(ČZ 18/2024) Současná společnost je zaplavena násilím, jedna společenská skupina bojuje proti druhé, alespoň z médií a diskusí ve veřejném prostoru se to tak jeví. Proč tomu tak je, se řešilo v mezináboženské debatě s názvem „Jak žít nenásilně v násilné době“, kterou pořádalo Centrum péče o duši Univerzity Karlovy.
Občanská aktivistka a vedoucí knihovny Ústavu dějin umění Akademie věd Ivana Yael Brunner Nepalová uvedla, že násilí obecně existuje, a to ve vztahu k sobě i navenek, je součástí našeho života. „Moje náboženství (judaismus, pozn. red.) používá výraz jecer ha ra, inklinace ke zlu, narušení harmonie. Být dobrým člověkem je tudíž dennodenní výzvou, snažit se o to směrem k sobě, nejbližšímu okolí i světu,“ dodala.
Teoložka Eva Vymětalová Hrabáková z Husitské teologické fakulty rozumí pojmu násilí jako situaci, kdy někdo omezuje lidi nebo skupiny, manipuluje jimi, snaží se je pomocí síly ovlivnit. Násilí může být fyzické, psychické, ekonomické, ale i jiné. „Dívala jsem se na podstatu pojmu i z jazykového hlediska. V češtině způsobuje negativní význam předpona -na, třeba úsilí znamená i pozitivní směřování. Kořen slova souvisí se silou. Řecký výraz pro násilí, harpazein, hebrejský chamas však rovnou ukazují na přesilu a uchvácení druhého člověka. Jde o to, abychom si uvědomili, jak nakládáme s vlastní silou,“ zamýšlí se Eva Vymětalová. „Všechny náboženské tradice považují za vítězství, když člověk zvládá sám sebe a tím prospívá celému světu,“ dodala. Pacifismus, z latinského pax facio, velmi politicky zneužitelné konání míru, je podle ní dennodenní pokus v situaci, kdy člověk začne právě od sebe. Třeba hned „nevybuchne“ na nepříjemný podnět, nevrhne se verbálně či dokonce neverbálně na druhého.
Jak mohou náboženské společnosti v této oblasti pozitivně působit?
Podle Yael Brunner Nepalové je vždy špatně, když se „bere monopol na Boha“. Dalším konceptem v židovství, který zmínila, je tikkun olam, tedy proces nápravy světa. „Každý člověk se narodí s nějakou misí, od stvoření světa je stále co napravovat. Pro mě je cestou studium tradičních textů, jednou týdně studujeme v chavrutě, tedy ve dvojici. Za násilí lze v této době považovat i to, že toho musíme dělat stále příliš moc. Šabat v mé tradici je prostor na odpočinek, na sdílení,“ řekla s tím, že důležité je také koncept nápravy žít v rámci nejbližšího okolí.
Podle Evy Vymětalové je takovým primárním učebním polem rodina, kde se člověk učí zvládat každodenní situace a napravovat chyby: „Někdy se zachovám násilně či manipulativně, uvědomím si to a pak, druhý den, dá-li Bůh, se snažím jednat lépe.“ „Jako křesťan se na to dívám z perspektivy přicházející Boží vlády, ta je už sice na světě realizovaná, ale ještě ne v plnosti. Snažím se v každodenních rozhodnutích nerezignovat na hodnoty, ptát se, kdo je oběť, zda to, co se prezentuje jako nenásilí, takové skutečně je. Je nutné se toto snažit rozlišovat,“ uzavřel diskusi Pavol Bargár.
Tereza Zavadilová
Český zápas 18/2024 z 5. 5. 2024
