Slovo v rodišti dr. K Farského ve Škodějově v červnu 2024.
Sestry a bratři,
v letošním roce v srpnu uplyne 100 let od konání prvního sněmu Církve československé husitské, který znamenal v životě naší církve důležitý mezník z hlediska jejího vývoje. Byl to jediný sněm, či zasedání sněmu v roce 1924, kterého se zúčastnil bratr patriarcha Karel Farský a kterému předsedal.
Na tomto sněmu zazněla důležitá programová formulace „dokončit náboženskou reformaci českou“. Vyslovil ji Farského spolupracovník – filozof a teolog dr. Karel Statečný. Bylo to řečeno ve smyslu navázat na náboženský vývoj 15. až počátku 17. století, avšak se zřetelem k nové době. S podobnou myšlenkou se setkáváme již v Provolání z roku 1920 a u Karla Farského v jeho spise Z pode jha.
Připomeňme si některé Farského myšlenky z tohoto spisu vydaného v roce 1921 – rok po vzniku církve. Tyto myšlenky se týkají církve v jejím začátku, její tradice nalézané v české reformaci, základu, kterými je Kristus, i zásady, jak prosazovat dobrou věc.
Farský říká, že uznávaní myslitelé vytýkají dílu nové církve nehotovost a nedostatek ideového propracování. Reaguje na to tak, že je tato výtka vyslovena neprávem. „Což může býti stavba tak velikého díla hotova hned od kladení základů celá?“ Farský uvádí, že závazný zákon církve vzejde teprve z obecního církevního sněmu. Demokratický charakter církve vylučuje předem daný diktát. Proto Farský klade důraz na sněm, který stanovuje pravidla života církve. Současně říká: „Tím není řečeno, že nová církev je beze vší autority. Vždyť jest jí autoritou Kristus s apoštoly a dobří znatelé (znalci) zákona Kristova i české duše: Cyril a Metoděj, Mistr Jan Hus, Chelčický a čeští bratři s posledním svým biskupem Janem Amosem“ (Farský, Z pode jha, s. 41-42).
Farský zřetelně ukázal, kde je duchovní autorita naší církve a kde jsou její zdroje. Základem je Kristus a apoštolové – tedy prvotní církev. A také osobnosti české reformace, které poznaly jak pravdu Písma – Kristův zákon, tak ale znaly i lidi své doby a pěstovaly českou kulturu.
Křesťanský základ Farského víry a myšlení dokládá i následující citát z jeho spisu Z pode jha: „Ježíš Kristus je úhelným kamenem veškerého našeho úsilí náboženského.; Jeho život a učení je naším základem a naší metou – cílem. Synovství Boží jím žité a hlásané, jest naší kotvou a nadějí. Na něm stavíme s plným intenzívním vědomím, podle jeho vzoru chceme řešit a upravovat svůj poměr k Bohu, k Otci věčnému, k lidem, bratřím a sestrám svým. Jsme a chceme býti křesťany po stránce ideové, citové a mravní“ (Z pode jha, s. 50). V závěru této chvíle myšlenek Farského o církvi, o české reformaci a křesťanství uveďme jeho důležitou zásadu: „Nezískáme po zlém, nezískáme-li láskou“ (Z pode jha, cit. s. 44).
Je jistě pro naši církev důležité udržovat Farského památku, udržovat i jeho rodiště v dobrém stavu, za což patří dík těm, kteří se tomu věnují. Stejně tak důležité je i věnovat se jeho myšlenkám, názorům a biblickým východiskům jeho víry a usilovné aktivity pro Boha, církev a svou pozemskou vlast.