Slovo při setkání s odhalením pamětní desky na domě, kde bydlel Josef František Pícha.
Dne 19. 3. 2024 se uskutečnilo v Praze 6 – Střešovicích v ulici Na zástřelu 32 odhalení pamětní desky Josefa Františka Píchy při příležitosti 135. výročí od jeho narození na domě, kde žil a pracoval. Bratr patriarcha Tomáš Butta promluvil o této osobnosti skladatele a hudebníka.
Vážení účastníci tohoto setkání, sestry a bratři,
přišli jsme do těchto míst, abychom vzpomenuli na toho, kdo zasvětil svůj život své vlasti, své církvi, a především oslavě Božího jména hudbou – na Josefa Františka Píchu. Je tomu dnes právě 135 let od jeho narození.
Patřil k zakladatelské generaci Církve československé husitské a byl blízkým spolupracovníkem dr. Karla Farského, prvního patriarchy naší církve. Jeho hudební dílo stále žije, neboť prof. Pícha je autorem hudební části Liturgie podle dr. Karla Farského, která se nepřetržitě slouží v našich sborech na nejrůznějších místech. Je tvůrcem i dalších hudebních děl a bohoslužebných zpěvů. Byl inspirován gregoriánským chorálem, pravoslavnými zpěvy, židovskou hudbou, duchovními i lidovými písněmi. O jeho hudební tvorbě napsali své práce například Jiří Pospíšil, Jan Pinc, Slavomír Pícha, jeho syn, nebo Zdeněk Kovalčík, celocírkevní kantor, který si jeho hudební tvorby velmi považuje.
Bratr Pícha se narodil 19. 3. 1889 v jihočeském Husinci, v krajině s živou tradicí M. Jana Husa a husitství. Před vstupem do Církve československé působil jako sbormistr v katolickém kostele v Husinci a později ve Vodňanech. Vědomě navazoval na utrakvistickou tradici, která v jihočeském kraji nebyla zapomenuta, a zaváděl tak do bohoslužby zpěv v českém jazyce. Poprvé uvedl tzv. husitský Otčenáš s nápěvem z Jistebnického kancionálu v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Husinci. V letním čase po domluvě s paní starostkou města Husinec uspořádáme odhalení pamětní desky J. F. Píchy také na rodném domě v Husinci.
Karel Farský bratra Píchu povolal do Prahy, kde vyučoval bohoslovce církevnímu zpěvu a hudbě. Věnoval se hudebnímu životu v náboženské obci v Praze – Dejvicích, kde hrál na varhany s píšťalami ve tvaru tzv. husitského slunce.
S prof. Aloisem Tuháčkem vytvořili obsáhlou bohoslužebnou knihu pro naši církev, která byla vydána jako celek po 2. světové válce za patriarchátu Františka Kováře. Obsahuje mnohé liturgické části a zpěvy zhudebněné právě Josefem Františkem Píchou. V současnosti pracujeme na vydání nové Bohoslužebné knihy Církve československé husitské – IV. dílu se zpěvy s využitím tvorby prof. Aloise Tuháčka a prof. Josefa Františka Píchy. Na této práci se podílí dr. Zdeněk Kovalčík, Mgr. Petr Trunec, dr. Tomáš Novák a další. Rádi bychom Píchovu hudební tvorbu na slova žalmů a dalších liturgických textů uvedli znovu ve větší míře do bohoslužebného a hudebního života v naší církvi. Kéž Bůh tomuto dílu požehná!
Děkuji vám všem, kteří jste se přičinili o zhotovení této pamětní desky a uspořádání tohoto setkání. Děkuji panu Bohdanu Píchovi, vnukovi. Děkuji dr. Martinu Jindrovi za slovo a vám všem, kteří jste do těchto míst dnes přišli, abychom si připomenuli tohoto českého skladatele a hudebníka. Jsem rád, že se tato akce uskutečňuje právě v Roce české hudby, neboť i prof. Pícha k ní svým významným dílem přispěl, s láskou ji rozvíjel a předával druhým.
Modlitba
Bože, který se nám dáváš poznat v Ježíši Kristu jako milující Otec všech lidí a dárce dobrých darů! Děkujeme ti za dar hudby a za všechny, kteří ji dokáží skládat a předávat druhým svým hlasem a hrou na hudební nástroje. Děkujeme ti dnes jmenovitě za bratra Josefa Františka Píchu. Děkujeme ti za jeho lásku k hudbě i za jeho statečné vlastenecké odhodlání a postoje.
Děkujeme ti za vše, co vytvořil a přinesl svým dílem hodnotného pro Církev československé husitskou a čím přispěl podle svých obdarování k pěstování zpěvu a rozvíjení hudební kultury.
Dej, abychom nezapomínali na naše předky, kteří stáli u zrodu naší církve a kteří ji stavěli a budovali na jediném a pravém základě – Ježíši Kristu, na apoštolské církvi a husitské tradici. Pomoz nám, abychom si vážili jejich díla a tvořivě dokázali navazovat na jejich dědictví, které nám svým úsilím a svědectvím víry zanechali.
Naplňuj i dnes naše chrámy i naše srdce hudbou. Vždyť stále platí: „Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí“ (Ž 150,1). Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Tvá věrnost, Bože, je věčná! (Ž 117,1-2). Amen.