V českých zemích se od dob raného středověku připomínají dva významné křesťanské svátky a to 1. listopadu Slavnost Všech svatých a následně dne 2. listopadu.
Vzpomínka na věrné zemřelé, lidově známější jako Dušičky. Jedná se o dva významné křesťanské svátky, kdy si při Slavnosti Všech svatých připomínáme všechny světce a to jak ty známé, tak i ty, o nichž ví pouze Bůh. Je to připomínka všech mučedníků a světců, kteří trpěli za svoji křesťanskou víru. Je to den, kdy si má věřící člověk více uvědomit, že na tomto světě, nejsme na věky věků, ale že zde náš život má svůj počátek i konec. Zároveň si připomínáme, že pokud se řídíme zákony božími, tak nás čeká život věčný s Pánem. Na tento svátek navazuje Vzpomínka na věrné zemřelé, která nám připomíná, že i když nás opustili, tak jednou přijde náš čas, kdy se s nimi shledáme. Tyto dva svátky, pro nás křesťany nejsou časem smutnění, ale naopak časem rozjímání a naděje, že smrtí nic nekončí.
Naproti tomu se dnes stále častěji v tento čas připomíná Halloween, jako svátek z dob předkřesťanských, zasazený do současné popkultury, která k nám přichází ze Spojených států amerických, jakožto komerční záležitost, která smrt a konec pozemského života, zasazuje do rámce světa démonů, strašidel a kouzel. Nejde o klasický svátek či vzpomínku na ty, co nás předešli na věčnost, je to snaha upozadit otázku života a smrti a nahradit ji komerčním produktem.
Chápu, že pro člověka, který v sobě nemá křesťanskou víru, je Halloween přijatelnější záležitostí než výše uvedené křesťanské svátky, na straně druhé je to exportovaná komerční záležitost založená na konzumu, tak jako byla snaha předchozího režimu exportovat k nám z ideologických důvodů místo křesťanských svátků Vánoc a narození Ježíše, Dědu Mráze.
Nechci zde odsuzovat lidi, kteří sobě nemají křesťanskou víru, nechci nikomu říkat, že má rozjímat tak, jako to činíme my křesťané v tento čas, chci jen poukázat na to, v čem spočívá prapůvodní význam těchto dní a připomenout, že ať se nám to líbí nebo ne, jednoho dne budeme všichni na konci své cesty a otázka pouze zní, jak jsme na tento konec připraveni.
Pavel Smetana
Foto: Pixabay.com
