Kázání u příležitosti 100. výročí Husova domu v Rudné u Prahy v září 2023.
Sestry a bratři, setkáváme se dnes při této slavnosti náboženské obce v Rudné u Prahy, která má pro celou naši husitskou církev zvláštní a důležitý význam. Právě zde byla postavena ve 20. letech minulého století první stavba naší církve. Bylo tomu tak za podpory bratra Karla Farského, který se stal biskupem-patriarchou a který sem přijížděl. Je to takřka neuvěřitelné, ale na jaře probíhala příprava, v září roku 1923 byl položen základní kámen a v listopadu byl již tento sbor slavnostně otevřen.
Pro tuto příležitost jsem zvolil čtení ze Starého zákona z 1. knihy královské o stavbě prvního chrámu v Jeruzalémě v době krále Šalomouna. Tento sbor nám může vzdáleně připomínat nejen antický chrám, ale i Jeruzalémský chrám. Jeruzalémský chrám měl u vchodu sloupy (2 Pa 3,15). Když přicházíme k tomuto sboru, tak také spatřujeme sloupy. Jeruzalémský chrám měl tři části, tak jako tento sbor má tři části – předsíň, loď a kněžiště. Jeruzalémský chrám byl uvnitř obložen dřevem, jako tento chrám. V případě Jeruzalémského chrámu to bylo cedrové dřevo.
V přečteném oddíle je popsán účel stavby. Dům, který Šalomoun budoval, byl zasvěcen Hospodinu (1 Kr 6,1-2), jedinému neviditelnému a nezobrazitelnému Bohu. Dále je popsána podrobně podoba chrámové stavby. A je připojeno to, co řekl Hospodin králi Šalomounovi, který chrám budoval. Je to velké a jedinečné slovo zaslíbení, které je právě spojeno s chrámem. „Budu bydlet uprostřed Izraelců a svůj lid neopustím“ (1 Kr 6,13).
Tento text o prvním chrámu v Jeruzalémě je velmi starobylého původu. Nacházejí se v něm hebrejské výrazy, které těžce překládali ti, kteří se věnovali překladu hebrejské Bible do řečtiny, později do latiny, ale když byla překládána do češtiny, byla to nejobtížnější místa pro překlad. Vykladači se shodují, že je zde zachycen architektonický návrh, stavební plán. Jsou tam uvedeny rozměry i různé stavební detaily. Před vlastní stavbou musí být nejprve její idea, návrh, plán. S každou stavbou, která se má uskutečnit, jsou spojeny nejprve lidské plány a představy, jak má stavba vypadat. Plány a představy měli ti, kteří se rozhodli postavit před 100 lety tento sbor. Přáli si, aby to byla stavba vznešená, ale i přívětivá. Usilovali, aby její vzhled byl jako chrám z dávné doby, ale současně moderní. Přáli si, aby se v něm příchozí cítili dobře, aby tento prostor byl naplněn úctou i vlídností, aby byl místem živé víry v Boha a úcty k němu, i lásky k vlasti, její náboženské historii a žité sounáležitosti a křesťanského bratrství. Tato stavba nese znaky své doby. Stala se již historickou a kulturní památkou, ale stavba chrámu není nikdy dokončena. Stále je co zlepšovat a naplňovat tak plány a představy těch, kteří jej s nasazením budovali, aby byl tento sbor důstojným i pohostinným chrámem Páně i v 21. století.
Stavba chrámu vyžadovala od Šalomouna velkou aktivitu a nesmírné nasazení, ale potřeboval i schopnost naslouchat Bohu a jeho slovu. Během budování chrámu oslovil Hospodin Šalomouna. „Pokud jde o tento dům, který buduješ: Budeš-li se řídit mými nařízeními, budeš-li uplatňovat má práva, dodržovat všechna má přikázání a podle nich žít, splním na tobě své slovo, které jsem dal tvému otci Davidovi, budu bydlet uprostřed Izraelců a Izraele, svůj lid neopustím“ (1 Kr 6,11-13). To je velké a nádherné slovo o Božím přebývání uprostřed lidu, které mohl zaslechnout Šalomoun. Podobné slovo zaznívá i u proroků (Ez 37,27; Za 2,14; Za 8,3). Stejně tak o Boží věrnosti jsme ujišťováni i na dalších místech v Bibli (Gn 28,15; Joz 1,5; Žd 13,15). Dá se říci, že právě chrám, kostel, modlitebna odráží Boží přítomnost a věrnost v tomto světě mezi lidmi. Ale zas tak samozřejmé to úplně není. To právě řekl Hospodin Šalomounovi: „Je dobré, že stavíš tento velkolepý chrám, který je znamením mé velikosti i blízkosti. Ale nezapomínej na moje slovo – na moje nařízení, práva a přikázání. Tam, kde se naplňuje Boží přikázání lásky, tam Bůh přebývá v srdcích těch, kteří ho uctívají.
Církev prošla složitou cestou, stejně tak i tato náboženská obec. I věřící člověk si může připadat někdy opuštěn, ale opuštěn není. Každý člověk si může v určité situaci připadat sám, ale sám není. Smíme slyšet Boží ujištění. „Nikdy tě neopustím. Nikdy se tě nezřeknu“ (Žd 13,15). Církev to nejsou jen velké slavnosti, ale i malé společenství, věřící jednotlivci, kteří zápasí o svoji víru. Ježíš kázal zástupům, ale hovořil i o malém stádci, společenství odolných a vytrvalých učedníků a učednic. Právě je povzbuzuje a na ně se vztahuje jeho zaslíbení. „Neboj se malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království (L 12,32). Chrám, kostel, sbor je viditelným připomenutím zaslíbení o Boží skryté přítomnosti. „Budu bydlet uprostřed vás a svůj lid neopustím“. Platí to i o tomto sboru. Kéž nás provází Boží požehnání a jeho slovo posiluje i v budoucím čase! Amen.