Promluva na Zelený čtvrtek při bohoslužbě s Večeří Páně ve středisku Husitské diakonie Horizont.
Vážení a milí,
dnes na Zelený čtvrtek je v rámci svatého velikonočního týdne připomínána poslední Kristova večeře s učedníky či apoštoly. Večeře Páně je zasazena do času židovských Velikonoc (L 22,15-18). Ježíš jako Žid slavil se svým národem svátky zvané svátky „nekvašených chlebů“ či „pesach“, jak jsou v judaismu nazývány Velikonoce.
Slavení pesachové hostiny odkazuje na událost vyjití z Egypta (Ex 12). Součástí této sváteční hostiny je nekvašený chléb – macesové placky (Ex 12,39), hořká zelenina (maror) připomínající trpký pobyt Židů v Egyptě, (charoset) malta z jablek, ořechů a skořice s vínem, odkazující na hlínu, z níž Židé v Egyptě zhotovovali cihly pro stavbu faraonových měst. Maso při židovské velikonoční večeři je skopové – z beránka, který byl zabíjen v chrámu (v současnosti se užívá kuřecí maso). Při velikonoční židovské večeři se pije z pohárů víno. Původně se užívaly dva poháry, z jednoho se pilo na začátku hostiny a z druhého na jejím konci. Později bylo zavedeno pití ze čtyř pohárů. Jádrem sváteční hostiny bylo vyprávění příběhu o osvobození a vyjití Izraele z egyptského otroctví. Zpívaly se žalmy, které dříve byly záležitostí školených chrámových zpěváků – levitů. V době Ježíše, kdy ještě stál jeruzalémský chrám, měla velikonoční večeře tento průběh a tyto části: 1) kiduš – žehnání nad pohárem s vínem 2) namáčení bylin 3) tři otázky 4) otcova odpověď tvořící jádro sederového obřadu 5) hostina – součástí beránek, macesy, maror a charoset 6) požehnání po jídle 7) zpěv Halelu – žalmu (Nová pražská pesachová Hagada, s. 124). Tato židovská velikonoční sváteční večeře je zřejmá z podání evangelistou Lukášem a z tohoto kontextu pochopíme, proč Ježíš zvedá dvakrát kalich. Co je však podstatné a důležité, že tato sváteční hostina se odehrává v rodině či společenství přátel. Je to společenství kolem stolu. Proto Ježíš tuto velikonoční večeři slaví se svými učedníky, tvoří tak novou rodinu přátel, bratrů, Božích dětí. Večeře Páně měla tedy charakter rodinného a přátelského stolování.
Při poslední večeři Kristus děkoval za chléb a za kalich. Jídlo a pití při židovské hostině bylo prostoupeno děkováním a vděčnými modlitbami za dary Země. V židovském obřadu zaznívají takováto slova: „Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, za vinnou révu a za plody vinné révy, za výtěžek polí, pěknou, dobrou a prostornou zemi, jíž jsi dal z lásky dědictvím našim předkům, abychom jedli z jejích plodů a sytili se z jejího dobra (Hagada, s. 105). „Žehnáme ti, Hospodine, za tu zemi a plody vinné révy“ (Hagada, s. 105). Ve svědectví evangelisty Lukáše i dalších je řečeno, že Ježíš za chléb, který vzal do svých rukou, vzdával díky. Stejně tak, když vzal do svých rukou kalich, také vzdával díky. Není zaznamenán obsah této Ježíšovy modlitby díků, ale můžeme se domýšlet, co svými slovy vyjadřoval. Ve velikonočním židovském rituálu jsou při pozvedání chleba pronášena tato děkovná slova: „Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, že vyvádíš ze země chléb“ (Hagada, s. 67). A při pozvedání poháru s vínem zaznívá: „Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, stvořiteli vinné révy“ (Hagada, s. 65). Víno souvisí se zemí, víno je obrazem zaslíbené země. Když zvědové šli prozkoumat zemi v čele s Jozuem, tak zpátky přinesli ohromný hrozen (Nu 13,23). Je to doklad dobré a úrodné země. Ale Ježíš při velikonoční večeři řekl, že už nebude pít z plodů vinné révy, než přijde Boží království. Tím učedníkům sděloval, že své poslání ve světě zakrátko dovrší a svojí obětí umožní vstup do Božího království. Boží království je přibližováno a líčeno různými obrazy. Jedním z nich je také svatební hostina, kde se podává nejlepší víno, které znamená radost a sváteční příležitost. Ježíš hovořil o Božím království tak, že tam s ním budou učedníci jíst a pít u jeho stolu (L 22,29-30). Poslední večeře Krista s učedníky se zobrazuje tak, že tam všichni kolem stolu sedí. Ale velikonoční večeře je hostinou svobody či osvobození. Proto židé leží na boku a opírají se levým loktem. Ve starověku vsedě a ve stoje jedli otroci (Hagada, s. 10).
Ústředním motivem židovské velikonoční večeře je svoboda, osvobození z otroctví. Zaznívá to i z modlitby: „Proto je naší povinností děkovat, opěvovat, oslavovat, vychvalovat, vynášet, slavit, žehnat, vyzdvihovat a chválit toho, kdo udělal pro naše předky a pro nás všechny tyto zázraky. Vyvedl nás z otroctví ke svobodě, ze zármutku k veselí, ze dnů truchlení ke dni svátečnímu, z nejhlubší temnoty k velikému světlu a ze zotročení k vykoupení…“ (Hagada, s. 61). Poslední Kristova večeře je však ještě něčím jiným, než židovská sváteční hostina na památku vyvedení malého národa a osvobození z moci Egypťanů. Bůh činí své divy a zázraky. Stále. Bůh skrze Ježíše Krista svého Syna uskutečnil vykoupení a osvobození, které se netýká jen jednoho národa, ale všech. Tentýž den, kdy slavil Ježíš večeři svobody s učedníky, přinesl sám oběť lásky a vykoupení skrze svůj kříž. Jestliže židovská velikonoční večeře je připomenutím vysvobození lidu z Egypta, pak Ježíšova hostina chleba a kalicha vyjadřuje čin vysvobození z každého zotročení a nesvobody.
Ježíšova slova „To čiňte na mou památku“ nezůstala bez odezvy po dobu dvou tisíce let. A nezůstává bez odezvy ani dnes na Zelený čtvrtek i v tomto našem společenství. Děkujeme Bohu za jeho dary země. A myslíme na Ježíšovu lásku, kterou s těmito dary – chlebem a vínem v kalichu trvale spojil.
Amen