Kázání na 3. adventní neděli v Praze 2 – Novém Městě v prosinci 2023.
Sestry a bratři,
třetí adventní neděli čteme z Písma svatého proroctví Izajáše z 61. kapitoly o zaslíbeném Mesiáši a o jeho poslání a účincích jeho působení. Bohem předpovězený a poslaný Mesiáš dokáže léčit, vést ke svobodě a potěšuje celý lid i jednotlivce. Toto Izajášovo proroctví se naplnilo v Ježíši Kristu (L 4, 16-21). Jeho příchod, narození a blízkost v plnosti očekáváme s jeho církví a s celým jeho lidem.
Prorokem Izajášem je představena postava Mesiáše. On sám se o své mimořádné postavení neuchází, nevyhledává je a neusiluje o ně, ale je k němu veden Božím Duchem. Tento Boží Duch na něm spočívá a v jeho síle a moci jedná a vykonává své poslání. Jsou popsány tři jeho úkoly, které uskutečňuje: léčí, osvobozuje a přináší potěšení a radost.
Prorok Izajáš říká, že jeho úkolem je „obvázat rány zkroušeným srdcem“ (Iz 61,1). V tom se projevuje jedinečná Kristova úloha jako toho, kdo přináší odpuštění, usmíření a uzdravení. Týká se těch, kteří mají „zkroušené srdce“. Zkroušenost znamená vnitřní lítost (Ž 34,19; Ž 51,19). Tam, kde si člověk uvědomuje, že je zatížen hříchem a vinami, a je mu to líto, může v Kristu dojít odpuštění. Vždyť úkolem Krista je napravovat a léčit lidská srdce, která jsou zatížena mnohým proviněním, která mají sklon ke zlému, ale Kristus lidské srdce může naplnit dobrem.
Druhým úkolem Krista je přinášet svobodu, osvobozovat a dát zakoušet volnost. Proto Izajáš připomíná „milostivé léto“ (Lv 25), kdy byli propouštěni na svobodu zajatci a otroci a kdy byly odpuštěny dluhy. Izajáš těm, kteří byli v babylónském zajetí slibuje osvobození a svobodu. Kristus zve člověka ke svobodě, ke svobodě myšlenkové, náboženské a politické, a především k pravé vnitřní svobodě.
Třetím Kristovým úkolem je potěšit a přinést radost do bolavého a smutného údolí světa. Kristus je zvěstovatelem a učitelem radostného poselství pro smutné, naříkající a truchlící, jak to sděluje prorok Izajáš.
Tato nová situace lidu – jeho důstojnost a radost je vystižena třemi Izajášovými obrazy. Prvním obrazem je čelenka, či ozdoba, druhým olej a třetím závoj či šat.
V českém ekumenickém překladu Písma je užit obraz čelenky. V Bibli kralické je staročeské slovo „ozdoba“, které vyjadřuje ozdobný předmět, či šperk. Šperk slouží nejen jako ozdoba, ale vyjadřuje i společenské postavení člověka. Čelenky nosili kněží (Za 6,11), čelenka ze vzácného kovu a s drahými kameny je královská koruna (Ž 21,4). Tímto obrazem je naznačena nová důstojnost Božího lidu. Ti, kteří byli pohrdaní, bezvýznamní, přezíraní, bez zastání, měli místo na okraji, jsou v Božích očích těmi, kdo mají velkou hodnotu a důstojnost. Boží lid je přece královským kněžstvem (Zj 1,6).
Druhý obraz užitý Izajášem je olej. Tento kosmetický i kultický prostředek měl ve starověku rozmanité uplatnění. Olejem byli pomazáni králové (1 Sa 10,1); 1 Kr 1,39) i kněží (Ex 40,15). Olej zde představuje důstojnost lidu, ale také i radost, kterou bude lid zakoušet, neboť je nazýván přímo „olejem veselí“ (Iz 61,3; Žd 1,9; srov. Mt 6,17).
Třetím obrazem je závoj. Dám jim „závoj chvály místo ducha beznaděje“ (Iz 61,3). V Bibli kralické je řečeno „oděv chvály“. Závoj připomíná oděv nevěsty, který obléká na svatbě. A svatba je radostnou událostí. Smuteční a kající oděv bude vyměněn za oděv radosti a veselí.
Malá poznámka: K Vánocům se dávají různé dárky. Darem vyjadřujeme, že ten druhý má pro nás hodnotu a že mu chceme způsobit radost. Hodnota člověka však nespočívá v drahých špercích, parfémech a oblečení. Radost druhému můžeme způsobit i jinak než jen co nejdražším dárkem.
Ježíš nám dává hodnost Božích synů a dcer, a přináší našim srdcím radost, kterou si nemůžeme koupit, ale jen přijmout s důvěrou, věřícím a vděčným srdcem.
Náš úkol je podílet se na Ježíšově poslání, alespoň drobným, ale přesto důležitým dílem. V našem světě je mnoho ran. Nemáme ještě nové rány způsobovat nebo staré jitřit a zvětšovat vyvoláváním konfliktů a sporů. Potřeba je si různé rány nejprve uvědomit a pak je možné je léčit. Lze je léčit Ježíšovým odpuštěním, smířením, jeho přístupem laskavého nadhledu.
Druhý náš úkol je vést ke svobodě sebe i druhé. Svoboda není však bezbřehá libovůle, ale důležité je vést k vnitřní svobodě, která je spojena se svědomím a odpovědností vůči Bohu i vůči druhým.
Třetím naším úkolem je přinášet radost a potěšovat druhé. Jan Amos Komenský svými dopisy a spisy utěšoval druhé, kteří prožívali zkoušky, žal a osobní i společný těžký úděl. Před 400 lety 13. prosince roku 1623 dopsal v Brandýse nad Orlicí proslulý spis Labyrint světa a ráj srdce. Napsal jej, jak v úvodu uvádí, s cílem „povzbudit mysl a v Bohu utěšit“ (vyd. 1970, s. 201), Není to žádné povrchní přiblížení složitosti života, ale pravé hluboké potěšení, které srdce člověka, putujícího světem, nalezne jen v Bohu.
Sestry a bratři,
jestliže se připravujeme na Vánoce a očekáváme Krista, tak je to především ten, kdo může našemu životu dát uzdravení, pravou svobodu i hlubokou radost.
Kéž to můžeme poznat, vnitřně zakoušet i předávat toto Izajášovo proroctví druhým. Amen.