Kázání na knihu Rút v červnu 2023
Sestry a bratři,
nedávno jsme slavili Letnice. Zvolil jsem proto čtení ze Starého zákona z knih Rút, která byla čtena právě o Letnicích (Lv 23,15-29). Vyskytuje se v ní motiv úrody, žní, sklízení obilí. Vždyť Letnice ve starověku měly charakter dožínkové slavnosti. Později v židovské tradici byly připomínkou vydání Zákona a v křesťanství jsou to svátky seslání Ducha svatého – čas úrody a hojnosti jeho ovoce, jak je popisuje apoštol Pavel v listě Galatským (Ga 5,22-23).
Příběh ženy jménem Rút je příběhem zvláště jednoho z těchto darů, kterým je věrnost. Je to velký příběh o věrnosti. Četli jsme krátký úryvek z 2. kapitoly tohoto příběhu, který je podrobněji rozepsán ve čtyřech kapitolách této starozákonní knihy či svitku.
Žena Rút byla svým původem Moábka, tedy pohanka, cizinka, a nepatřila k Božímu lidu. Vzala si však muže z židovského národa. Její muž ale zemřel a ona zůstala sama bez muže. Měla na blízku jen jeho žijící matku, svoji tchýni, která se jmenovala Noemi. Ta se rozhodla vrátit zpět do své původní země, odkud přišla a pocházela. Přemlouvala Rút, aby s ní jako cizinka nechodila, aby zůstala v Moábských polích. Ona se však přesto rozhodla jít s ní. Zůstala tak připojena k Božímu lidu. Projevila svým rozhodnutím a jednáním velkou věrnost. Situace jejího rozhodování nám může připomínat situaci, kdy začali od Ježíše odcházet někteří z učedníků a on se ptal nejbližších, zda i oni chtějí od něho odejít (J 6,67). Lidé se po určité době mohou rozhodnout odejít z církve, hledat nějaké jiné uplatnění, zvláště když prožijí nějaké zklamání.
Rút mohla být zklamaná, neboť místo šťastného života a naplněného vztahu pod Božím požehnáním, prožila naopak smutek, ztrátu, samotu. Ale přesto vykročila směrem k nové budoucnosti. Od Božího lidu se neodpojila, ale odevzdala vše do „vyšší režie“. Její slova: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem“ (Rút 1,16) jsou velkým vyznáním víry. Podobně jako Petr vyznal svůj vztah důvěry k Ježíšovi a odevzdal se mu ve svém životě. Vyznal: „Pane, ty máš slova věčného života “ (J 6,68).
Člověk - i věřící – se často přizpůsobuje světu, je ovlivňován různými názory, představami, které ho odvádějí od víry, od Ježíše a jeho církve. Novodobé pohanství může být silnější než křesťanský pohled víry na svět a život. Rút byla pohanka, ale přimkla se k věřícímu lidu. Neodešla, nevzdálila se, neztratila se někde ve světě. Setrvala. Ztratila a opustila mnohé, ale právě proto mnoho přijala. V nové zemi uprostřed Božího lidu našla i muže, který se jí ujal a vzal si ji za ženu. Tak pohanka Rút byla zařazena nejen do rodokmene krále Davida, ale i do rodokmene samotného Ježíše Krista (Mt 1,5). Její velká ztráta, bolest a žal byly vystřídány plností života, pokojem a radostí. Vyjadřují to Boázova slova: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svoji tchyni, že jsi opustila otce i matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala“ (Rút 2,11). Rút mohla uslyšet slovo požehnání: „Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt“ (srov. Ž 17,8, Ž 36,8-9, Ž 57,2, Ž 91,4).
Příběh knihy Rút nás oslovuje tím, že zde vystupují do popředí projevy, jako je velkorysost, soucit s chudými a potřebnými, vztah k cizincům i láska muže a ženy.
Výrazem spojení Rút s Božím lidem i vzájemného společenství je společné jídlo. Rút přijímala chléb a namáčela si sousta ve víně (Rút 2,14). Nápadně nám to může připomínat hostinu s Kristem a přijímání chleba a kalicha s vínem ve svátostném společenství s ním. Rút se najedla „dosyta a ještě jí zbylo“ (Rút 2,14; srov. Mk 6,43). Ve společenství Božího lidu zakusila plnost, kterou dává Bůh. Biblické Letnice jsou svátky nejen radosti z hojnosti pozemských plodů a darů, ale především jde o prosbu a vděčnost za dary duchovní, kterými je láska, radost, pokoj a věrnost, jak dokládá i příběh o ženě jménem Rút.
Amen.