(ČZ 19/2025) V měsíci květnu si připomínáme 140. výročí úmrtí významné osobnosti hudební kultury na Moravě – Pavla Křížkovského.
Byl knězem, hudebním skladatelem, sbormistrem, reformátorem církevní hudby, pedagogem, varhaníkem, klavíristou, violistou, organizátorem kulturního života. Je proto dobré si připomenout jeho stále živý odkaz.
Narodil se jako třetí nemanželské dítě Viktorie Křížkovské, byl pokřtěn jako Karel. Vyrůstal ve velmi nuzných podmínkách u svých strýců. Od raného dětství projevoval velké hudební nadání, jehož si povšiml jeho učitel Jiří Janáček, otec Leoše Janáčka. Zpíval jako choralista v minoritském kostele sv. Ducha v Opavě, aby si mohl zajistit prostředky pro své vzdělávání. Studoval na Filozofické fakultě v Olomouci, ale pro nedostatek finančních prostředků studia nedokončil a stal se učitelem českého jazyka na Opavsku. Po třech letech pak pokračoval ve studiu filozofie a hudební teorie v Brně, za současného soukromého vyučování klavírní hře. Nouze s pocitem osamělosti ho přiměly v r. 1845 ke vstupu do řádu Augustiniánů na Starém Brně, kde přijal řádové jméno Pavel. V klášteře pobýval se svým spolužákem z gymnázia Řehořem Mendelem. Studoval bohosloví, byl žákem Františka Sušila, sběratele moravských lidových písní, a v r. 1848 byl vysvěcen na kněze. V klášteře se stal ředitelem fundace pro hudebně nadané děti, byl varhaníkem a sbormistrem. K jeho svěřencům patřil i mladý Leoš Janáček, pro něhož byl Křížkovský velkým vzorem, což se projevilo v raných sborových kompozicích – jak v úpravách lidových písní, tak ve vlastních kompozicích na slova lidových písní, jak činil i Pavel Křížkovský. Janáček v r. 1926 ve své kompozici Sinfonietta v 3. části /Králové klášter/ umístil jako vzpomínku Pochod modráčků. Starobrněnští choralisté byli totiž známí modře zbarvenými uniformami. Pavel Křížkovský se stal uznávaným sbormistrem, v r. 1860 založil Besedu brněnskou, řídil řadu koncertů v místní Redutě, hrál na violu ve smyčcovém kvartetu. Zatímco v Čechách vznikaly opery, orchestrální skladby, pak na Moravě byl těžištěm hudební kultury sborový zpěv. Křížkovský lidové písně ze Sušilovy sbírky upravoval, později vznikaly autorské kompozice na slova moravských lidových písní, jež překvapují formou, zpracováním tématu melodie, kontrasty jednotlivých částí, pohybem vnitřních hlasů, dynamicko-agogické složky, což je nejzřetelnější v mužských sborech Utonulá, Dar za lásku, Rozchodná, Odvedeného prosba aj.
Křížkovského aktivity na poli světské hudby však nebyly vítány církevní vrchností.
Pavel Křížkovský se podílel na přípravě a realizaci cyrilometodějských oslav, které v r. 1863 připomněly tisíc let od příchodu slovanských věrozvěstů. Není bez zajímavosti připomenout, že původně cyrilometodějský svátek byl v liturgickém kalendáři připomínán 9. března, tedy v čase předjaří, které nebylo příliš vhodné pro konání velkých poutí. Datum bylo změněno na žádost arcibiskupa olomouckého Bedřicha z Fürstenberka papeži Piu IX, a to na 5. červenec. Snad i proto, že to mohlo zahladit stále šířící se připomínky upálení M. Jana Husa. Oslavy se uskutečnily náboženskou poutí 5. července na Velehradě a pak národní vlasteneckou pěveckou slavností 25. srpna v brněnském parku Lužánky. Křížkovský k miléniu zkomponoval mešní píseň Ejhle, oltář na text kněze, folkoristy a díky svému působení v Doubravici nad Svitavou i uznávaného speleologa Jana Nepomuka Soukopa (1826 – 1892). Píseň o devíti slokách, které podkládají lidovým zpěvem mešní liturgii – jak ordo missae, tak proprium missae, je komponována v tónině A dur s působivou melodickou linkou. Ve Zpěvníku naší církve (píseň č. 16) má 6 slok, text byl značně upraven, 2. sloka Těžké hříchy přikomponována.
Není bez zajímavosti připomenout, že v prvních letech po založení Církve československé vznikaly četné písně na melodie známých, oblíbených písní. To se týká i písně s jedním z nejlepších textů Věry Klecanské Pospíchejme, bratří, sestry (píseň č. 43) na melodii Ejhle, oltář, která také zachovává mešní charakter. Největšího úspěchu na poli duchovní tvorby dosáhl Křížkovský sborovou kompozicí na slova Františka Sušila Svatý Cyril a Metod, má nábožensko–vlastenecký náboj, oslavující panslavismus. Autor textu byl přesvědčen o tom, že slovanské národy zůstaly věrné křesťanské tradici a že je třeba usilovat o obnovu Velehradu díky sounáležitosti všech Slovanů. Kantáta Svatý Cyril a Metod ve své době měla duchovně národně buditelský charakter. Křížkovský v ní vytvořil řadu na sebe navazujících hudebních obrazů, od poutní melodie na počátku, přes zachycení zápasů v polyfonním předivu až k pokorné hymnické prosbě v homofonní struktuře, jež zřetelně vychází z tradic východního liturgického zpěvu. Lužánecká slavnost byla velkolepá. Vždyť kantátu Svatý Cyril a Metod za autorova řízení s doprovodem žesťového orchestru zazpívalo téměř tisíc pěvců z Čech i Moravy. Slavnosti se účastnili přední představitelé české kultury a vědy v čele s Františkem Palackým, bylo přítomno asi 20 000 návštěvníků. Další den se pak konal v městském divadle „Velký koncert hudební a zpěvy o závod“.
Dnes je tato kantáta málo provozována. V roce 2013 ji naposledy na několika místech zpívalo Pěvecké sdružení moravských učitelů za řízení dirigenta Lubomíra Mátla s varhanním doprovodem Petra Kolaře.
V r. 1872 povolal arcibiskup Fürstenberk Křížkovského do Olomouce a jmenoval ho kapelníkem Dómu sv. Václava. Ve své církevní práci byl propagátorem cecilianismu ve snaze o očištění liturgické hudby od světských vlivů a povzbuzení zbožnosti věřících. V Olomouci v r. 1880 spoluzakládal pěvecko-hudební spolek Žerotín.
Křížkovského zdraví se postupně zhoršovalo, po záchvatu mozkové mrtvice ochrnul. Vrátil se pak do kláštera na Starém Brně, kde 8. května 1885 zemřel. Byl pochován do řádové hrobky na brněnském Ústředním hřbitově.
Pavel Křížkovský patří k zakladatelům novodobé hudby na Moravě, vynikající sborové kompozice jsou stále posluchačsky vděčné, obohatil řadou skladeb duchovní hudbu. Jeho snad největší zásluhou je, že ovlivnil umělecký růst a tvorbu svého žáka, Leoše Janáčka, který po jeho smrti na řadu let převzal jako varhaník také vedení klášterního kůru na Starém Brně.
Zdeněk Kovalčík
Český zápas č. 19/2025 z 11.5. 2025
