Adventní kázání v prosinci 2023.
Další biblické texty: Iz 64,3-4a, 1 K 1,3-9
Sestry a bratři,
mezi Ježíšovou řečí ve 13. kapitole Markova evangelia, popisující budoucí skutečnosti, se vyskytují také dvě podobenství. Jedno je o rašícím fíkovníku (Mk 13,28-29) a druhé je o domu, který opustil jeho majitel, ale opět se do něj zase vrátí (Mk 13,34-36). Zaměříme se na to druhé podobenství.
Člověk, zřejmě velmi majetný a významný, opustil svůj dům a vydal se na cesty. Ještě před tím každému dal úkol, rozdělil práci, a vrátnému nařídil, aby bděl a hlídal. Nikdo neví, kdy se pán vrátí zase zpět. Proto každý si má hledět svého úkolu, který dostal. A ten, jenž byl pověřen funkcí strážného, má bdít a dobře hlídat. Je to vskutku adventní podobenství o druhém příchodu Pána, o očekávání víry a požadavku být duchovně bdělými.
V tomto podobenství Ježíš mluví o Pánu, o domě, o služebnících, o vrátném, o návratu Pána a spánku a bdělosti. Můžeme toto podobenství číst alegoricky jako podobenství o církvi – jejím charakteru a situaci. Jedním z obrazů církve je právě „dům“. Biblický výraz „dům“ má trojí smysl – jednak je tím míněna stavba, také majetek, ale i rodina. Církev má různé stavby – domy, modlitebny, sbory, kostely, chrámy. Církev má také duchovní majetek, dědictví. Věřící mají tvořit společný duchovní domov.
Dům může někdy působit jako opuštěný. Ale není tomu tak. Dům někomu patří, má svého majitele a pána. A dům církve patří Bohu, patří Ježíšovi. Ježíš je tím Pánem nad celým Božím domem, jak je řečeno v listě Židům (Žd 3,6, srov. Žd 10,21). Dům, o který se někdo stará, vypadá jinak než dům, o který nikdo nedbá. Dům tvoří zázemí pro ty, kteří v něm žijí.
Majitel, který musel odcestovat, odejít na dalekou cestu, je Ježíš. On svěřil úkoly svým učedníkům, svým služebníkům. V řeckém textu Nového zákona je řečeno, že jim dal „moc“. V Bibli kralické je „vladařství“ a v Českém ekumenickém překladu je „odpovědnost“. S každou výsadou a postavením je spojena odpovědnost. Ti, kteří mají moc a úřad, nesou za to odpovědnost vůči druhým, vůči svému svědomí, a především vůči Bohu. Právě v církvi si máme vědomi toho, že jsme odpovědni vůči Kristu. Nám je vše jen svěřeno a Ježíš je „pánem domu“ (Mk 13,35), Pánem církve.
Zvláštní úlohu v podobenství má vrátný či strážce. Je to dozorčí úloha. Když všichni spí, on bdí a hlídá, aby nikdo neoprávněný nevnikl do domu. Je evangelistou Markem uvedeno rozdělení nočních hlídek na čtyři – večer, půlnoc, kuropění a ráno (Mk 13,35), jak tomu bylo u Římanů. Kuropění je velmi brzké ráno, kdy se probouzejí kohouti a kokrhají. Název je od slova „kur“. V každé části noci je obtížné hlídat, ale zvláště k ránu, kdy se chce po probdělé noci spát a člověk se musí přemáhat (Ž 130,6).
Dnes se řeší zabezpečení objektů technikou, kamerovými systémy, alarmy, ale i tak někdo musí bdít, tuto techniku sledovat a být ve střehu a v případě ohrožení reagovat. V Bibli jsou jako strážci označeni kněží (Ez 44,14-15), držící službu v Hospodinově domě i za nočního času (Ž 134,1). Ale také proroci jsou označováni „strážci“ (Iz 62,6, Jr 6,17, Oz 12,14) a v Novém zákoně též biskupové (Sk 20,28).
Strážný v podobenství má nejen hlídat dům, ale připomínat všem, že se majitel domu může kdykoli vrátit a bude se ptát, co jednotliví služebníci dělali, jak si počínali a zda věrně naplňovali svěřené úkoly. Nebo jestli neupadli do lhostejnosti a nezájmu, či dokonce své postavení nezneužili pro sebe na úkor druhých (Mt 24,45-51) a zda s hřivnami dobře nakládali (Mt 25,21-23). Otázkou je, v jakém stavu najde Pán svůj dům, zda vše bude v řádném stavu nebo bude naopak nemile překvapen, jak jeho dům vypadá. Důležité je, zda v jeho domě, kterým je církev, nalezne víru (L 18,8). Zda nalezne naději, kterou je třeba držet až do konce (Žd 3,6)? Zda jeho dům nebude vnitřně rozdělený (Mk 3,25), ale bude spojen vzájemnou láskou a porozuměním? Mistr Jan Hus hovořil o církvi také jako o domu Božím (O církvi, s. 26). Podle Husa základem tohoto domu má být víra. Stěny mají být nadějí, která se upírá vzhůru a vše má překlenovat láska jako střecha. Tam, kde lidé žijí vírou, nadějí a láskou, tam se buduje dům církve (srov. Husovo kázání z 19. prosince roku 1410).
Sestry a bratři, advent znamená očekávání na toho, kdo je majitelem svého domu – své církve i celého světa. O přírodě se také hovoří jako o společném domě (Ž 104). Čekání vyžaduje z naší strany trpělivost a spolehnutí na Ježíšovo slovo (Jk 5,7). Čekání nás učí bdělosti, duchovní bdělosti a střízlivosti (1Te 5,6). Čekání nás vede k tomu, abychom čas, který nám byl dán, využili k dobrému, a byli jsme shledáni jako věrní služebníci a strážci jeho domu a svěřeného duchovního bohatství. Amen.