(ČZ 9/2024) Na cestě po Jordánsku jsem si znovu připomněl, že když navštívíte cizí zemi, nepoznáte ji za pár dnů.
Nepoznáte ji plně, ani kdybyste jí putovali křížem krážem po mnoho let. Vždycky tam budou zákoutí, která vám zůstanou neznámá. Dokonce i ta místa, o kterých si myslíte, že je už znáte, vás mohou překvapit nečekaným objevem.
Platí to nejen o zemích, jimiž procházíte jako poutník či turista, ale platí to především o lidech, o vnitřních krajinách duší. Žádného člověka nelze dokonale poznat, číst si v něm jako v otevřené knize. Člověk je tajemství, protože je obrazem Boha – největšího Tajemství. Neznáme ani sami sebe, natož své bližní. Poznáváme jen to, co nám druhý člověk odhalí, anebo co přestaneme skrývat sami před sebou.
Biblickou metodou, jak poznávat, je milovat. V biblické řeči se oba pojmy – poznání a láska – vlastně překrývají. Například poznat ženu znamená milovat se s ní. A milovat ji znamená poznávat ji. Niterná souvislost mezi poznáním a láskou se vyjevuje v mezilidských vztazích, ve vztahu k zemi a přírodě, a také ve vztahu mezi člověkem a Bohem. Neboť Bůh se dává poznat lidské duši, která láskou odpovídá na jeho lásku.
Apoštol Pavel použil zvláštního slovního obratu: „Kdo miluje Boha, je od něho poznán.“ Jinými slovy: Je milován Bohem. Toto je třeba si uvědomit, zvnitřnit, přivlastnit a prožít. Toto je smyslem spirituality: poznat, že jste milovaní. Čím více na lásku odpovídáte láskou, tím lépe poznáváte sebe, lidi i svět a ve všem se nabízí příležitost vnímat a zakoušet Boží přítomnost.
Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. Kdo však miluje Boha, je od něho poznán. (1. Korintským 8,1-3)
Lukáš Bujna
Český zápas 9/2024 z 3. 3. 2024
