Projev patriarchy Tomáše Butty při představení publikace Ondřeje Syrového ve sboru CČSH v Praze 6-Břevnově v neděli 15. 2. 2026.
Vážení účastníci tohoto setkání, milé sestry a milí bratři!
Publikace br. Mgr. Ondřeje Syrového je soustředěna na duchovní péči v pomáhajících profesích. Autor promýšlí pastorační činnosti církve v prostředí, ve kterém je hlavní náplní povolání pomáhat člověku, ať již se jedná o sociální služby, zdravotnictví nebo další. Činí tak se zřetelem ke konkrétní církvi, k Církvi československé husitské, ke které má svůj živý vztah. Na obálce publikace je symbol kalicha. Kalicha se dotýkají dvě postavy, ale současně si od sebe udržují vzdálenost. Tento kalich je však propojuje a jeho obsahem je světlo hřejivé Kristovy lásky. Toto světlo mohou obě postavy zakoušet a z něho čerpat jas pro svůj život i pro svoji službu a pomoc druhým.
S velkým zájmem jsem si publikaci kolegy bratra Ondřeje přečetl a inspiruje mě, ale vzbuzuje i řadu otázek.
Byl jsem požádán, abych k tématu publikace promluvil. Zájem vyvolává již samotné téma duchovní péče. Jako by po roce 1989 ustoupilo do pozadí a do centra pozornosti se v církvi dostaly i jiné přístupy a jiné obory. V poslední době však i v našem, nejen katolickém, evangelickém, ale i v husitském prostředí znovu ve větší míře vycházejí publikace, které se věnují poimenice, pastoraci, duchovní péči. Bratr Ondřej také některé z nich s užitkem zohledňuje. Současně se téma publikace vztahuje k sociální práci, službě a pomoci lidem, k diakonii.
Co je motivací křesťanů k této službě lásky a sociální pomoci? Co je na ní specifického? Ideálem středověkého katolicismu byl rozjímavý a asketický život ve spojení se službou lásky trpícím lidem jako součást cesty ke spáse. Skutky milosrdenství byly ceněny více než jiné skutky.
Reformace odmítá cestu ke spáse skrze skutky člověka. Pro spásu člověka je zásadní Boží skutek – Kristovo dílo vykoupení, které člověk může přijmout jen vírou. Skutky lásky jsou spontánní vděčnou odpovědí na Boží dar spásy skrze Krista. Na základě tohoto učení o ospravedlnění rozvinul protestantismus rozsáhlé diakonické dílo.
V Církvi československé husitské jsou zdrojem pro aktivity pomoci lidem sociální akcenty zjevné u Jana Husa, v husitství a české reformaci. Dalším zdrojem je novodobý humanismus, vycházející z náboženských a křesťanských podkladů – ze stvořenosti člověka k Božímu obrazu a Ježíšova přikázání lásky, které má univerzální platnost.
Pomáhající činnost, sociální práce, vyjadřovaná také pojmem diakonie, náleží k podstatě církve. Jak v protestantském, tak i v katolickém prostředí se hovoří o třech konstitutivních prvcích zakládajících církev. Jsou jimi svědectví – liturgie – diakonie. Někdy je přiřazováno společenství. Diakonie má vztah ke zvěstování a liturgii. Je výrazem společenství. Je zaměřena dovnitř církve, jako vzájemná služba (Ga 5,13; 1 K 12,25). Současně je konána od počátku církve i navenek mimo hranice církve a je určena všem (Ga 6,10; srov. 1 Te 3,12; 1 Te 5,15).
Sociální práce a diakonie byla v Církvi československé husitské realizována v podobě sociálních odborů působících v náboženských obcích i vlastních zařízení. Po politickém převratu v roce 1948 byla tato činnost církví utlumována ze strany totalitního režimu, který neumožňoval alternativu ke státním zařízením. Po roce 1989 se charitativní a diakonická činnost církví opět rozvíjí. V CČSH řada charismatických osobností vytvořila diakonické projekty, které byly z části zastřešeny pod Husitskou diakonií. Současná situace se vyznačuje různými modely pastorační a sociální práce. Kaplanská a dobrovolnická služba probíhá v institucích státu a dalších zřizovatelů. Duchovní služba a péče ve specifických oblastech má řadu podob, charakteristickým znakem je neevangelizační přístup, ekumenická spolupráce a profesionalizace. Profesionalizace a důraz na odbornou kvalifikaci vede k oddělení teologie a sociální práce.
Práce bratra Ondřeje vychází naopak z předpokladu a modelu propojení duchovní péče a sociální služby. Toto oddělování je totiž k neprospěchu církve, která nemá sociální a diakonickou činnost ztrácet ze svého zřetele, neboť víra se projevuje skutky lásky. Ale je to v neprospěch i společnosti a člověka jako takového, k jehož životu v komplexnosti patří i duchovní dimenze.
Kniha přibližuje to důležité z historie sociální práce v propojení s pastorační činností v Církvi československé husitské. Podává přehled jednotlivých oblastí, kde pastorace v současnosti probíhá. Autor ve svém zpracování vychází jak z odborné literatury, tak i ze zkušeností a názorů z praxe jednotlivých osob – duchovních a pracovníků z Církve československé husitské. Prezentuje své závěry ze zkoumání a předkládá model podoby měnící se duchovní péče v naší současnosti.
Dobrá odborná publikace se kromě shromáždění důležitých poznatků a zařazení do souvislostí vyznačuje trojím: Obsahuje myšlenky, které inspirují, otázky, které vyvolává, a zájem, který probouzí. To vše tato kniha přináší. Je pro mne čestným úkolem tuto knihu uvést.
Chci poděkovat autorovi i všem, kteří byli nápomocni k jejímu vydání. Přeji čtenářům obohacení a přínos z její četby i z praktického uplatnění a užití v církvi i ve společnosti k dobru lidem.
Tomáš Butta
Foto: CČSH