(ČZ 51/2024) Před 110 lety v zemi nikoho, v oblasti u belgického Ypry, se odehrál neuvěřitelný příběh, který se zapsal do historie jako tzv. Vánoční příměří. Vyprávění o neobyčejném fotbalovém utkání, které se skutečně odehrálo…
Štědrý den roku 1914. Na západní frontě byl klid. Po měsících válečné vřavy zbraně náhle umlkly, na britské a německé ležení, kde se vojska zakopala, padlo ticho. Vojáky ležící proti sobě dělilo jen sto yardů bahna bitevního pole.
O příměří se však nemluvilo, nikdo neřekl, že se nemá bojovat a nikdo k tomu nedal rozkaz. Štědrý den svým fluidem vystavěl zeď, kterou by neprostřelila žádná kulka. Na pár hodin se zapomnělo na válku.
Britského vojáka, který měl právě patrolu, tlačily pod víčky slzy, když zaslechl vtíravou melodii, kterou zpívali němečtí pěšáci: „Stille Nacht, heilige Nacht…“
Posléze nad britskou infanterií prořízl mrazivý vzduch popěvek stejné písně v angličtině: „Silent night, holy night“.
Voják na patrole zahlédl v německých zákopech pohyb. Na okamžik zdřevěněl, pak sáhl po pušce a volal velitele: „Pane, rychle, blíží se k nám tři němečtí vojáci a mávají bílým praporem.“ Velitel si dalekohledem přiblížil postavy, které se pomalu sunuly k jejich postavení a nad svými hlavami třímaly prapor smíru. Jeden z nich byl rovněž velitel, druhý voják a třetí poddůstojník.
Britové také vytvořili trojici parlamentářů, která se vyškrábala ze zákopu a kráčela zemí nikoho vstříc Němcům. Šest mužů se rozkročilo na dvacet yardů od britské linie, stáli proti sobě tváří v tvář. Německý major srazil paty a mírně se uklonil. „Jménem našeho brandenburského regimentu nesu přání všeho nejlepšího,“ řekl perfektní angličtinou. Na den dobré vůle bychom si rádi společně s vámi připili na brzký mír a ukončení nesmyslné války“. Jeden z německých vojáků vytáhl láhev se silným holandským ginem. Šnaps podal britskému důstojníkovi, a ten, než ji přiložil k ústům, řekl: „Náš smír a dobrou vůli přejeme všem lidem bez rozdílů víry a rasy.“
Šest mužů, šest vojáků pilo z jedné láhve a připíjelo na brzký smír a konec války. Dobrou čtvrthodinku se klidně bavili, jakoby se náhodou potkali někde na náměstí. Přitom dva důstojníci zjistili, že před válkou studovali na stejné univerzitě v Oxfordu. Britský důstojník luskl prsty: „Co vy nato? Také svým chlapcům bych dopřál vychutnat si chvíle klidu a dobré vůle. Chtějí si za našimi zákopy zahrát fotbal. Napadlo mě, že by naši vojáci s vašimi mohli sehrát zápas?!“
„Skvělý nápad“, souhlasil německý oficír, „Sice nevím, co by řekli moji nadřízení, ale dnes jsem hluchý vůči rozkazům. Zahrajme si půlhodinový zápas uprostřed bitevního pole.“
Slovo dalo slovo a na Štědrý den na bojišti v severní Francii se britští a němečtí vojáci utkali v neoficiálním fotbalovém zápase. Hrálo se s balónem vyhotoveným ze starých kožených čepic. Zatímco stovky mil odtud vlády válčících států plánovaly ničení, tak na bojišti se mladí muži bavili daleko vděčnějším dialogem, při němž tlumočníkem byl fotbal.
Ano, byl to skvělý nápad. Proto stojí zato si tento památný Štědrý den roku 1914 připomenout.
Z britského týdeníku The Shoot přeložil
Mirko Radušević
Český zápas 51/2024 z 22. 12. 2024
