Kázání k 90. výročí Husova sboru v Praze – Vinohradech v říjnu 2023.
Sestry a bratři,
slavíme dnes 90. výročí tohoto Husova sboru v Praze – Vinohradech. Chrámy, kostely, sbory, vnímáme jako určitou samozřejmost, která patří k podobě a kulise našich měst a obcí. Někdy je míjíme, aniž bychom jim věnovali zvláštní pozornost. Právě výročí je takovým zpozorněním a uvědoměním si, že stavba, jakou je kostel, není žádnou samozřejmostí. Muselo být vynaloženo nemalé úsilí architektů a stavitelů, aby mohl být postaven. Muselo se čelit mnoha obtížím, které každou stavbu provázejí. Také bylo potřeba velké obětavosti, štědrosti a podpory, bez které nemůže být žádná církevní stavba dokončena, ale i udržována. To všechno platí i o tomto Husovu sboru, ke kterému se dnes upírá naše zvláštní pozornost. Uvědomujeme si jeho neobyčejnost, jedinečnost i zvláštní charakter jako domu Božího, jako Hospodinova chrámu. Vždyť právě chrám, kostel, sbor, je znamením Boží blízkosti uprostřed proměnlivosti a neklidu světa, který nás obklopuje a ve kterém žijeme a kterým putujeme.
Zvolil jsem pro tuto slavnostní příležitost žalm 84, který vyjadřuje touhu věřícího člověka po chrámu a tím také po Boží blízkosti. Jedná se o píseň, kterou zpívali poutníci, když směrovali na slavnost v Jeruzalémském chrámu. Tento žalm mohl být zpíván tehdy, když věřící vstupovali do chrámových bran. Začíná zvoláním: „Jak jsou milé tvé příbytky, Hospodine zástupů!“ (Ž 84,2). Je to výraz radostného údivu při pohledu na jeruzalémský chrám. Vždyť je to zvláštní prostor a místo, které má odrážet Boží velikost, vznešenost, ale i vlídnost a přívětivost. Neboť chrám má být místem jistoty, bezpečí a spočinutí i občerstvení po namáhavé cestě poutníků. V překladu básníka Viktora Fischla zaznívá: „Jak příjemné je to místo, kde, Bože, přebýváš.“
Je použit výraz „příbytky“ v množném čísle. To vyjadřuje jak velikost, tak i dostatečnou prostornost. Pozemský chrám je napodobeninou toho nebeského chrámu, o kterém mluvil také Ježíš. Říkal učedníkům: „V domě mého Otce je mnoho příbytků“ (J 14,2, srov. L 16,9). Můžeme si to představovat jako „stavbu“ mimořádně členitou a prostornou, přestože tam oddělující bariéry a omezující prostor v našem pozemském vnímaní neexistují.
Jeruzalémský chrám zobrazující Boží velikost i vlídnost byl cílem poutníků, kteří k němu putovali z nejrůznějších míst. V žalmu se však nehovoří jen o lidech, ale i o ptácích. Stává se útočištěm a domovem i pro ptactvo. „Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila“ (Ž 84,4). Tato zmínka o ptactvu v chrámě má několikerý význam. Ten první je, že se jedná o výraz bezpečí a míru. Podobně jako holubice po potopě se uhnízdila a už se nevrátila, a tak Noe poznal, že je země obyvatelná a stává se opět místem života. Druhý význam je v tom, že Bůh se stará o celé své stvoření, o každého tvora. I ti drobní ptáci jsou v jeho zájmu a předmětem jeho starostlivosti. Jak to vyjádřil Ježíš: „Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí“ (Mt 6,26). Další, třetí význam je, že ptáci zpívají a svým zpěvem tak chválí Boha (Ž 148,10). Chrám má být místem chvály, kde Bohu děkujeme, chválíme ho a oslavujeme ho zpěvem a hudbou. „Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit“ (Ž 85,5). Ještě se nechme oslovit i čtvrtým významem tohoto obrazu. Ptáci mají v chrámě svůj domov. Vracejí se tam. Najdou si spolehlivě cestu do Božího domu (Jr 8,7). Ale lidé si tam někdy cestu nenajdou…
V celém žalmu se vyskytuje motiv putování, cesty, překonávání překážek a pokračování v cestě s novou silou. S cestou do chrámu byla spojena mnohá úskalí a nesnadnost cesty. Týkalo se to starověkých poutníků, ale týká se to i nás – novodobých poutníků. Vzdálenosti sice dnes nejsou takovým problémem, ale musíme překonávat zase jiné překážky, vnější i vnitřní, které nám brání v cestě do sboru, do Božího domu. Radost z chrámu a touha po Bohu by v nás měly převládnout a zvítězit.
Křesťanský chrám je symbolickou stavbou. Krypta vyjadřuje minulost, chrámová loď přítomnost a klenba budoucnost. I tento sbor má kolumbárium, liturgickou síň a strop, kudy proniká světle nebe, světlo shůry. Jsme poutníky od minulosti přes přítomnost k budoucnosti. Právě tuto cestu, tuto pouť životem a její směr k věčnosti nám takto viditelně připomíná chrámová stavba.
Sestry a bratři, děkujeme dnes za tento Husův sbor. Ať je i nadále místem, kam rádi přicházejí mnozí poutníci a poutnice a mohou zde načerpávat duchovní posilu pro svůj život a společnou cestu víry.
„Jak jsou milé tvé příbytky, Hospodine zástupů!“ (Ž 84,2)
„Blaze člověku, jenž hledá sílu v tobě.“ (Ž 84,6a).
Amen.