„Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, kdežto křivý svědek lest.“ Přísloví 12,17
Sestry a bratři,
pozdravuji vás v čase po Letnicích, kdy začátkem července jsou připomínány a slaveny svátky slovanských šiřitelů křesťanské víry Cyrila a Metoděje a českého náboženského reformátora Mistra Jana Husa.
Zajímejme se hlouběji o Jana Husa
Osobnost českého reformátora naši Církev československou husitskou, která nese v názvu jeho jméno, zavazuje k tomu, abychom trvale věnovali pozornost Husovu dramatickému dějinnému příběhu, ale i hlouběji promýšleli biblická a teologická témata tohoto kazatele a teologa. I navzdory časové vzdálenosti více než šesti staletí a odlišnosti naší doby máme poznávat a promýšlet jeho svědectví víry, ideje a názory, vycházející z Písma, z církevní tradice i z jeho vlastního uvažování v odpovědnosti svědomí před Bohem. Pro poznávání Jana Husa a jeho zápasu i myšlenkového světa máme k dispozici velké množství literatury a publikací. Z evangelických autorů je důležitá a stále orientující kniha církevního historika a teologa prof. Amedeo Molnára z roku 1973. Byla původně vydaná v italštině a teprve nedávno byl její český překlad vydán v Theologické revui (2023, č. 1-2, s. 106-159). Velmi přínosné pro pochopení postojů a myšlení Jana Husa jsou publikace nedávno zesnulého katolického systematického teologa prof. Ctirada Václava Pospíšila, vyučujícího též na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy (Husovská dilemata, 2015; Úvod do Husovských dilemat, 2020). V naší církvi je stále aktuální dílo teologa prof. Zdeňka Trtíka. Promýšlel zásadní Husova věroučná témata v kontextu středověku, reformace i nové doby. Představil Husovo chápání pravé víry, která se uplatňuje láskou, pojetí církve jako těla, jejíž hlavou je Kristus, svrchované panství jeho vlády nad církví i nad světem, ale upozorňoval i na Husovy morální a sociální důrazy, nacházející se v jeho kázáních a spisech. Některé tyto Husovy věroučné a etické důrazy se vyskytují i v Základech víry – současném učení naší církve.
Jan Hus a husitství patří k sobě
Základní program husitství shrnují čtyři pražské články. Jejich akcenty vycházejí zcela zřetelně právě z Husova reformačního programu a učení. Na souvislost mezi čtyřmi pražskými články a Husovým odkazem upozorňují mnozí historici a teologové. Zcela zřejmý je Husův vliv na články o svobodném kázání Božího slova, o návratu církve k její původní novozákonní podobě bez nadměrného majetku i apel k morální nápravě společnosti. Článek o přijímání podobojí ovlivnil Mistr Jakoubek ze Stříbra jako jeho „objevitel“. Eucharistická tematika nebyla u Husa tak centrální jako u Jakoubka, přesto i on se jí ve svých spisech a kázáních věnoval. Po zákazu kalicha pro laiky koncilem v Kostnici dne 15. června 1415 Hus přijímání podobojí autorizoval s tím, že Kristus a apoštolové jsou většími autoritami pro tuto znovu zaváděnou liturgickou praxi než koncil. Hus zpočátku váhal proto, neboť očekával schválení této praxe koncilem, k čemuž nedošlo. Úcta k Mistru Janu Husovi jako Kristovu mučedníku a přijímání podobojí se staly základními identifikačními znaky středověké a reformační husitské víry.
Sedm nezbytných kroků na cestě k Pravdě
„Protož věrný křesťane! Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti…“ zaznívá v úvodu Husova spisu nazývaného Výklad víry. Jedná se zde o sedm kroků křesťana na cestě k Pravdě. Podle Husa má člověk nejprve jako první krok pravdu hledat, neboť ji nemá se samozřejmostí a jistotou snadno dosažitelnou. Není hned plně k dispozici a nemůže s ní jakkoli nakládat. Její hledání vyžaduje úsilí a vytrvalost. Pro Husa hledání pravdy znamená hledání Boha (Ž 27,8), hledání Ježíše Krista (Mk 16,6) a jeho království (Mt 6,33; Mt 7,7). Když Mistr Jan Hus hovoří o druhém kroku jako o naslouchání pravdě, tak má na mysli především naslouchání Božímu slovu ve svědectví Písma, slyšení a vnímání hlasu Ježíše Krista (Mk 4,23). Třetím krokem v této cestě k pravdě je trpělivě se pravdě učit. Hus byl kazatelem, ale i učitelem. Učil druhé a sám se stále učil od Boha tomu, co je pravdivé (Ž 25,5). Středem celého Husova sedmera je láska k pravdě. Neboť pravda přijatá rozumem má proniknout až k srdci. Člověk si má poznávanou pravdu zamilovat (Ž 119,47.140). Pátým krokem života v pravdě je mluvit ji a šířit ji (Př 8,7). Hus to chápal jako kněz a kazatel v užším významu jako hlásat Boží slovo a šířit pravdu Kristova evangelia, ale je to míněno i v nejširším významu usilovat o životní pravdivost a přímost (Za 8,18; Ef 4,25). Dalším, šestým krokem je setrvávat v pravdě, držet se jí (Ž 119,17.146), to znamená zůstávat v Ježíšově slovu (J 8,31; Sk 11,23; 2 Tm 3,14). Posledním, sedmým krokem je bránění pravdy. Dvě poslední výzvy vedou věřícího křesťana k věrnému setrvávání v pravdě (Ga 2,5) a k rozhodnosti postavit se na její obranu (2 K 6,7). Tomu však musí předcházet pokorná a trpělivá cesta k jejímu poznání. Bránění pravdy znamená ji zastávat a hájit ji, ne jako svou vlastní či domnělou pravdu, ale jako pravdu, která je nad námi a která je trvalá (4 Ezd 4,34-41). Husovo sedmero odráží myšlenkový postup, vyvolává souvislosti s biblickými citacemi, ale přímo jako by ve zkratce vyjadřovalo Husovu životní cestu k Pravdě. Tuto pravdu v Ježíši Kristu ukřižovaném a vzkříšeném (J 14,6) Jan Hus hledal, učil se jí z Bible, hlásal ji z kazatelny v Betlémské kapli v Praze a bránil ji na koncilu v Kostnici až do posledních chvil pozemského života, dovršeného 6. července roku 1415.
V červencovém čase po 610 letech od této události se setkáváme na řadě míst, abychom se povzbudili Slovem z Písma i osobním svědectvím českého reformátora. Setkáváme se k bohoslužbám a shromážděním zvláště v Husinci, v Betlémské kapli v Praze, na Kozím Hrádku, hradě Krakovci, v německé Kostnici i na dalších místech. Jako věřící křesťané si můžeme uvědomovat, že Boží pravda, kterou český reformátor a Kristův svědek Jan Hus hledal, poznával, přilnul k ní, učil ji a neopustil, zůstává živá v každém čase a promlouvá i do naší současnosti.
Kéž je s vámi se všemi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce! (2 J 1,3).
S bratrským pozdravem
Tomáš Butta
patriarcha Církve československé husitské
Červen L. P. 2025
Foto: Obraz Jana Husa od neznámého malíře z přelomu 16. a 17. století - olej na plátně.