Vážení zarmoucení, sestry a bratři, dovolte, abych připojil svědectví o sestře farářce Petře Vítkové a poděkoval za její službu.
Své slovo uvedu verši ze žalmu 71: „O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět.
Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval, a já dosud oznamuji tvoje divy. Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou. „Bože, tvoje spravedlnost už k výšinám sahá, vykonals veliké věci, Bože, kdo je tobě roven“ (Ž 71,15.17-19).
„Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval.“ Tato slova můžeme vztáhnout na sestru farářku Vítkovou. Narodila se v Táboře, ve městě s husitskou tradicí nedaleko od Kozího hrádku, kde působil Mistr Jan Hus. Od dětství prošla vyučováním v církvi. Byla členkou dětského pěveckého sboru při táborské náboženské obci. V 15 letech se stala členkou Jednoty mládeže a později i instruktorkou. Rozhodla se pro službu v církvi, nejprve jako laická kazatelka. O svém rozhodnutí napsala ve svém životopise: „Ve své práci na poli církve jsem byla značně povzbuzena tím, že jsem se třikrát účastnila o prázdninách kurzu pro instruktory Jednot mládeže. Krásné prostředí mezi mladými lidmi, kteří měli stejné zájmy, úkoly, projevovali srdečnost, mě připoutalo k církvi tak, že jsem se rozhodla hledat v církevní práci své budoucí povolání.“ Jedním z míst, kde jako duchovní působila, se stala Plzeň. Toto město bylo poznamenáno dr. Karlem Farským a jeho vliv zde byl dlouho patrný, jak sestra Vítková ve svých vzpomínkách uvádí. Jako duchovní při diecézní radě jezdila do řady náboženských obcí, například do Husince nebo Prachatic. Další její cesta farářky vedla sem do Brněnské diecéze. I ve svém důchodovém věku byla aktivní v církvi a živě se zajímala o to, co se v naší církvi odehrává a co by bylo možné změnit tak, aby církev byla věrnější svému Pánu. Účastnila se konferencí a různých setkání a své názory vyjadřovala vždy s přímostí a otevřeností, avšak v lásce. Tak jsme ji znali, a tak si ji uchováme v mysli a srdcích. Loučíme se s ní v den Jana Amose Komenského. Podle Komenského je celý tento náš život školou, ve kterém se připravujeme na věčnost. Máme se především učit od Ježíše a být jeho žáky, jeho učedníky. Sestra Petra Vítková byla učednicí Ježíše, u kterého se učila důvěře, přímosti i lásce. Poznala, že Ježíš má slova věčného života. V této chvíli jí děkujeme za její službu v Církvi československé husitské a odevzdáváme ji tomu, který ji v celém jejím životě vyučoval – od mládí až po stáří, Pánu Ježíši Kristu. Provázíme naši milou sestru slovy modlitby Komenského:
„Vzdávám ti díky, Pane Ježíši, vůdce a dokonavateli mé víry, který jsi mne, nepatrného poutníka, bloudícího na tisíci rozcestích, dovedl přece tak daleko, že před hranicemi nebeské vlasti mám už jen překročit Jordán smrti a brzy budu uprostřed krás blažené vlasti … Buď blahoslaveno tvé jméno!“
(Jedno nezbytné, cit. s. 199–200).
Březen L. P. 2022