Kázání u příležitosti 100. výročí náboženské obce v Praze 10 – Vršovicích v listopadu 2023.
Sestry a bratři!
My všichni, kteří jsme sem dnes přišli, máme většinou zcela konkrétní vztah k této náboženské obci a k tomuto Husovu sboru v Praze – Vršovicích. I pro mě je tento sbor blízkým a přicházel jsem do těchto míst při nejrůznějších příležitostech. V 80. letech minulého století se zde konaly bohoslužby pro mládež, což tehdy nebylo běžné. Zapojoval jsem se do nich hrou na kytaru a zpěvem. V tomto sboru jsem přijal z rukou bratra biskupa Jaromíra Tučka dne 27. října 1984 svátost kněžského svěcení a byl jsem jako duchovní poslán, abych konal službu Kristu a jeho evangeliu na nejrůznějších místech. Tehdy jsem obdržel jako dar Bibli, ve které jsou podpisy bratra biskupa Tučka, spolusvětitelů bratra prof. Vladimíra Kubáče, bratra faráře Aleše Jalušky, tehdejšího bratra faráře Františka Slavíka i zdejší předsedkyně rady starších sestry Treglerové.
S touto náboženskou obcí a s tímto sborem jsou spojeny mnohé příběhy nespočtu lidí. Tento sbor je místem společné víry církve v Boha Otce, jeho Syna Ježíše Krista, a je prostoupen působením Ducha svatého. To je důvod k oslavě a chvále Hospodina. Proto jsem zvolil pro tuto příležitost Žalm 145, aby zazněl a abychom se také zaposlouchali do jeho poselství.
Žalm 145 je chvalozpěvem, který se postupně rozšiřuje. Nejprve je zpěvem jednotlivce – krále Davida (Ž 145,1), pak se tato chvála týká všech lidských pokolení (Ž 145,4) a nakonec vyústí v chvalozpěv veškerého tvorstva, celého stvoření (Ž 145,21b). I my jsme součástí tohoto celého stvoření – podivuhodného, složitého, nepochopitelného světa, který má dospět k harmonii, souzvuku a společné chvále svého Původce a Dovršitele.
I v této náboženské obci se již vystřídalo několik generací. Tito lidé žili v různých dobách a byli také různí, rozdílní, jako každý člověk je svůj a originální. Tak jako jsme takovými i my. Ale to, co nás všechny generace víry spojuje a propojuje, je chvála zpěvem a zvěstování Božího slova. Jak je to vyjádřeno v žalmu: „Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem“ a „tvé činy rozhlašují“ (Ž 145,4). Zpěv a hudba provázejí od počátku i tuto náboženskou obec a varhany se rozeznívají při bohoslužbě a dalších příležitostech k Boží oslavě. A také zvěstování má zde různé podoby – kázání, ale v nové době také šíření evangelia přes internet, ale i divadlem.
Cílem tohoto zvěstování je přiblížit to, co přesahuje naši běžnou zkušenost a naši lidskou omezenost, to, co nás přesahuje. V Novém zákoně to Ježíš vyjadřuje výrazem „Boží království“. Právě Žalm 145 je takové starozákonní svědectví o Božím království. Slyšíme zde: „Tvoje království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení“ (Ž 145,13). Boží vládu, Boží království Ježíš hlásal, ale svou osobností, svým životem, svým jednáním už v tomto čase a na této zemi přibližoval a ztělesňoval. Boží království je ve světě a v církvi stále přítomno, avšak skrytě a nepozorovaně, v plnosti bude poznatelné všem až při Ježíšově druhém příchodu.
Jak se toto Boží království projevuje v církvi, kde má být vláda Ježíše na nás nejvíce patrná? Ze Žalmu 145 můžeme vyčíst, že se tak děje trojím způsobem. Kristus nás podpírá svým slovem, dává nám svátostný pokrm života a je s námi v našich modlitbách. „Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje“ (Ž 145,14). Kristovo slovo je pro nás posilou a podporou. Když klesáme pod tíhou životních zkoušek a těžkostí, jeho slovo nás může pozvednout, napřímit a naplnit novou nadějí.
Bůh také dává pokrm v pravý čas (Ž 145,15-16). V žalmu je právě jídlo a pokrm viděn jako dar od Boha a projev jeho přízně. Můžeme to chápat i obrazně ve smyslu duchovního sycení při svátosti večeře Páně. Svátost večeře Páně je duchovním pokrmem, který přijímáme, když se sjednocujeme s Ježíšem Kristem při jeho svátostné hostině.
Třetí dotek Božího království v životě církve je modlitba. „Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově“ (Ž 145,18). Skutečná síla a moc církve je síla opravdové modlitby (Mt 18,19; Mt 21,22; J 14,14).
Sestry a bratři, ať vaše náboženská obec je prostoupena světlem víry, ať je jako maják, který vydává jasné světlo do dálky. Ať přivádí k Bohu a jeho království, které k nám v Kristu sestupuje a dotýká se i nás, když otevíráme své srdce Božímu slovu, sytíme se dary z jeho svátostného stolu a setkáváme se ve společné modlitbě.
Ať Bůh v Kristu, který vaši náboženskou obec vedl v uplynulých sto letech, i nadále ji vede a obnovuje a dává vám hojnost své milosti! Amen.