Kázání s připomenutím dr. K. Farského a jeho návštěvy v Liberci před 101 lety – duben 2022
Další biblické texty: Ž 103,6-13, J 1,9-13
Píseň č. 171
„Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové a dcery Boží.“ (Ř 8,14)
Sestry a bratři,
při této dnešní bohoslužbě si chceme připomenout návštěvu dr. Karla Farského zde v Liberci před 101 lety. Byla to pro zdejší náboženskou obec důležitá událost, neboť jeho působení a svědectví napomáhalo k utváření náboženských obcí Církve československé na samém jejím počátku. Farský se vyznačoval apoštolskou horlivostí a přesvědčivostí. Je to příležitost pro nás si tuto osobnost novodobých dějin křesťanství v naší vlasti připomenout.
Karel Farský je spjat s podkrkonošskou přírodou a krajinou – vesnicí Škodějov nedaleko Vysokého nad Jizerou. Můžeme se tam při návštěvě tohoto místa zastavit u základů jeho rodné chalupy a nadechnout se zde čerstvého a chladného vzduchu a ucítit vítr z hor, jejichž vrcholky pokryté sněhem jsou od Škodějova vidět. Tento horský vzduch zde Farský od dětství dýchal a ke Škodějovu a podkrkonošské krajině a přírodě ho poutal celoživotní vztah.
Dalším místem, kde se Karel Farský jako student teologické fakulty a arcibiskupského semináře vzdělával, bylo Klementinum v Praze. Klementinum bylo zbudováno jezuity jako konkurence katolického vzdělávání vůči pražské utrakvistické univerzitě ještě v předbělohorském období. Co je zde pozoruhodné, je spojení náboženské víry, vědy a umění.
Architektura a bohatá výzdoba dokládají jednotu světa, která se však v nové době rozpadala, neboť víra a věda i umění se od sebe začaly oddělovat. Farský však sdílel přesvědčení, že víra a věda si nemusejí odporovat. Zkoumání přírody a vesmíru je podle něho vlastně poznávání úžasného Božího díla. A stejně tak viděl Farský důležitost umění pro vyjádření víry a křesťanské tradice.
Dalším místem, které v životě mladého kněze sehrálo v jeho životní cestě roli, byly západní Čechy – Krušnohoří. Ve farnostech, v nichž působil, byli též německy mluvící věřící. Nedaleko se nachází také město Jáchymov, které bylo významným centrem německých luteránů před Bílou horou. Farský však zakoušel těžký čas první světové války v Plzni jako profesor náboženství na tamní reálce. Zde prožil svůj přerod či přelom, o kterém se zmiňoval, kdy ztrácel důvěru v tehdejší římskokatolickou církev spojenou s válečnou politikou Rakouska, která v jeho pohledu nejednala v duchu evangelia Ježíšova.
Farského kroky jako vlasteneckého kněze směřovaly do Národního domu na Smíchově, kde podobně smýšlející kněží vyslovili rozhodnutí ustavit samostatnou křesťanskou církev národního charakteru - Církev československou - navazující na českou reformaci - husitství. Dalším místem spojeným s Farského působením, již jako duchovního a později biskupa a patriarchy nové církve, byl kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. V samotném centru Prahy, kde se odehrávaly dějiny, byla vyhlášena tato nová církev. Farský vykonal nespočet návštěv do mnoha měst a obcí, kde přednášel a slavil bohoslužbu v kostelích, v různých budovách, na náměstích i v přírodě. Jedním z měst byl i Liberec, jak si dnes tuto návštěvu připomínáme. Sledoval stavby nových kostelů – sborů Církve československé husitské. V Praze Dejvicích bylo vybudováno církevní centrum s kostelem a kolejí pro bohoslovce. Nacházejí se tam knihy i nábytek z jeho doby.
To jsou místa, kterými vedla cesta Karla Farského – novodobého hlasatele evangelia Ježíše Krista.
Farský nám odkázal liturgii, tvořenou ze starokřesťanských pramenů, a také řadu spisů, zachycujících jeho myšlenky a názory. Nemůžeme všechny jeho myšlenky dnes opakovat tak, jak je řekl ve své době. On mluvil ke konkrétní situaci tehdejší římskokatolické církve a tehdejší společnosti. Právě ta situace a kontext jsou pro pochopení některých jeho výpovědí důležité. Sami máme také takovou zkušenost, že když něco řekneme v konkrétní situaci, tak to vyznívá, ale v jiné situaci to může znamenat nesprávné pochopení či dokonce pravý opak.
Ve své době byl Farský oslovujícím kazatelem a řečníkem, který dokázal lidi nadchnout pro Ježíšovo evangelium, pro novou církev a posílit tak jejich víru, kterou vlivem událostí první světové války ztráceli.
Farský dokázal jasně pojmenovat problémy doby a také novým a svěžím způsobem představit křesťanství tak, aby se stalo srozumitelné, poutavé a přitažlivé pro mnohé lidi ze všech generací. Pro děti napsal učebnici přibližující biblické příběhy Starého zákona. Pro dospělé vytvořil stručné informace o nové církvi v podobě knížky rozsahem sice útlé, ale obsahem bohaté.
Farský studoval Bibli v originálních jazycích a snažil se přetlumočit její poselství tak, aby bylo pochopitelné lidem jeho doby. Snažil se vyjádřit tradiční pojmy novými výrazy ze současnosti. O tajemství Božího působení hovořil tak, že se jedná o „zákon“, zákonitost, uspořádanost. Právě zákonitost, řád, určitá pravidelnost jsou známkou Boží moudrosti a jeho působení. O Bohu Farský hovořil tak, že je „živým zákonem všehomíra“. Zdůrazňoval také živého Krista tak, že mluvil o „duchu Kristově“. Když vyjadřoval, co je církev a kdo ji tvoří, tak užíval výraz „Boží synové a dcery“. O tomto „synovství“ se dovídáme z jeho knížky o Církvi československé, ale i z jeho kázání v Postile. Podle Farského si Ježíš uvědomil v nejvyšší míře jako nikdo jiný, že je Synem Otce, Synem Božím. A k tomuto poznání vedl i ostatní lidi. Všichni mají být dcerami a syny Božími. Jestliže se snažíme porozumět Farského pohledu, tak zjišťujeme, že Ježíš je skutečně v Bibli označován jako Syn, Boží Syn. A toto jeho Synovství je zcela jedinečné. Ale současně dal moc stát se Božími dětmi, Božími syny i dalším lidem. Právě těm, kteří v něho uvěřili, jak slyšíme v Janově evangeliu (J 1,12). Farský nebyl jen povrchní populární řečník, ale Kristu oddaný kazatel a šiřitel jeho evangelia, ten, kdo měl na zřeteli hloubku duchovního života.
I když se Boží synovství týká všech lidí, je důležitý přerod „narození z Boha“ (J 1,13), „nové stvoření v Kristu“, (2 K 5,17), „znovuzrození z Ducha svatého (J 3,5). V takovém případě již není člověk sobecky a sebestředně orientovaný, plný zlých vlastností a projevů, ale podobá se Ježíšovi, žije z jeho Ducha a je určován přikázáním lásky. O tomto duchovním přerodu v pravého křesťana mluvil také Mistr Jan Hus a o skutečné lidskosti napravené podle obrazu Ježíše i Jan Amos Komenský. Pravé lidství podle Božího záměru spočívá v tom, že hledáme, jak napodobit Ježíše ve svém životě. Farský říká: „Proti slabosti a zlobě nutno bojovat silou ducha a dobrotou“ (CČS, cit. s. 33).
V písni, kterou Farský textově upravil, zpíváme: „Stvoř z nás království nové, jsme tvé dcery, synové“ (Zpěvník CČSH, č. 171). Tím je zřetelně vysloveno, o co Karlu Farskému šlo. Aby v církvi i v našich životech byl na prvním místě Ježíš. Aby v našich srdcích vítězil a vládl Boží Duch. Vždyť ti, kteří se dají vést Božím Duchem, jsou synové a dcery Boží (Ř 8,14).
Kéž nám k tomu Bůh dává svoji milost a sílu i dnes. Amen.