(ČZ 46/2024) Když Ježíš vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“
Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“ Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“
Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ›Já jsem to‹ a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.“
Evangelijní pasáž na tuto neděli má apokalyptický nádech a eschatologický kontext. Ježíš mluví o konci druhého Chrámu a o válce, boji a násilí, které mají být spjaté s příchodem konce světa. Jeho učedníci se potom ptají po upřesnění příchodu eschatonu na tento svět. Ježíš opakuje slova, která učedníci jistě znali již ze Starého zákona. Pojednávají o válkách, které vypuknou na sklonku konce světa, a dále o utrpení, jímž projdou spravedliví služebníci Boží. Dodává ale i podmínku, která novozákonní eschatologii provází: „Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.“ Učedníky uklidňuje, aby ve chvílích utrpení spravedlivých neměli starosti, neboť budou inspirováni Duchem. Ježíšovu odpověď ale ovládá ještě něco jiného. Tentokrát to při položení otázky předzvěsti konce světa není konstatování, že o oné hodině ví pouze nebeský Otec. Ježíš zde učedníky vybízí: „Nelekejte se.“ Bible rozlišuje mezi dvěma od sebe odlišnými věcmi. První je strach, k němuž patří i ono „leknutí“. Strach je něco, co člověka ovládá, co jej celého zajme. Příkladem strachu jako lidského postoje je evangelijní příběh o Ježíšově utišení bouře a strachu učedníků. Na druhé straně je úplně jiný postoj, který nemá se strachem nic společného. Je jím bázeň, bázeň před Bohem. Bázeň před svým Stvořitelem člověka vede k pokoře, bázeň je na počátku moudrosti. Strach člověka ovládá a stravuje. Oproti strachu z toho, co přijde, Ježíš svým učedníkům klade na srdce „nelekejte se“.
Výzva „nelekejte se“ nebo „nebojte se“ je jednou z největších biblických výzev. Na počátku je v první knize Mojžíšově určena Abramovi jako „neboj se, Abrame!“ Stejným způsobem se objevuje velice často v knize Žalmů a u proroka Izajáše a je jednou z důležitých výzev Nového zákona. Kristus tak vyzývá své učedníky i po svém vzkříšení. Stejně tak ale platí i pro nás dnes. I když uslyšíte o nejrůznějších pohromách, nelekejte se a nechvějte. Není nic, co by nám mohlo ublížit, když Hospodin na nás pamatuje. Jedině před ním máme mít pravou bázeň.
Náš nebeský Otče, ty jsi první a poslední, dárce a ochranitel života. Před tebou se v úctě skláníme.
S tebou nás na tomto světě neovládá žádný lidský strach, když ty jsi s námi.
Ty pamatuješ na všechny pronásledované, nepatrné a strádající na tomto světě. Amen.
Autor: Jan Rokyta
Český zápas č. 46/2024 z 17.11. 2024
Obrázek: Kopie panelu římského triumfálního oblouku z Beth Hatefutsoth, zobrazující kořist z jeruzalémského chrámu. Wikimedia Commons (Creative Commons Attribution 3.0 Unported).
