(ČZ 10/2025) Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel...
V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím.“ Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat.“ Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu:
„Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno ›andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili‹ a ›na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen‹.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.“ Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.
V nadcházejícím postním období si připomínáme pasáž o pokušení Ježíše Krista. Má to pochopitelně svou logiku. Ježíš přece prochází různými úskalími, aby nám ukázal, jak se v každé situaci zachovat. Žádný smrtelník tak nemůže vyslovit bláhovou námitku, že Bůh neví, o čem je život. Příběh z Lukášova evangelia mluví o pokušení v návaznosti na půst. Každý, kdo se vydává hledat Hospodina, dřív nebo později dospěje na rozcestí, kde naslouchá různým hlasům. Slovo hledat je důležité. Lidé, kteří vstupují do církve, jako lovci slídící po kořisti, žádné rozcestí nezaregistrují. Ti touží jen urvat bohatství tohoto světa a křesťanskou otevřenost považují za naivitu a hloupost. Had plazící se k bezbranné holubici o vyšší duchovní bytosti nepřemýšlí. Čím více se v církvích objevuje tok peněz, tím více se s těmito lidmi setkáváme. Zvláště nyní po církevních restitucích. K žádnému pokušení nikdy nedospějí. Ďábel totiž patří ke zdatným obchodníkům a nikdy nekupuje to, co už dávno má.
Pokud ale přemítáme o Ježíši a chceme kráčet za ním, otevře se nám záhy řada otázek. Není zvolená cesta příliš složitá? Proč mám pracovat jako obsluha hospice, když si nabídkou nebankovních úvěrů a prodejem kastrolů na předváděcích akcích vydělám mnohem více? Vždyť v neděli do kostela můžu jít v každém případě. Proč mám jako doktor přijmout nabídku organizace Lékaři bez hranic a jet někam do neznáma pomáhat popáleným dětem? Komerčními plastikami pro celebrity si přeci přijdu na majlant. Na tato slova odpovídá Ježíš: Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem.
V jiných okamžicích se nám naopak zdá cesta za Ježíšem více než snadná. Máme pocit, že kráčíme s Duchem svatým a vše, co činíme, je s Božím požehnáním. Stačí se svěřit do Jeho ochrany a nic neřešit. Proč se mám učit na zkoušky, když moje modlitby jistě Hospodin vyslyší? Proč mám chodit na preventivní prohlídky a brát předepsané léky? Vždyť Nejvyšší přemůže jakoukoliv nemoc. Proč si mám v autě připínat bezpečnostní pás, když je Duch svatý se mnou? Na tyto myšlenky Ježíš odpovídá: Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.
Klíčovým rozcestím se však stává nabídka poklonit se ďáblu. V českém prostoru dnes většinou nikdo nikoho nenutí demonstrativně se zříci Hospodina. V této souvislosti nás jistě udiví chování prvních křesťanů. V římské aréně se klidně nechali zabít a vůbec neřešili, že se jejich děti nedostanou na vysokou školu. V jiném dějinném období se přitom s touto výmluvou setkáváme velice často. Klanět se ďáblu ale vůbec nemusí znamenat, že se přestaneme považovat za křesťany. Proč se mám v práci zastat svého kolegy, který přišel na rozkrádačky svého nadřízeného? Vždyť mohu přijít o práci. Staré italské přísloví přece říká, že kdo je slepý, hluchý a němý, dožije se sta let. Proč nevzít úplatek za povolení kontroverzní stavby, když to přece dělá každý? Proč nevyhodit ze svého nájemního bytu chudou vdovu, když firma mi dá mnohem více? Klanět se ďáblu totiž znamená činit jeho vůli. Na každé jeho našeptávání bychom měli odpovědět: Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat. Možná nám taková reakce přinese spoustu problémů. Ďábel přeci Ježíši nabízí všechna království světa. Kristus však po svém vítězství získává mnohem více: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28,18). To nebe můžeme mít i my, pokud se vydáme za ním. To je totiž karta, kterou ďábel při svém handlování nikdy mít nebude.
Prosíme tě, Hospodine, dej nám do rukou pevný štít víry,
abychom dokázali odrazit ohnivé střely toho zlého.
Ať víme, že žádné bohatství tohoto světa nedokáže vyvážit tvoje nebe.
Dej nám plnost lásky, víry a naděje, ať dojdeme ke konečnému vítězství nad temnotou tohoto světa.
Autor: Jan Krško
Český zápas č. 10/2025 z 9.3. 2025
Obrázek: Sandro Botticelli (1445–1510), Pokušení Krista (1481-82), Sixtinská kaple. Wikimedia commons.
