Kázání přednesené při bohoslužbě slova na vikariátní konferenci duchovních v Poděbradech 24. března 2023.
Sestry a bratři,
biblické texty, vztahující se k 5. postní neděli obsahují již poselství Velikonoc o novém životě. Ve starozákonním čtení z knihy proroka Ezechiele z 37. kapitoly zaznívá naděje na obživení lidu. Duch Boží oživí a vzkřísí lid, který podléhá smrti a zániku. V Janově evangeliu v 11. kapitole se Ježíš představuje jako ten, který je sám vzkříšení a život (J 11,25). A z listu apoštola Pavla je zřejmé, že být křesťanem znamená žít novým životem z Krista a v Kristu.
Zaměřme se na svědectví apoštola Pavla z 8. kapitoly listu Římanům. Pavel zde říká: „Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.“ (Ř 8,8) Jak rozumět tomu, že nemáme žít jen z vlastních sil? Vždyť člověk musí vynaložit mnoho svých sil, aby něčeho dosáhl, aby něco uskutečnil, zajistil. Musí v některých situacích napnout všechny své síly. Ale někdy síly docházejí. I když člověk může mít v sobě víc sil, než si myslí. Přesto vlastní síla je Pavlem záporně hodnocena. Proč? Protože člověk, který spoléhá jen na své síly, jedná ze své lidské přirozenosti. Ukazuje a dává najevo druhým, co všechno je schopen dosáhnout a učinit svojí snahou a silou. Nejde zde o kritiku lidské píle, ale o sebestřednost. Jak říká apoštol Pavel na jiném místě, že „soustředění na sebe je Bohu nepřátelské“ (Ř 8,7). I veškeré naše úsilí o morální bezchybnost a viditelnou dokonalou zbožnost může být jen projevem naší lidské síly a naší sebestřednosti. Jen naše lidské snahy a usilování se míjejí cíle, ale Boží síla a moc má nekonečný prostor.
Apoštol Pavel zde mluví o ospravedlnění. „Vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.“ (Ř 8,12) Ospravedlnění je důležitým tématem ve zvěstování a učení apoštola Pavla, o kterém píše jak v listě Galatským, tak i Římanům. Spravedlnosti nemůžeme dosáhnout svým úsilím, ale jen ji můžeme přijmout vírou jako dar. Není to naše spravedlnost, kterou bychom získali svými náboženskými a morálními kvalitami, ale je to spravedlnost Kristova. Přijmout vírou Kristem darované ospravedlnění znamená přijmout nový život, který je v něm a z něho. Nová Kristem darovaná spravedlnost je současně i novým darovaným životem, z Ducha Božího.
Apoštol Pavel na tomto místě svého listu Římanům mluví i o Duchu Kristově. Duch Kristův je nejvyšší normou a autoritou, kterou zdůrazňujeme právě v naší Církvi československé husitské. Církev jako celek i každý jednotlivý křesťan má jednat a žít v Duchu Kristově. „Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Ř 8,9) Zpravidla se uvádějí dvě biblická místa jako doklad označení „Duch Kristův“. Toto místo z listu apoštola Pavla Římanům, a pak z 1. listu apoštola Petra (1 Pt 1,11). Ale takových míst bychom našli v Novém zákoně více (Sk 16,17; Ř 8,15; 2K 3,17; Ga 4,6; Fp 1,19). Co znamená „mít Ducha Kristova“? A jak poznáme, že se skutečně projevuje v církvi Duch Kristův? Mít Ducha Kristova znamená smýšlet jako Ježíš. Apoštol Pavel v listě Filipským vybízí křesťany: „Nechť je ve vás takové smýšlení jako v Ježíšovi (Fp 2,5). Pavel pak cituje text starokřesťanského hymnu o pokoře Krista, o jeho ponížení. Mít Ducha Krista znamená smýšlet o sobě s pokorou. Dalším projevem a znakem Ducha Kristova je svoboda. „Kde je duch Páně, tam je svoboda.“ (2K 3,17) Tam, kde není svoboda přesvědčení, svoboda smýšlení, svoboda vyjadřování, svoboda slova, svoboda rozhodování, tam není přítomen Kristus svým Duchem. On přináší pravou vnitřní svobodu, která zbavuje všech zotročení vnitřních i vnějších, která na člověka doléhají a spoutávají ho, aby nemohl zakoušet pravou svobodu v Bohu dobrovolně a svobodně a jemu konat službu.
Duch Kristův je ale také duch pokoje a mírnosti. Když učedníci chtěli přivolat Boží trest na Samařany, tak jim Ježíš vzkázal: „Nevíte, jakého jste ducha!“ (L 9,55). Duch zloby a nenávisti není rozhodně Duch Kristův. Tento Duch je naopak duchem mírnosti, pokoje a snášenlivosti.
Duch Kristův je především duchem lásky. Vždyť Kristus projevoval lásku až do konce (J 13,1). Mít Ducha Kristova znamená tedy mít pokorné smýšlení, zachovat si vnitřní svobodu, projevovat se mírností a láskou. „Duch Kristův“, o kterém hovoří apoštol Pavel, je velkou hodnotou a činí křesťana křesťanem i církev církví. Tam, kde se projevuje Kristův Duch ve společenství křesťanů a v jednotlivých věřících, tam jsme velmi obohaceni duchovně, i lidsky a cítíme se dobře. Kde se projevuje v nás a mezi námi pokora, svoboda, mírnost a láska, tam je blízko Kristus a on sám působí skrze Ducha svatého.
Kristův Duch přináší nový život, bez něho i v církvi vše prostupuje a ovlivňuje naše staré lidství – nadřazenost, nesvoboda, nenávist a nepřívětivost. Ale tím jdeme vstříc pomíjivosti, smrtelnosti a nicotě. Ale Kristus a jeho životodárný Duch přemáhá i smrt a dává nový život. Ať Kristus svým Duchem v nás probouzí nový život a jeho projevy jsou více zřejmé v naší církvi i na nás křesťanech. O to prosíme Boha, našeho společného Otce, v tomto předvelikonočním čase.
Amen.