Během včerejší neděle (22.9.) se konala první akce tohoto druhu, a to v jeskynním chýnovském mramorovém podzemí - v kapli sv. Vojtěcha.
Zde jsme poutně vzdali Bohu chválu modlitbami díků a proseb, čtením z Písma, zamyšlením nad texty, společnou Večeří Páně a prosbě o Boží požehnání účastníkům a jejich rodinám, úrodě, naší Matce Zemi, okolní krajině, a zvláště Správě Chýnovské jeskyně za možnost tuto bohoslužbu v jeskyni vykonat.
Sloužil ji se mnou kolega - bratr Marek Feigl z náboženské obce CČSH ve Voticích, ostatní pozvaní duchovní z ekumeny, bohužel, nedorazili. Ale mnozí členové jiných denominací přišli, takže jsme se tak tak vešli do úžasného prostoru jeskynní kaple. Celkovou působivou a léčebnou atmosféru bohoslužby obohatily nádherné hudební vstupy pěveckého sboru Hlahol Tábor. Pěvci zazpívali duchovní židovské písně, a v závěru zaznělo slovo vedoucího jeskyně - Karla Dohnala, který nám vyprávěl příběh o nálezu vzácných církevních artefaktů v Milevském klášteře, které objevili obětaví a pracovití chýnovští jeskyňáři - František s Hankou.
Nakonec jsme všichni společně prošli celou jeskyní a vyprávěli si o ní, i mnohém dalším.
Dobrovolné příspěvky 1200,- Kč jsme po vzájemné domluvě poslali na Jesenicko, jako malý příspěvek lidem zasaženým letošní ničivou povodní.
Mezi jiným řečeným v kázání také zazněla tato báseň, se kterou bych se s vámi chtěla také s pozdravy a požehnáním podělit. Je to báseň Jindřicha Mánka - NEBUDETE-LI JAKO DĚTI (mírně mnou upravenou):
Už všechno měl, co si jen zamanul
a co je možno ohmatat,
k tomu moc nad druhými,
jdoucími klopotnou cestou.
Pak kdesi uslyšel, jak úžasná je věc mít srdce dítěte,
vidět barvy tam, kde jiní nevidí nic,
v polínku spatřit pohádkovou tvář,
rozumět ptačí i (netopýří) řeči,
dohlédnout ke dnu pramene...
I šel a požádal:
Bratře Živote, dej mi ještě srdce dítěte!
A Život na něj hleděl v rozpacích:
Buď můžeš mít to, co máš,
anebo - co ještě nemáš.
I odešel ten člověk zamyšlen...
Kamila Magdalena Lukasová, Chýnov
(Foto autorka)
