Sbor J. A. Komenského Čachovice – březen 2022
Sestry a bratři!
Tento sbor v Čachovicích je označen jménem Jana Amose Komenského. I když každý kostel, sbor, modlitebna, jsou zasvěceny především Bohu samotnému, je-li pojmenování po některém z řady svědků víry, tak je tomu tak proto, že tento svědek nás k Trojjedinému Bohu odkazuje a vede. A to platí i o Janu Amosovi Komenském, který se řadí mezi Boží a Kristovy svědky.
Komenský na jedné straně byl uznávaným učencem a slavným pedagogem, podle jeho učebnic se v tehdejší Evropě učilo a jeho mnohé didaktické zásady a metody jsou dodnes užívány. To je však jen jedna jeho stránka, ta známější. Druhá stránka jeho osobnosti spočívá v jeho víře v Boha a vyrovnávání se s těžkými událostmi tehdejší doby a těmi, které vstoupily do jeho života. Můžeme si klást otázku, jak to, že tolik útrap musel vytrpět, tolik zkoušek zakusit a tolik bolesti nést. Ale nenesl jen svou bolest, nýbrž i své církve, Jednoty bratrské, která v exilu zanikala, doslova umírala, i svého národa, který v čase třicetileté války a po ní ztratil svoji politickou i náboženskou svobodu. Ale přesto se Komenský nevzdával – věřil, miloval a doufal vytrvale v Boha a jeho pomoc, i když z lidského pohledu mnoho naděje v lepší budoucnost tehdy nebylo.
Jan Amos Komenský pocházel z jižní Moravy. Narodil se v roce 1592 v Uherském Brodě nebo blízké vesnici Nivnici v rodině, která náležela do Jednoty bratrské. Přišel o oba rodiče a stal se sirotkem. Tím se musel stát samostatným a snažil se proto v životě obstát. Vzdělání získával na bratrských školách. Jeho schopnosti a talentu si povšiml biskup Jan Lánecký a mladý Jan byl vytipován, že se stane knězem Jednoty bratrské. Za podpory šlechtice Karla staršího ze Žerotína studoval Komenský na zahraničních školách v Německu. Otevřel se před ním svět poznání a vědy. Jeho učitelé se v té době snažili uspořádat poznání v jednotný celek, a měli názor, že víra a věda si neodporují, ale mají být v harmonickém vztahu. Tento názor sdílel i mladý student Komenský, který se věnoval teologii i dalším oborům. Po návratu ze studií v zahraničí – cestu absolvoval pěšky – nastoupil do školy v Přerově, kde mu byla svěřena výuka žáků. Po přijetí kněžské ordinace byl ustanoven později ve Fulneku, kde se staral o sbor, jehož součástí byla také škola. Do jeho života zasáhly události – stavovské povstání a bitva na Bílé hoře, která znamenala zdrcující porážku tohoto povstání císařskými vojsky. Komenský ztrácí při morové nákaze manželku a musí se jako kněz Jednoty bratrské skrývat. Svět se pro něho zcela změnil. Místo toho, aby byl krásným a harmonickým prostředím, jak to Bůh Stvořitel zamýšlel, stal se nesrozumitelným labyrintem. Tak to Komenský literárně vyjádřil v jednom ze svých útěšných spisů, které psal pro povzbuzení sebe i druhých v těžké situaci. Hledá ráj ve svém srdci, když ho nemůže nalézt ve světě plném pokrytectví, nenávisti a násilí spojeného s třicetiletou válkou. V té době prožívá těžké krize a zápasy víry. Sám o tom podal svědectví v jednom ze svých dopisů, jak mu bylo hrozně, nemohl v noci spát a měl horečku. V jedné takové noci se modlil k Bohu: „Bože, když už není nikde žádná pomoc, alespoň ty mně pomoz!“ Vzal Bibli a začal číst knihu proroka Izajáše. Bůh ho tímto způsobem oslovil, tak jako živý hlas Boha uslyšeli skrze Písmo Augustin, Jan Hus nebo Martin Luther. Prožil jistotu, posilu a Bůh mu vlil světlo nové naděje. Komenský byl mužem, který se stále věnoval poznávání Boží pravdy a vůle z Písma svatého. V tom navázal na českou i světovou reformaci.
Přesto podle Komenského dal Bůh člověku tři knihy, ze kterých se má celý život učit. První knihou je Boží stvoření – příroda. Druhou knihou je naše nitro a třetí knihou je Bible. První kniha je poznávána smysly, druhá rozumem a třetí vírou (Pampedie, Obecná porada, s. 47)
Na základě tohoto trojího poznání tvoří Komenský svoji pedagogiku, ale i svoji všenápravu. Jak pedagogice, tak i všenápravě se věnoval během svých cest a pobytů v různých zemích a městech Evropy v exilu, do kterého musel nakonec odejít. Když tvořil koncepce školního vyučování, vždy tam podle něho měla místo Bible, jako nejdůležitější učebnice Boží moudrosti, kterou člověk ke svému životu potřebuje. Vždyť celý život Komenský chápal jako školu, ve které se připravujeme na věčnost. Pochopitelně i jako biskup, kterým se stal, staral se o šíření a znalost Bible mezi věřícími od nejútlejšího věku až po stáří. Bibli také odkazuje v závěti Jednoty bratrské, jak je to vyjádřeno v jeho Šesteru: „Odkazuji ti jako dědictví knihu Boží, Bibli svatou, kterou synové moji s velikou pílí přeložili do češtiny… Přijmi to tedy, vlasti milá, za svůj vlastní klenot a užívej toho k slávě Boží a svému dobrému a užitečnému vzdělání“ (Studnice útěchy ze spisů J. A. K., cit s. 91).
Sestry a bratři, pro tuto dnešní slavnostní příležitost připomínky svědka víry Jana Amose Komenského jsem zvolil čtení z 2. listu Timoteovi. Je zde tématem v 3. kapitole učení, vyučování. Jednak je zde zdůrazněn příklad učitele: „Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy…“ (2Tm 3,10-11). A současně je vyzdvižena důležitost dobré a jedinečné učebnice, kterou je Bible. „Od dětství máš svatá Písma… Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu“ (2Tm 3,15-17). Toto můžeme vztáhnout právě na Komenského. Komenský nás učí svým vlastním příkladem svého života, včetně nesení pronásledování a útrap. A předává nám Písmo svaté, abychom je nejen dobře znali, ale abychom při společné četbě zakoušeli Boží milost, povzbuzení a naději. A byli tak vybaveni a posíleni k jednání pro dobro, harmonii a pokoj světa podle Božího záměru a vůle. Amen.