wuch 03

Svatodušní kázání v kostele sv. Mikuláše v květnu 2024.

Další biblické texty: Jr 31,31-33; J 14, 26-29

Sestry a bratři,

setkání na svatodušní pondělí je příležitostí, abychom se zamýšleli a rozjímali nad obsahem a poselstvím Letnic jako významných křesťanských svátků.

Po padesáti dnech od prvního slavení židovských Velikonoc došlo k vydání, prostřednictvím Mojžíše, Desatera – Zákona napsaného na kamenných deskách. Podobně padesát dní po velikonočních svátcích, při kterých došlo k události Ježíšova ukřižování a vzkříšení, byl seslán Duch svatý. Židovský svátek „svátky týdnů“ jsou spojeny s připomínáním darování Tóry – Zákona na Sinaji. Křesťanské letnice se vztahují k daru Ducha svatého. Tímto srovnáním dvou pochopení svátku Letnic – židovského a křesťanského se tak dostávají do vzájemného vztahu Zákon a Duch. Máme to chápat jako naprostý protiklad nebo naopak v blízkém vztahu či zcela v souladu?

Víme, že v počátku křesťanství existovalo určité napětí mezi těmi křesťany, kteří se i nadále chtěli držet Zákona a mezi těmi, kteří zdůrazňovali Ducha svatého, jeho dary a jeho svobodné působení, kdy křesťané již nejsou vázáni na některé předpisy židovského zákona, ačkoliv tvoří součást křesťanské Bible jako Starý zákon. Jak se k těmto proudům a směrům v křesťanských obcích prvního století stavěl apoštol Pavel? Ve svých dopisech reaguje právě na ty skupiny, které v určitých sborech převládaly. Neztotožňoval se s těmi, kteří úzkostně lpěli na liteře Zákona, ale na druhé straně se vymezoval vůči těm, kteří se projevovali nespoutanou duchovní svobodou a až extrémními náboženskými projevy.

V různých svých epištolách se apoštol Pavel vyjadřuje o Zákoně, jako je tomu v listě Římanům, v listě Galatským i jinde. Četli jsme z 2. listu do Korintu, kde srovnává starou smlouvu Zákona na kamenných deskách s novou smlouvou, která je založena na živém Duchu a jeho působení. První smlouva Zákona byla slavná, ale druhý smlouva Ducha je ještě slavnější (1 K 3,7-11).

Zákon na kamenných deskách měl důležitou úlohu. Byla v něm zřetelně formulována Boží vůle. Je to Desatero, které je pak v dalších částech Starého zákona podrobněji rozpracováno do mnoha přikázání. Zákon vystihuje řád života. Ukazuje nám, co je dobré a prospěšné pro toho, kdo se jím řídí. Zákon je dobrý, když se užívá dobře (1 Tm 1,8; srov. Ř 7,12). Zákona ukazuje přece jasně, co je správné a co naopak správné není. Usvědčuje nás z toho, co děláme špatně a co neděláme dobře. Zákon sám o sobě nám nedá sílu jej naplňovat (Ř 7,7-14). Apoštol Pavel říká, že naplněním Zákona je láska (Ř 10,13). Ale Zákon sám, žádné jeho předpisy, žádná litera, nám samy o sobě lásku nedají. Před Božím zákonem a jeho nárokem si uvědomujeme svoji slabost, svoji nedostatečnost, svoji hříšnost.

Proto přichází Duch, kterého Ježíš slíbil svým učedníkům. Když Ježíš se vzdaluje, vrací se k Otci, Duch bude nadále s učedníky, bude je naplňovat, utěšovat, zastávat se jich, umožní jim poznávat Boží moudrost a Kristovu pravdu a setrvávat v ní. Tento Duch je nazýván jako Utěšitel. Přichází k nám jako naše útěcha a povzbuzení. Když jsme zarmouceni z různých událostí, když se trápíme nad sebou samými. Chtěli bychom být lepší, ale nedokážeme to. V tu chvíli nás Duch potěšuje a ujišťuje nás, že Boží milost v Kristu je přece mnohem větší než naše hříšnost.

Duch přichází na pomoc v naší slabosti (Ř 8,26). Jedním ze sedmi darů Ducha svatého je také síla (Iz 11,2). Bůh je zdrojem nové síly pro zemdlené (Iz 40,29).

Duch je Zastáncem či Přímluvcem (J 14,16-26); 16,7). Když vedeme duchovní zápas, jsme ujišťováni, že někdo je na naší straně, kdo se nás zastává a jedná v náš prospěch a naše dobro. Ježíš označoval Ducha svatého jako „Ducha pravdy“ (J 14,17; 15,26; 16,13). Duch nám umožňuje správně vidět, osvěcuje náš rozum a oživuje naši víru. Člověk poznává skutečnost svými smysly, svým rozumem a svou vírou. Jenomže smysly mohou klamat, rozum se může mýlit a víra může být fanatická a slepá. Právě Duch nám umožňuje, abychom v nejvšednějších a nejobyčejnějších věcech viděli velké dary a skrze ně vnímali Boha. Duch nám osvěcuje rozum, abychom mohli přemýšlet o tom, co je dobré, abychom také mohli porozumět Ježíšovu slovu a jeho jednání. Duch naši víru probouzí, oživuje, když je mrtvá, a naplňuje ji láskou. 

Zajímavé je, že již ve Starém zákona u proroků najdeme řadu zaslíbení o příchodu Ducha. Je to jednak známé zaslíbení Joela, že Bůh vyleje svého Ducha a všichni budou mít dar proroctví, muži i ženy, staří i mladí, služebníci i služebnice (Jl 3,1-2). U proroka Izajáše slyšíme: „Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem“ (Iz 32,15). A na jiném místě slyšíme: „Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou (Iz 44,3). Jako svatodušní zaslíbení můžeme číst i předpověď proroka Jeremjáše: „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce“ (Jr 31,33 srov. Ez 11,19).

Duch činí, že Boží vůle již není náročnou neúnosnou zátěží, ale stává se radostnou. Vždyť i Desatero bylo dáno lidem jako řád pro svobodné a vysvobozené z egyptského otroctví. A Duch Páně nám dává pravou svobodu, která je provázena a utvářena láskou, neboť láska je nejdůležitějším jeho darem. Jak to vyjadřuje apoštol Pavel: „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Ř 5,5). Amen.                                 

   

Kontakty

Kancelář patriarchy
Wuchterlova 5
160 00 Praha 6 - Dejvice

tel.: 724 535 555
E-mail: patriarcha@ccsh.cz

sekretariát:
Mgr. Jitka Wendlíková
tel.: 220 398 109, 724 142 467
E-mail: sekretariat.patriarchy@ccsh.cz

Bc. Jarmila Brynychová
tel.: 220 398 109, 724 048 362
E-mail: kancelar.patriarchy@ccsh.cz