Reflexe Hany Tonzarové k volbě nového papeže a 80. výročí ukončení 2. sv. války.
Právě 8. května 2025, kdy si téměř celý svět připomínal 80. výročí ukončení 2. světové války, mnozí nedočkavě čekali, zda bude opakovaná volba papeže tentokrát úspěšná. Poté, co den před tím sledovali mnozí černý dým, signalizující neúspěšnou volbu, se rozmohla diskuse o možných kandidátech. Padala jména nejméně dvou kardinálů, kteří by dle zainteresovaných řečníků, mohli být s největší pravděpodobností zvoleni. Jaké překvapení nastalo, když bylo oznámeno jméno a následně předstoupil před jásající zástup shromážděný na svatopetrském náměstí ve Vatikánu americký kardinál Robert Francis Prevost, který přijal jméno: Lev XIV.
Svůj první projev papež zahájil přáním Pokoje. V Praze byly o pár hodin později ukončeny oslavy 80. výročí konce 2. světové války rozsvícením laserového „paprsku míru“ ze žižkovské vysílací věže. Pokoj – mír. Zatímco papež měl na mysli „pokoj vzkříšeného Krista, pokoj neozbrojený a odzbrojující“, měl parsek míru podle organizátorů připomínat konec druhé světové války, ale též i upozornit na současné konflikty. Ne náhodou, protože Rusko právě v tento den porušilo třídenní příměří. Bez Pokoje není míru. V neděli 11. května 2025, kdy jsme si v Čechách připomínali poslední výstřely 2. světové války (které padly na Slivici u Příbrami) ve svém dalším projevu na vatikánském náměstí označil papež slovy papeže Františka současnou situaci „třetí světovou válku po kouscích“ a vyzval k „autentickému, spravedlivému a trvalému míru“ na Ukrajině. Rovněž se vyjádřil k situaci v Pásmu Gazy: „Ať se zastaví boje, ať je poskytnuta pomoc vyčerpanému civilnímu obyvatelstvu a ať jsou propuštěni rukojmí.“
Ve své první řeči nový papež mimo jiné vytyčil i svůj program: „společně hledat, jak být misijní církví, církví, která buduje mosty, dialog.“ Dialog je základem k vzájemné domluvě. Dialogická církev je taková, která vnímá své partnery jako rovnocenné. Vzhledem, k tomu, že si právě v tomto roce připomínáme 1700 let od prvního ekumenického koncilu v Niceji (r. 325) a současně i 100 let od první (ekumenické) konference Life and Work (Život a dílo) ve Stockholmu, která postupně (ve spojení s konferencí Faith and Order (Víra a řád) vedla po 2. světové válce k založení Světové rady církví, lze předpokládat, že by se tento dialog mohl týkat snad i ekumenického dialogu. Přičemž v dialogu nejde jen o vyměňování si názorů, ale skutečný dialog posouvá řečníky k něčemu novému. Mnozí zastánci reforem, které započal papež František, jemuž nově nastupující papež ve svém projevu poděkoval, čekali na slovo „synodální“, což je též výrazem dialogu – v tomto případě interním – v rámci Římskokatolické církve. Nakonec toto slovo zaznělo téměř v samotném konci projevu, kdy papež uvedl, že „chceme být synodální církví, církví, která kráčí, církví, která vždy hledá pokoj, která vždy hledá lásku, která se vždy snaží být blízko zejména těm, kteří trpí.“ Čímž položil důraz i na sociální a diakonickou službu církve. Tento důraz koresponduje i se jménem, které si pro sebe zvolil, neboť Lev XIII. vydal v r. 1891 1. sociální encykliku Římskokatolické církve pod názvem: Rerum novarum, což znamená: nový počátek - myšleno: sociálního učení Římskokatolické církve.
Inaugurační mší 18. 5. 2025 se nový papež Lev XIV. ujme svého pontifikátu. Symbolicky je to i den narození papeže Jana Pavla II. (v r. 1920), který se zapsal do dějin mnohými posuny Římskokatolické církve včetně otázky vztahu této církve k Mistru Janu Husovi, za jehož krutou smrt se omluvil. Nejen v otázce Jana Husa, ale v mnoha dalších zcela významných krocích navázal na Jana Pavla II. papež František, který, obrazně řečeno - často z pohledu více konzervativních katolíků – uháněl mílovými kroky vpřed. S pontifikátem nového papeže Lva XIV. začíná nové éra – budou ji symbolizovat dva černo – bílí holubi, kteří přiletěli na komín nad Sixtinskou kaplí před tím, než se z něj linul bílý kouř, tedy jak i mnozí nyní předpovídají, bude nový papež držet středovou linii? Slova o Pokoji by to mohly naznačovat. Kéž se Kristův pokoj rozhostí v tomto čase zjevování Krista v srdcích světových vládců a přinese mír i do našeho světa, aby tak oslavy 80. výročí konce světové války, nebyly jen prázdným gestem na prahu té další.
Hana Tonzarová
Foto: Kateřina Jakubíčková, Člověk a víra
