Zamyšlení bratra patriarchy Tomáše Butty ke Dni učitelů o J. A. Komenském.
V uplynulých dobách byl Jan Amos Komenský představován jak ve veřejnosti, tak i žákům ve škole různými způsoby. Byl zdůrazňován zejména jako proslulý pedagog, vlastenec či pokrokový myslitel. Již méně jako náboženská a duchovní osobnost. Tak tomu bylo jen v prostředí církví hlásících se k reformační tradici.
Socialistický režim se odvolával na J. A. Komenského jako na učitele a vychovatele, ale ve skutečnosti si nepřál šíření znalosti Bible, kterou Komenský viděl právě jako základní učebnici pro vzdělání a výchovu člověka, ať již ve škole nebo v životě. Nebylo také umožněno cestování studentům a studium v zahraničí, jak to Komenský prosazoval a jak to bylo v konceptu jeho čtyřdílného školního vzdělávání. Ve společnosti také nebyla žádoucí svobodnější diskuse, přestože pro Komenského byla svoboda myšlenková, náboženská a občanská neodmyslitelnou hodnotou lidství.
Komenský byl teolog a učitel. Jeho didaktika je vystavěna na biblickém základě a Písmo svaté se stává alfou a omegou celé jeho výchovy. Jako kazatel Komenský nese zase znaky učitele a pedagogického přístupu. V jednom ze svých kázání se zamýšlí nad Ježíšovým výrokem z Matoušova evangelia: „Učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,20). Komenský zde vysvětluje úkol učit. Učit chápe ve smyslu potřebné povinnosti. Obsahem vyučování má být „všecko“, jak to vyjadřuje ve svém pojetí pedagogické a pansofické univerzálnosti. Zde je „všecko“ vázáno na autoritu a učení Ježíše Krista. Vyučování má být aktivní a jeho způsoby mají vycházet z metod dobrých a moudrých učitelů. Učit má učitel příkladem, slovem i písmem neboli životem, jazykem a perem. „Kdo učí jazykem nebo svých hlasem, dobře dělá, ale kdo učí také perem a písmem, dělá ještě lépe, protože spisy dosáhnou dál než pouhý hlas a zasáhnou lidi i na dálku. Nejlépe si ale vede ten, kdo učí svým životem, a to, co učí perem a jazykem, dosvědčuje svým vlastním příkladem.“
Komenského rozsáhlé dílo je zaměřeno na témata spirituální, pedagogická, historická a další. Jeho mimořádným souhrnným a monumentálním dílem je Obecná porada o nápravě věcí lidských. Cestou k nápravě jednotlivých oblastí ve společnosti Komenský odkazuje na verše z knihy Přísloví, kde čteme: „Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční“ (Př 15,22). „Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství“ (Př 24,6). Porada pro Komenského je určitou metodou a navrženou cestou k dialogu a harmonii světa, který se nachází v napětí, konfliktech, nepřátelství a nesmiřitelných protikladech. Komenský to objasňuje takto: „Každému dílu, které musí být provedeno pomocí rozumu, předchází jeho posuzování nebo porada, pokud jde o úkol důležitější týkající se více lidí. Porada znamená srovnání většího počtu návrhů, aby tak vynikl ten nejlepší.“ Pro poradu platí trojí pravidlo, aby se za prvé zkoumání dělo o všem, co patří k věci, za druhé přátelsky a pokojně a za třetí rozvážně. Takto přátelsky vedené poradě brání podle obrazného příměru Komenského „špatné brýle“. „Láska k sobě a k těm, ke kterým patřím, a nechuť k tomu, na čem záleží jinému, jsou špatné brýle, které věci zvětšují nebo zmenšují nad nebo pod hranice pravdy a ukazují je v jiné poloze, v jiné podobě a v jiné barvě, než jakou ve skutečnosti mají.“
J. A. Komenský byl během svého života vystaven mnohé kritice, a některá byla velmi zdrcující. Zamýšlel se proto nad cestou k poznání vlastních omylů a nedostatků ve spise Věječka moudrosti. Vyznačil trojí cestu k posouzení díla. Nejprve své dílo dáme posoudit přátelům. Ti nám ze vztahu k nám žádné chyby nevytknou, takže se domníváme, že to, co činíme, je jen skvělé. Druhým krokem je, že se k našemu dílu vyjadřují nepřátelé. Ti podrobí naše snažení a práci neúprosné kritice tak, že se na něm naopak nic pozitivního nenajde. Třetím krokem je, že my sami své dílo kritickým zrakem přezkoumáme a nedostatky se tak sami snažíme napravit.
Nejen tyto Komenského myšlenky o vyučování, poradě a sebe posuzování, ale i jistě mnohé další z nepřeberného myšlenkového bohatství jeho díla stojí i dnes za nové promýšlení, jak v církvi, tak i ve společnosti.
Březen 2025
Tomáš Butta