Svatodušní kázání v Praze 10 – Vinohradech v květnu 2024.
Sestry a bratři,
slavíme dnes Letnice. Ježíš Před svým odchodem připravoval své učedníky na seslání Ducha svatého.
Svým učedníkům říkal: „Zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ Velikonoční doba je dobou oslavy vzkříšeného a vyvýšeného Ježíše, ale i přípravou na seslání Ducha svatého, kterého Ježíš svým učedníkům slíbil. Velikonoční poselství by nebylo úplné, kdyby Velikonoce nevyústili ve svatodušní svátky. Ježíš se po vykonání svého vykupitelského díla vzdálil ze světa a spočívá v Otcově slávě, ale on i nadále svým životodárným Duchem chce působit v církvi, ve světě, v nás. Svatodušní svátky jsou svátky vnitřní obnovy, obrody a duchovní posily. Tuto stálou obnovu, vnitřní duchovní obrodu a posilu potřebujeme.
Víra je jako svíce. Svíce hoří, ale může dohořet, zhasnout. Potřebujeme stálý plamen Ducha svatého, a bychom byli světlem pro druhé.
Může se ale křesťanovi stát, že rozdává světlo a časem vyhoří. Prožitky mystiků a náboženských osobností jsou velmi zvláštní. Lidé, kteří touží po Bohu, jenž je světlo, prožívají paradoxně v určité chvíli prázdnotu, tmu, vyhoření. Neprožili takové vyhoření i učedníci? Oni byli zprvu velice nadšeni pro Ježíše a Boží království, které hlásal. A pak pod křížem rezignovali, podlehli malomyslnosti a zakusili ztrátu smyslu. Ale Bůh má moc vzbudit nový plamen a dát novou duchovní sílu.
Není to jen lidská síla skrytá uvnitř nás. I když člověk má v sobě více sil, než si myslí. Oheň Ducha přichází shůry – a to jsou Letnice. Moc z výsosti, moc obnovující Boží lásky.
Letnice nám připomínají vznik křesťanství, zrod církve.
Představu o církvi máme spojenou s církví, ke které se hlásíme, která je nám určitým způsobem blízká. Naše novodobá husitská církev je zvláštním způsobem spojena s vlastí, s tímto národem a s jeho historií, kulturou a jazykem. Ale Kristova církev není vázána na nějakou pozemskou vlast či národ. Církev přesahuje vlast. Přesahuje území. Přesahuje národ. O Letnicích si připomínáme zrod církve, která zahrnuje lidi ze všech národů. Taková církev je vpravdě katolická – všeobecná. Proto je v knize Skutky apoštolů v letniční události důležitý údaj, že se shromáždili v Jeruzalémě věřící „ze všech národů na světě.“ O Letnicích nebyla církev jen skupinou Galilejských učedníků, ale stala se shromážděním lidí z mnoha národů. Jsou konkrétně jmenováni: Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kapadokije, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye, Římané, Kréťané a Arabové. Když hledáme na mapě starověkého světa země těchto tehdy existujících národů, tak zjišťujeme, že vytvářejí určitý celek a uzavřený kruh. Středem tohoto kruhu je Jeruzalém. Na východě je Persie, Irán a Mezopotamie, na hoře Malá Asie, dole Egypt a na západní části Kréta a Řím. Někteří vykladači se domnívají, že je to seznam národů pro misionářskou činnost prvotního křesťanství. V každém případě je zde naznačeno to, co slyšíme na konci Lukášova evangelia. „V Kristově jménu se bude zvěstovat pokání a odpuštění všem národům, počínajíc Jeruzalémem“ (L 24,47). V Jeruzalémě 50 dní po Velikonocích se sešlo veliké shromáždění. Církev má tak hned od počátku charakter shromáždění lidí ze všech národů. Nebyli tam jen židé, ale i ti, kteří byli pohanského původu.
Z těch všech jmenovaných národů se soustřeďme na jeden jediný národ, na jednu jedinou zemi a tou je Mezopotámie – Babylónie. Naše zaměření pozornosti na tuto oblast nemá důvod jen v tom, že Babylónie byla významným židovským centrem. Židé tam žili od doby tzv. babylónského zajetí. Zmínka o lidech z Mezopotámie má spojitost se zprávou o Babylónské věži. Babylónie představuje zmatení jazyků a rozptýlení. Bůh zmátl jejich jazyky (Gn 11,9). Lidé si tehdy přestávají rozumět a jednota je již nemožná. Lidé nejsou schopni si porozumět z jazykových důvodů. Dnes existuje více než 1 000 řečí a k tomu ještě mnoho dalších dialektů. Ale neporozumění je hlubší. Lidé si nerozumí vnitřně i když mluví třeba stejným jazykem. Řeč je velmi komplikovaná. Dorozumívání se s druhými je velmi těžké. Není jednoduché pochopit smysl sdělení. Každá věta má tolik významů v kolika souvislostech je použita, takže vlastně ani nevíme, jak to myslel ten, co to řekl.
Zázrak události v Jeruzalémě nespočívá ve velkém hukotu. Zázrakem nejsou ani ohnivé jazyky, dokonce ani řeč ve vytržení a extatické projevy. To všechno by si mohli lidé v posledu sami navodit různými technickými efekty či chemickými látkami. Zázrak Letnic spočívá v tom, že si lidé začnou znovu skutečně rozumět. Nejprve začnou rozumět Bohu a pak i sobě navzájem. To, co bylo babylónskou věží lidským duchem pýchy způsobeno, je o Letnicích Božím Duchem lásky a pokory překonáno.
Místo rozptýlení do mnoha míst dochází ke shromáždění na jednom místě, místo rozdělení dochází ke sjednocení, místo odcizenosti dochází k porozumění. Tato svatodušní jednota Kristovy církve neznamená zřeknutí se své vlastní kultury a jazyka. Věřící o Letnicích slyšeli apoštoly mluvit o Božích skutcích každý ve své řeči. Jak rozdílní lidé z mnoha kultur a mnoha jazyků se v Jeruzalémě tehdy setkali! A přesto rozuměli Bohu i sobě navzájem.
Jsou svatodušní svátky. Každé slavení Letnic je výčitkou křesťanského a mezilidského rozdělení a našeho vzájemného nedorozumění. Porozumět Bohu, Porozumět Ježíšovi je předpokladem, že si porozumíme navzájem i jako lidé. Porozumět Ježíšovi je možné jen tehdy, když nám to umožňuje Bůh darem svého svatého Ducha. Následovat Ježíše je možné jen v síle Ducha svatého.
Prosíme o dar Ducha svatého pro církev, pro každého z nás a dnes zvláště pro našeho bratra Davida, který přijme svátost biřmování. Prosíme o porozumění Božímu slovu, ale i o porozumění druhým lidem v církvi i ve společnosti navzdory naší rozdílnosti. Ať Duch lásky Ježíše způsobuje překonávání všech překážek odcizení a bariér nedorozumění. Ať Boží Duch nás uvádí do tajemství Kristovy pravdy a svým světlem nám umožňuje jí porozumět, přijmout ji svým srdcem a uskutečňovat ji v jeho síle v celém svém životě. Amen.