wuch 03

Kázání na církevním zastupitelstvu v červnu 2024.

Sestry a bratři,

zazněl žalm 28, ve kterém můžeme obsahově rozlišit dvě části. První část je osobní modlitbou a druhá část je modlitbou za lid, za církev.

Naše modlitby mají mít také tento dvojí rozměr. Když předstupujeme před Boha, modlíme se za sebe, předkládáme mu své starosti a těžkosti. Každý stojíme před Bohem sám za sebe a Bůh o každém z nás ví. Současně předstupujeme před něho v modlitbě za druhé, za sebe navzájem, za Boží lid jako celek.

Žalm 28, který začíná slovy: „K tobě, Hospodine, volám“ je modlitbou jednotlivce. Byl zřejmě modlitbou krále Davida, jak je nadepsán. Mohl se ho modlit také kněz v jeruzalémském chrámu či zpěvák, žalmista. Tento jednotlivec se obrací k Bohu a vede modlitební zápas. Jeho modlitba je hlasitá a je spojena s gestem pozvednutých rukou (Ž 28,2). Pozvednutí rukou je starobylý způsob modlitby (Ž 63,5; Ž 134,2; 1 Tm 2,8). Navíc své ruce žalmista pozvedá směrem ke svatostánku svatyně (Ž 28,2). Modlitba se tedy odehrává ve svatém či posvátném prostoru v blízkosti svatého kultického předmětu připomínajícího Hospodina samotného. To všechno modlitbu umocňuje, že je hlasitá, je spojena s gestem rukou a s posvátným místem.

A přesto modlitba tohoto jednotlivce jako by postrádala svoji účinnost. Bůh jako by neslyšel a na modlitbu vůbec nereagoval (Ž 28,1-2).
Ten, kdo se modlí, zakouší zvláštní prázdnotu. Bůh jako by neslyšel a nevěnoval modlitbě žádnou pozornost. Zlo má ve světě navrch a jeho skutečnost přináší žalmistovi hluboké trápení, neboť i na něho doléhá a jeho se bytostně dotýká. Toto zlo ve světě a mezi lidmi je vyjádřeno trojím způsobem – zlobou v srdci (Ž 28,3), neupřímností slova (Ž 28,3) a zlým počínáním (Ž 28,4). Zlo a svévole se projevují ve skrytých lidských myšlenkách, ve vyřčených slovech, a v ubližujícím jednání. Žalmista je v ohrožení těchto lidí. Avšak jeho prosby, aby mu Bůh pomohl, vyznívají naprázdno. Jeho modlitba se přesto projevuje vytrvalostí a stálým doufáním. A náhle přichází zlom, neboť žalmista zakusil přece jen Boží pomoc. Jak to vyslovuje v závěru svého modlitebního zápasu: „Hospodin vyslyšel mé prosby.“ „Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu“ (Ž 28,6-7).

Věřící člověk si musí vybojovat svůj vnitřní zápas víry. Pak může s větším porozuměním vést i zápas za druhé. Pokud se zabývá jen sám sebou, pak nemůže dostatečně vést zápas za druhé, za církev. Není to pravá modlitba, která je dosvědčena Bibli, modlitba Žalmů, kde je obojí osobní víra i společná víra celého Božího lidu. Jsme před Bohem sami, ale i jako součást společenství, církve.

Tato modlitba za lid, za církev zní v žalmu 28 takto: „Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!“ (Ž 28,9).

Prosba k Bohu za lid znamená hlubokou touhu, aby Bůh svůj lid zachránil, či spasil, jak čteme v Bibli kralické. V každé době byl Boží lid vystaven různým ohrožením a je zcela závislý na Boží pomoci a záchraně. Ani naše doba a situace není jiná.

Druhá prosba za lid je vyjádřena formulací: „Žehnej dědictví svému“. Tuto prosbu známe z modlitby v Liturgii podle patriarchy dr. Karla Farského „Přispěj nám“, kde je také řečeno: „požehnej dědictví svému“. Je to i v pravoslavné Liturgii svatého Jana Zlatoústého (vyd. z roku 2012, s. 87). Boží lid je obrazně řečeno jeho „dědictví“, které Bohu patří (Dt 9,29; Ž 33,12; Ž 94,14). Boží lid jako celek má provázet Boží požehnání a projevovat se na něm.

Třetí prosba za lid se týká jeho vedení: „Buď mu pastýřem…“ Je tak vyjádřeno, aby Hospodin sám byl tím, kdo církev vede, nikoli jen lidští všelijak nedokonalí pastýři. Je to touha a přání, aby Bůh provedl svou církev různými zkouškami a přenesl ji jako dobrý Pastýř směrem k životodárnému prameni a přivedl na věčné pastviny svého království. Když jsme s církví dosud již mnohým prošli, tak si můžeme uvědomovat, že naše církevní společenství je drženo, podpíráno a neseno velkou Boží milostí. Život a služba v církvi je také velkým zápasem víry. A tento zápas víry nebyl, není a nebude v žádné době snadný. Nebyl lehký v čase, kdy vznikal tento žalm ve společenství Izraele v dávném starověku, nebyl snadný, když Petr, Pavel a další apoštolové přinášeli Kristovo evangelium lidem z různých národů. Nebyl snadný v čase Husově a těch, kteří chtěli prosadit obnovu středověkého křesťanství podle příkladu Krista a apoštolů. Nebyl snadný ani v čase, kdy žil a působil dr. Karel Farský, který se snažil lidi ztrácející víru získávat pro Krista.

V žalmu 28 zaznívá: „Hospodin je síla svého lidu“. Básník Miroslav Matouš to v jednom textu – písně vyjádřil takto: „Za smrtelným lidem stojí jitřní síla tajemná“ (Zpěvník CČSH, č. 117, 4. sloka). Uprostřed veškeré naší slabosti v naší církvi je naší silou Kristus. A z této Boží síly můžeme stále čerpat.

Slovy žalmu 28 – jeho závěrem se můžeme obracet k Bohu s prosbami za naši Církev československou husitskou, aby Bůh byl ve všech zkouškách naší pomocí, aby nás neopouštělo, ale viditelně provázelo jeho požehnání a aby nás v Kristu jako dobrý Pastýř spolehlivě vedl a přivedl k obzorům svého nekonečného království. Amen.

Kontakty

Kancelář patriarchy
Wuchterlova 5
160 00 Praha 6 - Dejvice

tel.: 724 535 555
E-mail: patriarcha@ccsh.cz

sekretariát:
Mgr. Jitka Wendlíková
tel.: 220 398 109, 724 142 467
E-mail: sekretariat.patriarchy@ccsh.cz

Bc. Jarmila Brynychová
tel.: 220 398 109, 724 048 362
E-mail: kancelar.patriarchy@ccsh.cz