Kázání na kurzu pro varhaníky pronesené v Brně v srpnu 2023.
Další biblické texty: Ko 3,14-17; Mt 21,15-17
Sestry a bratři,
těžko si dovedu představit, že bych na kurzu pro varhaníky, hudebníky a zpěváky kázal a při tom se alespoň nějakým způsobem nezmínil o hudbě.
Vždyť téma zpěvu a hudby prostupuje samotnou Biblí od jejího začátku (Gn 4,21) až po poslední knihu Zjevení Janovo (Zj 5,8-13). Postavy víry zpívají. Zpívá Debora (Sd 5), zpívá Mojžíš (Ex 15,1-18), zpívá David (2 Sa 22), zpívají apoštolové (Mt 26,30; Sk 2,47) i samotný Ježíš (Mt 11,25-26). Zpívají děti v jeruzalémském chrámě k poctě Ježíše, jak jsme slyšeli ve čtení z Matoušova evangelia (Mt 21,15-16). První křesťané zpívali, jak slyšíme výzvu v listě Koloským (Ko 3,16). A jedno z nejstarších mimobiblických svědectví o prvních křesťanech, které je v dopise Plinia mladšího císaři Trajánovi, dokládá, že křesťané „zpívali střídavě píseň k poctě Krista jako boha“ (Rané křesťanství očima pohanů, Praha 1992, s. 19).
Zvolil jsem pro kázání text z 1. knihy Samuelovi, kde hudba a hra na hudební nástroj má významnou roli (1 Sa 16,14-23).
Král Saul měl problém. Dostavovaly se špatné psychické stavy a on nevěděl, jak si s tím poradit. Řešením bylo, jak mu poradili jeho služebníci, že by mu mohla pomoci hudba. Mohla by mu přinést úlevu, uklidnit ho a zbavit zlých myšlenek, které ho neustále napadaly. Hudba je přece mocná! Je zřejmé, že mělo být užito právě hudby a hudebního nástroje pro magický účinek k přemožení zlých sil. Bylo ale potřeba, aby se někdo takový našel, kdo ovládá hudební nástroj a jeho hudba bude mít skutečně takovou sílu a moc. A tu si vzpomněl jeden ze Saulových služebníků na Davida. „Viděl jsem syna Jišaje Betlémského, ten umí hrát. Přitom je to statečný bohatýr, bojovník i muž hbitý v řeči a pohledný, a je s ním Hospodin“ (1 Sa 16,18). Zde je David představen a charakterizován jako hudebník, který umí skutečně hrát. Je zde uvedeno pět vlastností, schopností a charakteristických rysů: 1) umí hrát, 2) je statečný, v Bibli kralické – „muž udatný“, 3) hbitý v řeči a 4) pohledný – v Bibli kralické je „krásný“. Ale nezapomeňme ještě na jednu podstatnou charakteristiku Davida jako hudebníka – 5) „je s ním Hospodin“.
David byl představen jako ten, kdo „umí hrát“. Když lidé chtějí na koncertě ocenit hudebníky, tak zpravidla volají: „Umí!“ Dokázat hrát na hudební nástroj je skutečné umění, vyžaduje nadání, vytrvalost i radost z hudby. To určitě David měl a jeho prsty se nořily do strun jeho nástroje. Bývá označován jako citara nebo jako harfa (v Bibli kralické). V každém případě se jednalo o strunný nástroj, kterým doprovázel svůj zpěv. Jedním z obrazů krále Davida je, že byl schopný a věhlasný hudebník, když o něm věděl i někdo z královy blízkosti.
Ale další obraz a charakteristika Davida je, že byl bojovník. To je ale na první pohled divné spojení. Vždyť kdo bojuje, nehraje, a kdo naopak hraje, nebojuje. Přesto David byl nejen schopný hudebník, ale i statečný bojovník. Hned v následující kapitole se dovídáme o tom, že se postavil statečně i ozbrojenci Goliášovi (1 Sa 17). Umění nelze totiž vyčlenit ze zápasů ve světě a v životě nastávají situace, kdy je potřeba ukázat statečný postoj. Být tím, kdo nejen krásně zpívá a hraje, ale kdo dokáže projevit i odvahu. Takové umění se pak stává skutečně hodnotným a věrohodným. Můžeme si položit otázku: Komu a čemu umění vlastně slouží? Vždyť umění je nejen pro zábavu a potěšení – i když jistě i proto, aby potěšilo a pobavilo. Ale také pro vyjádření něčeho hlubšího, vztahuje se k pravdivosti, dobru a spravedlnosti, k věčnosti, k Bohu. Právě taková hudba je hodnotná, když je s ní spjata lidská odvaha a statečný postoj. V Davidovi se hudební schopnost a lidská odvaha navzájem propojují. Vždyť jeho žalmy vyjadřují v různých situacích důvěru v Boha a též statečnost.
Tím se nyní dostáváme k Davidovu spojení slova a hudby. Vždyť David skládal nejen hudbu a melodie, ale i texty písní. „Hbitost v řeči“ neznamená rychlost mluvení a schopnost na všechno najít vždy pohotovou odpověď. Ale jde o obsah, o důležitost sdělení. Texty žalmů, které jsou přičítány Davidovi, mají skutečně hluboké sdělení a přetrvávají staletí. Texty žalmů inspirují hudebníky a skladatele všech dob. Melodie se mění v různých dobách, ale slova žalmů zůstávají, neboť obsahují nadčasový rozhovor člověka s Bohem.
Ještě se pozastavme u Davidova vzhledu – u jeho krásy. Mohli bychom to vyjádřit i tak, že David jako hudebník odrážel krásu a harmonii hudby, které se věnoval a kterou šířil kolem sebe. Hodnotné a dobré umění odráží krásu a soulad duchovního světa, protože Bůh je zdrojem krásy a dobra. Proto se na Davidově tváři a životě odráží dobro a krása, protože Bůh byl s ním.
David hrál na svůj nástroj na královském dvoře a splnil svůj úkol. Hudbou zbavoval krále Saula zla, neklidu, trudomyslnosti a špatných myšlenek, které na něho doléhaly. Dobrou hudbou odchází zlo nebo alespoň na čas ztrácí svoji sílu.
Vnášet hudbou dobro, pokoj a klid do lidských srdcí, to je významný úkol a ten naplňujete právě vy – varhaníci, hudebníci, zpěváci v náboženských obcích – svojí službou i všude tam, kde rozvíjíte dar hudby a zpěvu.
Mahatmá Gándhímu je přisuzována tato myšlenka: Existuje trojí rovina řeči vztahující se ke třem oblastem. První je moře – tam je mlčení. Druhá je země – tam se mluví. A třetí je nebe – tam se zpívá.
Bůh je přítomen všude – v tichu, ve vlídném a dobrém slově, ale zvláštním způsobem právě ve zpěvu a hudbě. Díky vám za to, že nám tuto řeč hudby svým uměním připomínáte. Kéž vám i dalším k tomu Bůh dává svá obdarování, nadšení z Ducha i vytrvalost.
Amen.