wuch 03

Promluva při čtení pašijí v náboženské obci v Praze 6 – Dejvicích dne 7. dubna 2023.

Sestry a bratři,

včera jsme se shromažďovali na Zelený čtvrtek, abychom si připomínali a slavili Kristovu poslední večeři s učedníky. A dnes na Velký pátek rozjímáme o Ježíšově utrpení a smrti.

Poslední večeře Krista s učedníky byla pesachová židovská hostina. Na jejím konci se zpívaly žalmy (Ž 113-118). Evangelisté Matouš a Marek dosvědčují, že v závěru poslední večeře Ježíš s učedníky zazpívali chvalozpěv (Mt 26,30; Mk 14,26). S tímto jásavým radostným a oslavným zpěvem ve společenství v jeruzalémském večeřadle kontrastuje Ježíšova modlitba o samotě v Getsemanské zahradě prostoupená nejhlubším smutkem. „Padl na něho zármutek a úzkost“ (Mt 26,37b; srov. Ž 42,6.12; Ž 43,5). Ježíš v Getsemanské zahradě prožívá nejhlubší krizi. Vyjadřuje to jeho výpověď: „Má duše je smutná až k smrti“ (Mt 26,38). V Getsemane Ježíš prožívá úzkost ze smrti, která ho čeká na Golgotě (Ž 55,5). Tento zápas modlitby v tmavé noci Ježíš vybojoval ve svém nejhlubším nitru.

Proto v celých dalších pašijových událostech vystupuje s vnitřní jistotou a vyrovnaností (1Pt 2,23). Vykladači Bible upozorňují, že Ježíšova osobní modlitba o samotě v Getsemanské zahradě se nápadně podobá modlitbě Páně. Oslovuje Boha „Otče“ a ústředním motivem je „buď vůle tvá“, která je jednou z proseb modlitby Páně (Mt 6,10). V Getsemanské zahradě také zaznívá výzva k učedníkům, které přemáhá únava a spánek: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení (Mt 26,41). Stejně tak v modlitbě Páně je prosba: „Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého“ (Mt 6,13). Modlitba Páně „Otčenáš“ není jen jedinečný vzor, jak se správně modlit, předaná Ježíšem Učitelem, ale je spojena s Ježíšem trpícím jako naším Vykupitelem. Je prostoupena jeho láskou, bolestí, zápasem i odevzdáním všeho do Otcovy vůle.

Ježíš během svého pozemského působení opakovaně připravoval své učedníky na to, že bude trpět (Mt 16,21; Mk 8,31; L 17,25; L 22,15). Chápal, že toto jeho utrpení je předpovězeno již v Písmu – v zákoně, žalmech i prorocích (L 24,44). Takovým prorockým výrokem je slovo, které zaznělo během cesty do Getsemane. Je to citace z proroka Zacharjáše, kterou nacházíme u Matouše a Marka: „Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce“ (srov. J 16,32). Ježíš se zde označuje za pastýře. Je tomu tak i na jiných místech v evangeliích (Mt 2,6; J 10,11.14). On jako dobrý pastýř shromažďuje stádo, pečuje o ně a nasazuje život za své ovce. Ve Starém zákoně jsou zpravidla trestáni špatní pastýři, ale zde nese tento Boží trest na sobě dobrý pastýř. V Zacharjášově proroctví, které Ježíš připomíná, se jedná o tříbení, kdy dolehne tlak na pastýře a celé stádo. Po tomto tříbení zůstanou jen ti věrní (Za 13,7-9). V obecné rovině tohoto obrazného výroku to znamená, že když je vystavena tlakům vůdčí osobnost a je odstraněna, tak se stoupenci rozptýlí, nekladou již žádný odpor, neboť na něm byli závislými a sami bez něho již nic nezmohou a hnutí tak zanikne. Tento výrok je však víc, než obrazná řeč. Je velmi reálný. Bití není jen metaforou, ale skutečností, kterou Ježíš na sobě bolestně zakusil. Vždyť již do Getsemanské zahrady se přiřítila tlupa těch, kteří měli v rukou meče a hole (Mt 26,47). Jedním ze způsobů utrpení, které Ježíš zakoušel během pašijových událostí, bylo bití. „Bití pastýře“ – je bití Ježíše jako krále, neboť pastýř je označení i pro krále. Během výslechu ho bili po hlavě a po tváři (Mt 26,67-68). Pilát ho nechal zbičovat (Mt 27,26). I vojáci projevili svoji krutost a hrubost bitím Ježíše (Mt 27,30). Bití je způsob výslechu v totalitních režimech, který má člověka zlomit a učinit ho povolným. Fyzický trest je ponižováním člověka. Ježíš snášel rány, které si na něm vybíjela lidská vzteklost a nenávist, a která dokáže být bezcitně krutá. Ježíš se proti těmto ranám nebránil ranami a násilím, odevzdaně vše nesl, a když se bránil, tak jen slovem (Mt 26,55).

Výrok o zbití pastýře a zaplašení stáda, zaznívající z úst Ježíše v pašijovém příběhu, musíme číst ve spojení s následujícím výrokem: „Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje“ (Mt 26,32). Učedníci v krizové situaci nelhali, odpadli. Jeden z nich – Jidáš zradil zásadním způsobem a promeškal čas milosti, ostatní se rozutekli (Mt 26,56). Petr zapřel, učedníci se vraceli domů, časem by na něho zapomněli. Ale Ježíš po svém vzkříšení opět své učedníky shromáždí a vybuduje svoji novou církev – obnovenou a posílenou Božím Duchem. Ten, který byl lidmi potupen a ubit, opět povstane se slávou k novému životu. Ten, který byl znevážen a posmíván, získá úctu v srdcích svých učedníků a následovníků. Opět povede celé své stádo jako dobrý Pastýř a bude své učedníky předcházet na cestě k věčnému království, které nám získal svou obětí za nás a darováním svého vlastního života.

Pašijové události podle svědectví evangelistů nás vtahují do dramatického příběhu Ježíše, do posledních dnů a chvil jeho pozemského života. Příběh Kristova ukřižování se vtiskl do lidských dějin, neboť Ježíš je skrytým Pánem a Vládcem světa. Jestliže se na tyto události nedíváme jen z vnějšku, ale svým srdcem, pak se nám odkrývá Ježíšovo nitro, do něhož smíme se soucitem a láskou nahlédnout. Vždyť je to příběh hluboké Ježíšovy modlitby uprostřed temné noci. Je to i příběh velké krutosti a násilí lidí, které na sebe Ježíš soustředil a snášel je s odevzdaností do Boží Otcovské vůle jako Boží Syn (Mt 26,63; 27,40.43; Mt 27,54). Ježíš je Boží Syn i náš bratr ve svém křehkém lidství. Proto nám tento velikonoční biblický příběh dává naději, že zlo nemá navrch. Neboť pašijový příběh není uzavřeným křížem a hrobem, ale je otevřený směrem k velikonočnímu ránu a Boží věčnosti.

Amen

Kontakty

Kancelář patriarchy
Wuchterlova 5
160 00 Praha 6 - Dejvice

tel.: 724 535 555
E-mail: patriarcha@ccsh.cz

sekretariát:
Mgr. Jitka Wendlíková
tel.: 220 398 109, 724 142 467
E-mail: sekretariat.patriarchy@ccsh.cz

Bc. Jarmila Brynychová
tel.: 220 398 109, 724 048 362
E-mail: kancelar.patriarchy@ccsh.cz