Svatodušní kázání v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze
Sestry a bratři,
zdravím vás všechny na Pondělí svatodušní a zvu vás k zamyšlení nad tajemstvím Ducha svatého a jeho působením v nás. Východiskem našeho přemýšlení bude svědectví z 1. listu Janova z konce třetí a začátku čtvrté kapitoly, které jsme vyslechli.
Život s Bohem, skutečný hluboký duchovní život, předpokládá mít jeho Ducha. O Božím Duchu a jeho působení je v Bibli od začátku až do konce celá řada svědectví. Duch Boží působí od počátku ve vztahu ke stvoření celého světa (Gn 1,2), Duch Hospodinův se projevoval ve starozákonním lidu Izraele a v jednotlivých postavách – v Mojžíšovi (Nu 11,17), v soudcích (Sd 3,10; Sd 6,34), v králích (1 Sa 16,13) a zvláště v prorocích (Ez 11,24). Duch Boží vyvolal v život křesťanskou církev, jak si to připomínáme a slavíme každoročně o Letnicích (Sk 2). Velmi často o významu Ducha svatého, jeho přítomnosti a darech v církvi i v životě každého věřícího píše ve svých listech apoštol Pavel (Ř 8; 1 K 12; Ga 5,22-23).
O Duchu, kterého Bůh dal nám křesťanům, mluví ve svém 1. listě také apoštol Jan. Ale jak poznáme, že nám Bůh dal svého Ducha (1 J 3,24)? A jak to poznají na nás ti druzí? Vždyť Boží Duch působí nenápadně, skrytě, je neviditelný. Právě na tuto otázku odpovídá apoštol Jan. „A to je jeho přikázání: věřit jménu Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm, že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha“ (1 J 3,24). Víra v Ježíše a zachovávání jeho přikázání lásky. Je to apoštolem Janem řečeno velmi prostě a jednoduše. Tímto znamením je neokázalý a nenápadný život křesťana, život věřícího člověka. Jestliže máme v srdci víru v Ježíše a v našem životě se projevuje jeho láska, tak to svědčí o blízkosti a přítomnosti Ducha svatého. Tam, kde v církvi žijeme vírou a projevuje se mezi námi láska, tam je přítomen Bůh a tam působí Božích Duch. Nejde tedy na prvním místě o nějaké mimořádné činy zaštiťované Božím jménem, které druhé ohromí, ani se nejedná o zvláštní schopnosti předvídat a prorokovat, ale o prostou víru a srdečnou a upřímnou lásku. Připomeňme si Ježíšovo slovo: „Mnozí mi řeknou v onen den: „Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? A tehdy Ježíš prohlásí: Nikdy jsem vás neznal, jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti!“ (Mt 7,22-23).
U 23. verše ve 3. kapitole 1. listu apoštola Jana bratrští teologové ve své Šestidílné Bibli s poznámkami tučně vyznačili, že se jedná o summu – tedy o souhrn celého apoštolského učení. A obsahem tohoto učení je 1. pravá víra a 2. dobré skutky vycházejících z lásky k bližním (s. 2761). Takto tomuto místu porozuměla Jednota bratrská.
Apoštol Jan dále ve svém listě upozorňuje: „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha, neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa“ (1 J 4,1). Duchovní svět je velmi pestrý a není snadné se v něm orientovat. Máme zkušenost i z běžného života, že to, co se jeví na první pohled jako úžasné a skvělé, po čase se ukáže, že to byl jen povrchní obal, pod kterým pak nic dobrého nebylo. Jsme vystaveni různým nabídkám slibujícím dobro, ale mohou se za nimi skrývat i nedobré úmysly. Na první pohled se těžko rozezná pravdivé od toho, co je klamavé. Jestliže v běžném našem životě a reálném světě je nesnadné například rozlišování dobrých úmyslů a skrytých zlých záměrů, pravdivosti a záludností, skutečného dobra a předstíraného dobra, pak v duchovním světě je to ještě obtížnější. Vyžaduje to tzv. schopnost rozlišování duchů. Mluví o tom apoštol Pavel (1 K 12,10) ve svém 1. listě do Korintu. A hovoří o tom i apoštol Jan v tomto svém listě. Naše posuzování, pohledy a náboženské názory jsou založeny na důvěře. Důležité je, čemu a komu důvěřujeme. Křesťanská víra a důvěra však neznamená být zcela naivní a věřit úplně všemu. Před tím varuje apoštol Jan: „Nevěřte každému vnuknutí, každému názoru, každému senzačnímu sdělení!“
Různí duchové nás mohou zavést na nejrůznější cesty, ale Duch svatý nás vede k Ježíšovi. „Podle apoštola Jana je pravý projev Ducha takový, že nás přivádí k Ježíšovi a do jeho blízkosti. Apoštol říká: „Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha, každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není“ (1 J 4,2-3).
Duch svatý se zobrazuje nejrůznějšími symboly – světlo, plameny, vláha shůry, dechnutí, holubice. Chceme-li však vidět ztělesnění Ducha svatého, tak musíme zrakem víry hledět na Ježíše. Tuto spjatost a jednotu Ježíše s Duchem Božím vyjadřuje evangelista Jan. V události Ježíšova křtu Duch Boží na Ježíše sestoupil a zůstal na něm (J 1,32). Je tak v Ježíšovi naplněno proroctví Izajáše, že Duch Boží spočine na Mesiáši (Iz 11,2). V celém Ježíšově životě zde na zemi se projevovala trvalá jednota Ducha Božího a Ježíše. Na rozdíl od nás lidí, kdy někdy nejednáme podle Ducha svatého, ale podle svého ducha nebo podle jiných duchů a tím se vzdalujeme Bohu. Proto se stále k Bohu obracíme ve svých modlitbách s prosbou, aby nám dával svého Ducha a tento jeho Duch se na nás projevoval. A také aby nám pomáhal v našem duchovním tázání, hledání a orientaci a přibližoval nás jako církev i jako jednotlivce stále více k Ježíšovi. Vždyť Duch Boží je dárcem pravé víry a nevyčerpatelným zdrojem lásky.
Amen.