Chléb a hry byly vždy podstatným předmětem zájmu člověka. Věděli to tu už dávní vládcové, kteří díky danému poznání dokázali ovládat i velkou část společnosti, předhazujíce jí něco málo pro žaludek i tro-chu té potěchy pro srdce.
„A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.“
(Matouš 17,2)
Sestry a bratři, moji milí, pokoj vám! Připomeňme si jednu větu z dnešního evangelia: „Rozpomeneš-li se, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem, potom teprve přijď a přines svůj dar.“
Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky, nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit.
Šťastné sestry, šťastní bratři. Právě jsme četli text z evangelia podle Matouše, který dobře známe. Tak takoví bychom měli být – já, ty, farnost, církev! Dnešní slovo Ježíše k nám je základní poselství, jak máme žít.
Závažné duchovní změny se stěží ve společnosti prosadí samy od sebe: vyžadují přinejmenším masarykovskou „drobnou práci“, každodenní setkávání a utkávání se s tuhou setrvačností minulosti i navyklého odcizení.
Pokud má Ježíš tolik ambiciózní, univerzální projekt (evangelium o příchodu království Božího), nemůže tu být překážkou provinční odlehlost mís-ta působení (Mt 4,12-13; 15-16).
