Úvodní slovo
Proč jsem se připojil k tomuto setkání?
Patříme k různým náboženským a duchovním tradicím, ale jsme občané tohoto státu, této naší vlasti a země. Proto se setkáváme v poslední den občanského roku a před začátkem nového roku.
Spojujeme se ke společné modlitbě i přes odlišnosti a pestrosti naší náboženské víry. Náboženství v sobě obsahují hlubokou úctu k životu a tento posvátný dar je třeba chránit. To se týká nás samých i druhých lidí.
V mudroslovné literatuře – v knize Sírachovec je vysloven respekt k lékařskému vědění (Sir 38,1.12) a zaznívá zde i nabádání k nepodcenění situace nemoci. „Vzdej lékaři patřičnou úctu, protože ho potřebuješ.“ „Ať není daleko od tebe, kdo ho potřebuješ.“ Svou nemoc nepodceňuj.“
Máme být stále obezřetní a máme využívat všechny možnosti lékařské vědy k ochraně zdraví a lidských životů, včetně očkování. Máme se snažit předejít těžkému průběhu a následkům nemoci, jak to i z osobních rozhovorů potvrzují lékaři na základě svých zkušeností.
I když jsme kolem vánočních svátků u nás zaznamenali pokles počtu nakažených, v jiných zemích na světě naopak počty stoupají. Nechceme tuto situací a další možný vývoj podcenit.
Chceme odevzdat tuto dlouhodobou situaci, kterou prožíváme, Bohu, a svěřit mu naše mnohá lidská trápení a bolesti.
Chceme jej prosit o to, aby nám dával moudrost, prozíravost a obezřetnost, ale také zklidnění a aby do našich srdcí vléval naději, jak je to vyjádřeno v žalmu 62.: „Jen zmlkni před Bohem, má duše, vždyť on mi naději vlévá.“ „Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce.“ Bůh je naše útočiště“ (Ž 62,6.9).
31. 12. 2021