se jednalo o starověký nástroj, který je její předchůdkyní, označovaný jako citera nebo harfa. Na tento nástroj se hrálo prsty nebo trsátkem. Tento nástroj zpravidla doprovázel zpěv. Hra na hudební nástroje se rozvíjela ve starověkých kulturách v Řecku a Římě a byla spjata i s pohanským kultem. Ale hudební nástroje byly užívány i v Izraeli při bohoslužbě k poctě jediného Hospodina. I král David hrál na strunný nástroj – harfu (1K 16,23). A slovo „žalm“ ve svém původním výrazu znamená doslova nořit prsty do strun. Odkazuje to k tomu, že náboženské písně, které obsahuje Žaltář, byly doprovázeny na strunné nástroje (Ž 43,4; Ž 57,9; Ž 150,3).
Druhý nástroj, který apoštol Pavel uvádí, je flétna. Tento dechový nástroj vyžaduje lidský dech, který způsobuje zvuk, tóny a melodie. První křesťané chválili Boha zpěvem, svými hlasy. Později se v západní církvi začaly více uplatňovat hudební nástroje a do bohoslužby byly zapojeny velké orchestry s velkým množstvím hudebních nástrojů. Hudba tak má blízko k Božímu Duchu, který je zdrojem nekonečné inspirace a současně dárcem pestrých zvuků, tónů a melodií. Apoštol Pavel obraz rozmanitých hudebních nástrojů užívá k tomu, aby tím vyjádřil, že má v církvi každý věřící určitý dar a jeho užití má být jasným zvukem a zřetelným tónem a přitom má znít v souladu s druhými.
Hudba má zvláštní schopnost, že vytrhuje ze všedního a přenáší do jiných sfér. Hudba přináší neobyčejný zážitek a to v tom pozitivním i negativním smyslu. Může – obrazně řečeno – přiblížit nitro člověka k nebi, ale může ho zavést i do temných oblastí. V Korintské církvi spojovali působení Ducha s vytržením a mimořádnými zážitky a tomu odpovídala zvláštní nesrozumitelná řeč tamních křesťanů i zpěv, který se vymykal lidské mysli a běžnému vnímání.
Jak apoštol Pavel přistupoval k takovým projevům mimořádného náboženského vytržení a neobvyklého strhujícího zpěvu? Pavel byl otevřen působení Ducha a měl jistě rád hudbu, ale přesto uplatňuje na tyto duchovní projevy dvojí zásadu. Tím prvním je srozumitelnost a tím druhým je, že všechno má sloužit k budování a utváření společenství věřících.
Podle apoštola Pavla je zpěv a hudba významnou součástí bohoslužby. V prvokřesťanské církvi bohoslužbu tvořilo čtení z Bible a kázání (1Tm 4,13), modlitby (1Tm 2,1) a slavení večeře Páně, jak apoštol Pavel zachoval toto svědectví ve stejném listě – 1. epištole do Korintu na předchozím místě (1K 11. kap.). Své místo měly od počátku i zpěv a hudba, jak dokládá 1. list do Korintu: „Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení, jiný to vyloží. Všechno ať slouží ke společnému růstu“ (1K 14,26). A v listě Efezským slyšíme: „Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce“ (Ef 5,19).
O Letnicích před dvěma tisíci lety vyvolal Duch svatý v život křesťanskou církev a tím se začalo šířit evangelium ve světě. Duch posiloval a posiluje mnohé opravdové a statečné svědectví křesťanů, motivuje rozmanitou službu církve. Ale také inspiroval ke zpěvu mnoha písní, chvalozpěvů, hymnů i velkolepých hudebních děl a skladeb. Naše zpěvníky nesou stopy cest Božího Ducha a jeho darů zbožnosti a umění. Tam, kde se zpívá, kde je chválen Bůh Otec a oslavován jeho Syn Ježíš Kristus, tam působí Duch svatý. Zpěv je jednou z „řečí“, kterou oslovujeme i oslavujeme Boha. Vedeme s ním rozhovor. Současně je „zpěv a hudba“ vzájemnou řečí nás lidí. Zpěv spojuje společenství věřících, tak to také vyjádřil apoštol Pavel, že zpěv a hudba jako dary Ducha svatého mají napomáhat ke vzájemnosti a utváření společenství křesťanů a jeho duchovnímu růstu (Sk 2,47).
V čase svatodušních svátků prosíme o Ducha svatého a jeho dary. Prosme také o dar umění a hudby. Tento dar nás propojuje v hlubinách i výšinách tónů s Bohem a rozmanitostí tónů i jejich harmonii nás sbližuje navzájem ve sboru církve, ale i v budoucím symfonickém orchestru lidstva a celého stvoření (Ž 145,21; Ž 150,6). Amen.