Úvodní slovo při večeru s přednáškou prof. Petra Čorneje o českém králi Jiřím z Poděbrad v květnu 2023.
Když jsme si v roce 2020 připomínali 100. výročí naší novodobé husitské církve, tak se centrem slavností stalo Staroměstské náměstí v Praze. Pochopitelně to byl kostel či chrám svatého Mikuláše, kde došlo v lednu roku 1920 k vyhlášení Církve československé husitské. Bylo tomu jen nedaleko pomníku Mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna. Blízkost k Husovi naší církve je symbolicky nejen prostorová, ale především ideová a duchovní. Na Staroměstském náměstí se nacházejí i starobylá radnice a Týnský chrám. Na Staroměstské radnici v Brožíkově sále jsme v lednu roku 2020 zorganizovali slavnostní setkání. Na této radnici došlo v minulosti ke zvolení husitského krále Jiřího z Poděbrad a v Týnském chrámu se konala bohoslužba církve podobojí. Kázal zde význačný představitel utrakvismu Jan Rokycana. V Týnském chrámu pod jeho kazatelnou se duchovně rodila i Jednota bratrská. Naše církev vychází z odkazu našich dějin – zvláště české reformace a čerpá ze svědectví postav, které byly šiřiteli křesťanských a všelidských hodnot.
K těmto postavám, zasluhujícím si naši pozornost, náleží i Jiří z Poděbrad. Tento český král označovaný také jako „husitský“ představuje zápas „střední cesty“ o Boží pravdu. Pro jedny představoval sice muže spravedlivého a šlechetného, ale nakaženého husitstvím, kacíře odchylujícího se od katolické víry a církve. Pro druhé představoval zase toho, kdo ustoupil z původních ideálů husitské reformace. Tak byl král Jiří spatřován v bratrském dějepisectví, jak dokládá například spis Tůmy Přeloučského o původu Jednoty bratrské (s. 50-51). Je charakterizován takto: „dal se na opatrnost svou, a odšed po své moudrosti i počal běh svůj královský velmi vysoce vésti“ (cit. s. 51). Stínem jeho vlády bylo pronásledování Jednoty bratrské, jak to líčí ve svých dějinách protivenství církve české Jan Amos Komenský (Historie protivenství církve české, s. 49-50). Jeho pozice vzhledem ke katolické církvi i vůči radikálům, oddělujícím se od církve podobojí, byla nesnadná. Zápas „střední cesty“ znamená snahu o vyváženost, někdy i ústupky, úsilí udržet řád a jednotu, a přitom zůstat v tom zásadním věrný a pevný.
Pro obě osobnosti „střední cesty“ husitství – zvoleného arcibiskupa Jana Rokycanu a krále Jiřího z Poděbrad měl hluboké pochopení historik naší církve prof. Miloslav Kaňák. Asi nenajdeme jinou církev, která by po králi Jiřím z Poděbrad označila své kostely či sbory. A my v naší církvi máme takové tři – v Poděbradech, Jenišovicích a zde ve Tmani. V roce 2020 se měla uskutečnit řada akcí k 600. výročí narození krále Jiřího z Poděbrad – v Poděbradech, v Kunštátu a dalších místech. Nakonec pandemie ovlivnila toto výročí a většina akcí byla zcela zrušena. Byla vydána alespoň kniha Jiří z Poděbrad z Kunštátu a na Poděbradech (Zlín 2019). Navazuje na knihu Jiří z Poděbrad král český (Velké Přílepy 2018). V obou těchto knihách jsou pojednání i od významného historika pana prof. Petra Čorneje. Vážíme si toho, že dnes promluví o Jiřím z Poděbrad ve spojitosti s jeho korunovací českým králem v katedrále sv. Víta. Pan profesor nám přiblíží jak tuto dějinnou událost, tak i osobnost českého krále a „světského ochránce“ kalicha a Božího zákona.