1) Ve volebním klání jste zvítězil s 52 procenty hlasů. Jak se po volbě cítíte?
Byla to skutečná volba plná napětí, kterou jsme nedávno na červnovém sněmu prožívali. Byla do poslední chvíle otevřenou záležitostí a nikdo si nemohl být zcela jist, jak to dopadne.
S touto nejistotou jsem na sněm přicházel. Jiná situace je v případě, že kandidujete do nějaké funkce poprvé, a jiná, když se jedná o opakovanou kandidaturu. V takovém případě jde o určité potvrzení dosud vykonávané funkce, nebo je volbou vyjádřena touha po změně. Dvojí funkční období jsem dokončil, což je dostatečně dlouhá doba. Když přišel čas pandemie, nevyhnul jsem se funkci správce církve, kterou jsem byl pověřen. V případě nezvolení jsem byl připraven věnovat se službě faráře v náboženské obci, odkud jsem byl povolán do funkce patriarchy a kam je podle řádů možné se zase vrátit. To, že budu pokračovat ve funkci patriarchy, jsem nečekal, o to více mě projevená důvěra a podpora povzbudila. Ocitl jsem se tak znova na začátku. Doléhá na mě tíže nových starostí i odpovědnosti, ale vidím i naději a možnosti další spolupráce na něčem dobrém a hodnotném pro Kristovu věc.
2) Během předvolebního období jste měl možnost sledovat jednání svého protikandidáta br. Lukáše Bujny. Existuje něco, co byste na něm vyzdvihl a co je pro Vás inspirativní?
Už to, že bratr farář Lukáš Bujna přijal kandidaturu, je projevem jeho odvážnosti a schopnosti účastnit se zápasu v církvi. Má specifické zkušenosti v oblasti, kde vykonává pastorační činnost v rámci plzeňské diecéze. Je to jistě dynamický člověk hledající spirituální hloubku života. Je schopen soustavné práce, což prokázal prací na bohoslužebné knize, nad kterou jsme s ním vedli společnou diskusi. V průběhu debat před volbou se však mohlo více či méně ukázat, že naše přístupy k církevní práci i hledání odpovědí na řadu aktuálních otázek jsou přece jen odlišné.
3) Budete něco měnit na svém stávajícím přístupu k výkonu funkce patriarchy?
Nové situace mohou vyžadovat a přinášet nové přístupy. I když ti, kteří mě volili a dali mi svůj hlas, tím zřejmě ohodnotili můj styl trpělivé drobnější práce i hledání cesty pokoje, aniž by se však člověk zříkal svého názoru. V dosavadním vykonávání funkce jsem viděl jako důležité, abych se účastnil co nejvíce akcí, nevynechal žádná jednání, a také abych toho co nejvíce napsal. Protože písemný projev je tím, co ověřuje naše myšlenky a co zůstane jako doklad našich postojů a názorů i po čase. Zřejmě bych měl zvážit, zda těžiště aktivit nyní více nepřesunout do oblasti komunikace a pastoračních aktivit uvnitř církve. Úkolem patriarchy je přístupem vstřícnosti a mírnosti církev sjednocovat, ale současně nelze zavírat oči před problémy, nýbrž napomáhat s moudrostí k jejich řešení.
4) Co byste vzkázal členům církve? Ať již Vašim podporovatelům, tak i těm, jejichž volba byla odlišná?
Jsem přesvědčen, že církev, která naplňuje Kristem dané poslání, zde má své nezastupitelné místo a má i budoucnost. Věnujme se dětem a uvádějme je vyučováním do biblického poselství a světa víry. Spolupracujme jako duchovní i laici ve vzájemné úctě a respektu. Modleme se za to, aby Pán povolával další bohoslovce, věnujme se jim a podporujme je. Nakládejme odpovědně se svěřeným majetkem, neboť není jen pro naše užití v přítomnosti, ale má význam i pro budoucí zajištění naší církve po hmotné stránce.
Ještě jednou vyslovuji poděkování za důvěru všem, kteří mě podpořili. Děkuji za vaše modlitby. A prosím všechny, i ty, kteří volili jinak, abyste hleděli především na Krista, který je základem církve, a společně jsme dokázali především pro něho konat svoji službu. Vždyť nemáme být stoupenci nějakých seskupení založených na lidských sympatiích a úzce pojatém přátelství, ale máme mít vědomí, že jsme spolupracovníky na Božím díle, jak to vyslovuje apoštol Pavel ve 3. kapitole 1. listu do Korintu: „…jsme spolupracovníci na Božím díle“ (1 K 3,9).
Odpovědi: Tomáš Butta
Červen 2021