Slovo patriarchy Tomáše Butty k podpisu memoranda o spolupráci s Husitským muzeem v Táboře dne 12. února 2024.
Křesťanská církev čerpá poznání pro svoji víru ze zdrojů Písma svatého, tradice a rozumu. V naší církvi se od počátku zřetelně projevovala upřená pozornost k husitské tradici. Především k Janu Husovi, ale i k dalším postavám. Tento příklon k husitské tradici byl bezprostřední a spontánní ve spojení s vlasteneckým cítěním a uvědoměním našich členů, ale uskutečňoval se i v historické a teologické reflexi.
V současnosti se zdůrazňuje „otevřenost církve“ a tato otevřenost má i podobu konkrétní spolupráce s různými organizacemi a institucemi. Znakem projevující se svobody a žitých demokratických hodnost ve společnosti je skutečnost, že se církve podílejí na spolupráci v kulturní, vzdělávací a sociální oblasti, mohou přispívat ze svých zdrojů a přinášet tak obohacení o spirituální a náboženský rozměr našeho lidství.
V minulých letech jsme spolupracovali například s ČVUT, kdy předmětem zájmu badatelů byla architektura našich sborových staveb meziválečného období. Dalším projektem bylo rozpoznání a sledování odkazu J. A. Komenského v naší církvi v rámci projektu s Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského v roce 2022. Letošní rok je rokem 600. výročí úmrtí Jana Žižky. Ceníme si toho, že můžeme navázat na dřívější spolupráci, zvláště v Husově roce 2015, a deklarovat memorandem spolupráci naší církve s Husitským muzeem v Táboře právě v letošním roce.
S Husitským muzeem v Táboře nás sbližují zvláště tři skutečnosti: Tou první je shodný zájem o husitství, o jeho celistvější a reálnější poznání. Husitské muzeum v Táboře se věnuje prezentaci husitství na základě soudobých vědeckých výzkumů a představuje ho zajímavou a poutavou formou návštěvníkům ze všech generací. Naše církev svůj zájem v případě husitství soustřeďuje na oblast víry, zbožnosti a náboženského myšlení a postojů, ale ani ty nelze oddělovat od historických a společenských podmínek a souvislostí.
Tou druhou spojující oblastí je krajina jižních Čech. Třebaže Husitské muzeum v Táboře má přesah celorepublikový i mezinárodní, je polohou zasazeno do kraje jižních Čech. Také naše církev věnuje zvláštní pozornost jižním Čechám, neboť jsou tam místa, jako je Husinec – s tradičním rodným domem Mistra Jana Husa, který naše církev od roku 2010 spravuje, Trocnov, Chelčice, Písek, Tábor, Sudoměř a další. Pravidelně se účastníme Táborských setkání a dalších akcí.
Tím třetím spojujícím tématem je Jan Žižka. Prof. Petr Čornej ve své knize Spory o Jana Žižku 1424-2024 uvádí, že právě naše církev měla významný podíl na šíření odkazu husitství a připomínání Jana Žižky v době první republiky (s. 61). V Husitském muzeu v Táboře je v budově gotické radnice zřejmě nejstarší soška proslulého vojevůdce z 16. století a je tam umístěna i velká jezdecká socha. Ve sborech Církve československé husitské se vyskytují také některé sochy a obrazy Jana Žižky, což je zřejmě v prostředí českých křesťanských církví značně ojedinělé. Ukazuje se tak zřejmá ideová návaznost na husitství a českou reformaci v její celistvosti a v rozmanitých důrazech, reprezentovaných Janem Husem – statečnou vírou spojenou se vzděláním, Jakoubkem ze Stříbra a jeho zbožností, soustředěnou na eucharistii s přijímáním podobojí, Janem Žižkou – středověkým bojovníkem a obráncem reformace, a Petrem Chelčickým – důsledným stoupencem cesty míru a nenásilí.
Děkujeme za tuto možnost spolupráce s Husitským muzeem v Táboře po odborné i další stránce. Kéž projekt o živé odezvě husitství v historii, architektuře, umění a životě naší církve je zdárným a prospěšným počinem nejen k letošnímu Žižkovu výročí.
Tomáš Butta
Únor 2024
Podpis Memoranda o spolupráci v roce 600. výročí Jana Žižky