(ČZ 49/2024) Přednášku na téma „Duchovní rozměr myšlení a díla Bohumila Hrabala ve světle nedávno objevených nahrávek z libické fary“ proslovil teolog a religionista prof. Pavel Hošek z ETF UK ve středu 13. 11. na FF UK v Kruhu přátel českého jazyka.
Pět magnetofonových kazet a jedenáct zápisů v kronice evangelické fary v Libici nad Cidlinou zachycuje náboženské úvahy a výpovědi Bohumila Hrabala z let 80. let minulého století. Prof. Hošek ve svých knihách Bohové jste vy – Bohumil Hrabal (2024) a Evangelium podle Bohumila Hrabala (2024) publikuje a komentuje spisovatelovy promluvy a četné pasáže v jeho knihách, které prozrazují náboženský rozměr jeho myšlení a vůbec vnímání světa.
Náboženský základ katolické spirituality získal Hrabal na hodinách katechismu a od babičky Kateřiny, dle jeho výpovědí nejdůležitější osoby jeho dětství. Nejen mě, ale myslím, že i skutečné znalce Hrabalova díla překvapila informace, že nejzmiňovanější osobou v Hrabalově díle je Ježíš Kristus. A nejde jen o braní jména Božího nadarmo. Hrabal často mluvil o Ježíši Kristu a měl jej v úctě coby přítele prostých a bídných lidí. O sobě pak mluvil jako o „malém Kristu“, který se dobrovolně přiklonil k lidem na dně. Také příběh o obrácení Pavla z Tarsu (viz např. Obsluhoval jsem anglického krále) se Hrabala hluboce osobně dotýkal, takže často zmiňuje a vztahuje na sebe jeho osudový pád z koně na cestě do Damašku. I to můžeme slyšet na nově objevených nahrávkách z evangelické fary v Libici n. C. Hrabal v tomto světle chápal vlastní úraz (hlavy), který utrpěl na brigádě v kladenských ocelárnách. Podle svých slov spadl z koně svých hloupostí a vylomenin. Manuální práce v kladenských ocelárnách měla snad původně vylepšit jeho kádrový profil (maloměšťácký původ). Potom se ale zcela vzdává všech životních šancí, které se mu coby absolventu právnické fakulty otevíraly. Po roce 1948 neměl zájem o kariéru ve státním aparátu. Hrabal tak zůstává raději u manuální práce ve sběrných surovinách ve Spálené ul., později pracuje jako kulisák v divadle a své právnické vzdělání nikdy prakticky nevyužije k získání adekvátního zaměstnání. Sám mnohokrát vysvětloval, že se cítí dobře mezi obyčejnými lidmi, že je tak jaksi blízek podstatným otázkám lidské existence.
V podání prof. Hoška je Hrabal jakýsi boží člověk či přímo mystik. Hrabal se totiž často vyznával z jakéhosi osobního kristovství ve smyslu žitého božího synovství, které nevztahoval jen na sebe, ale vnímal je i u druhých lidí ve smyslu Ježíšova výroku z Janova evangelia: „Všichni jste synové nejvyššího“. Tento výrok Ježíš pronáší na obranu před farizeji (J 10,34), když mu vytknou, že ze sebe dělá Syna Božího. Boží člověk Hrabal reálně vnímal, že právě prostý život v sounáležitosti s druhými a celým vesmírem je tím pravým bohatstvím a láska k bližním tvůrčí mocí, a že každá jiná moc je člověku jen dočasně propůjčena a každé jiné bohatství že člověku brání projít do Božího království. Také se vám vybavují podobenství o bohatém mládenci a obchodníku, který nahlédne, že pro jedinou skutečně cennou perlu stojí za to prodat vše, co má, a koupit jen ji?
Zdá se, že v takovém duchovním stavu Hrabal šťastně žil přítomný život naplněný láskou a soucitem k živým bytostem a z této lásky podoben Tvůrci nabýval schopnost tvořit nové, podobně jako apoštolové a světci konali zázraky. Jakoby byl jen jeden jediný zázrak – „creatio ex nihilo“ – a každý zázrak je opakováním prapůvodního „tvoření z ničeho“. A snad tuto schopnost propůjčuje Tvůrce svým synům a dcerám – originálním umělcům, kteří se mu přiblíží a cítí se jeho dětmi. Sám Hrabal v Libici nad Cidlinou na otázku, v co věří, říká: „Věřím v účinnou lásku k bližnímu a v to, že člověk je kosmotvorný.“ Abychom neredukovali Hrabalův světový názor jen na křesťanství. Kromě křesťanství byl náš autor inspirován rovněž platonismem (erótem), budhismem (soucitem) a taoismem (jednotou protikladů). Zásadní vliv (Hošek hovoří o iniciaci) na Hrabala mělo také Schopenhauerovo dílo „Svět jako vůle a představa“.
Některé Hrabalovy výpovědi se mohou zdát ovšem blasfemické. Často například mluví o pivu a jeho konzumaci jako o přijímání svátosti oltářní, o hospodské pospolitosti jako o dění ve svatyni či přímo v nebeské hierarchii. Což ale Ježíš chodil jen do synagogy, nepobýval i s celníky a publikány, nesedal s bezbožníky, nestýkal se s lehkými ženštinami? Jedním slovem, nebyl Kristus poslán k ztraceným ovcím z lidu izraelského? No ano, nebuďme farizeji. (Tento motiv silně prostupuje, ba na něm spočívá, parafráze NZ v podání A. Fleka z r. 2018).
Naskýtá se však zásadní otázka. Je alkoholismus slučitelný s náboženstvím? V perské mystice nacházíme skutečně obrazy podobné těm Hrabalovým (existuje cosi jako pijácká mystika). Není ale závislost na alkoholu a drogách, ať již navozují cokoli, přesto v rozporu se spiritualitou křesťanství? Nenapomíná snad apoštol Pavel opilce? Není alkoholismus spíše scestnou alternativou náboženství? Slavný psycholog A. I. Maslow kdysi spatřoval v LSD naději pro lidi obtížené problémy, kteří nejsou schopni sami náboženského vytržení či náboženské zkušenosti. Nakonec však muselo být LSD celosvětově zakázáno z obav ze zdravotních následků a z nekontrolovaného šíření. Maslow byl ovšem ryzí naturalista. Věřil, že veškeré možnosti náboženského prožívání a zkušeností jsou funkcí našeho mozku a pochází jen z něj, takže chemie může napomoci k jejich navození.
S odkazem na slavný Marxův výrok o náboženství jako opiu lidstva musím s politováním konstatovat, že se dnes opiáty a drogy stávají náboženstvím současnosti, náhražkou náboženského života, který není jen vytržením z reality, ale rozšířeným pohledem na ni a pozitivní účastí na ní i jejím utvářením. Však pozor, nepronásledujme alkoholiky! I oni jsou synové Nejvyššího. Mohli bychom si naběhnout na osten! Myslíš-li si, že stojíš pevně, že jsi střízlivý, dej si pozor, abys nespadl! Nakonec bychom mohli dojít k závěru, že když svět nepoznal Boha v jeho střízlivé moudrosti, zalíbilo se Bohu spasit svět bláznovstvím opilců a pábitelů, ano, ústy maličkých a opilých zvěstovat svou moudrost, milosrdenství a naději.
Michal Kotrba
Český zápas 49/2024 z 8. 12. 2024
Foto: Printscreen ČT
