Kázání ve Dvoře Králové – duben 2022
Sestry a bratři,
v tomto roce si připomínáme 430. výročí narození Jana Amose Komenského. V Církvi československé husitské na něho myslíme jako na Kristova svědka a muže hluboké a vytrvalé víry.
Komenský má vztah k východním Čechám, neboť ač pocházel z Moravy, zde trávil poslední roky před odchodem ze své vlasti. Pobýval v Bílé Třemešné u Dvora Králové. V jaké se tehdy nacházel životní situaci? Pokusme se vžít do doby, kdy zde Komenský pobýval. Musely to být pro něho chvíle velmi těžké. Měl za sebou nelehkou dobu dětství a mládí, čas vzdělávání na bratrských školách na Moravě, zkušenosti ze studia na zahraničních akademiích v Německu, kdy se před ním otevřel svět poznání a evropské učenosti. Měl za sebou již čas svého působení bratrského kněze a učitele. Ale to vše byla už minulost a vlivem politických poměrů po Bílé hoře se musel skrývat, vše opustit. A mnohé ve svém životě již ztratil, včetně svých nejbližších. Právě východní Čechy se staly místem jeho dočasného pobývání pod ochranou těch, na které ještě v plnosti nedolehly důsledky změny politicko-náboženských poměrů. Mnohé již protrpěl a ztratil a současně stál před neznámou budoucností, kdy bylo jasné, že s mnohými dalšími pro své náboženské přesvědčení jako člen a duchovní Jednoty bratrské bude muset odejít do exilu. Na životě Komenského vidíme, jak je důležité stále být otevřen budoucnosti. Stále znovu musí člověk dokázat začínat znovu, pokoušet se o nové, čelit aktivitou nezdarům a nerezignovat, když se svět a události neodvíjejí podle našich přání a představ.
V těžkých a bolestných chvílích Komenský hledal jistotu a útěchu v Bohu. Byla to doba války, nemocí, Jednota bratrská jako církev neměla před sebou žádné velké perspektivy, přišla o své sbory a školy, národ zažíval ztráty dřívější politické a náboženské svobody. V tomto období píše Komenský útěšné spisy. Hledá útěchu v utrpení a jistotu v nejistotě pro sebe a pro druhé, kterým své spisy věnuje. S jeho pobytem v Bílé Třemešné je spojeno sepsání jeho spisu „Hlubina bezpečnosti“. V tomto spise píše: „Proč se bezpečí nachází v Bohu? Důvod, proč se v Bohu nachází tolikerá pomoc, je jediný: Hospodin je středem naším i celého světa, středem všemohoucnosti a síly, středem moudrosti a rady, středem milosrdenství a slitování, středem potěšení a blaženosti. Všechno v celičkém světě je poddáno pohnutelnosti a proměnlivosti, staví se, boří, roste, uvadá, sílí, umdlévá, povstává, padá. Takže všichni tvorové nejsou nic než divadlo nestálosti, popletenosti, zmatků, boření a kácení na všechny strany. Uprostřed toho však stojí střed nepohnutelnosti, přeslavný Bůh. Sám se nemění, ale všechny proměny všech věcí vidí, řídí a udržuje sebou samým. Kdo se jich tedy drží, zaplétá se, mate, boří, kácí a hyne společně s nimi, kdo se drží Boha, stojí nepohnutelně na věky“ (Hlubina bezpečnosti, cit. s. 55).
Komenský pro vyjádření této duchovní jistoty uprostřed veškeré nejistoty světa užívá obraz proroka Izajáše, že Hospodin je skálou věků (Iz 26,4). Komenský byl věřícím člověkem. Jeho víra nebyla povrchní, mělká, formální, ale vnitřně probojovaná, protrpěná, šel do hloubky, aby poznal a zakusil opravdovou jistotu, která mu pomáhala i v těch nejtěžších chvílích života, údělu malé církve i podmaněného národa. Uprostřed nepokojů hledá pokoj a uprostřed neklidu zklidnění a odpočinutí. A tento pokoj nachází v Kristu, jak o tom píše ve spise „Hlubina bezpečnosti“. „V Kristu nám uloženo to, co má být v našem středu, jmenovitě původ své závislosti, odpočinek, pokoj a neskonalé bezpečí“ (Hlubina bezpečnosti, cit. s. 60). Komenský cituje Ježíšův výrok: „Učte se ode mne, neboť jsem pokorný a tichý a naleznete odpočinutí svým duším“ (Mt 11,29). U Komenského se setkáváme s vírou jako s hlubokým prožitkem v nitru, v srdci. Ve svém srdci se setkává s Kristem a přijímá od něho pokoj a jistotu. Přesto není Komenský uzavřen ve svém zbožném nitru, ale je člověkem, který usiluje vytrvale o dobro, o zlepšení, o nápravu ve světě. Právě tato síla víry a jistota, kterou nachází v Kristu je východiskem celého jeho pastýřského působení, učitelského snažení a odvážného projektu nápravy lidstva jako celku.
Komenský ve spise „Hlubina bezpečnosti“ vychází z Ježíšova výroku, aby ukázal cestu k pokoji a spočinutí. „Učte se ode mne, neboť jsem pokorný a tichý“. Zdůrazňuje pokoru a tichost. To jsou vlastnosti Ježíše a o ně usiloval i Komenský. Vždyť Komenský byl vzdělaným mužem, stal se věhlasným učencem tehdejší Evropy, ale přesto byl velice pokorný. To je přesný opak těch, kteří si zakládají na svých znalostech, na své někdy jen domnělé velké vzdělanosti, ale chybí jim pokora. A stejně tak jsou ti, kteří velmi hlasitě mluví, hovoří o tom, co by se mělo dělat a co se nedělá a jak všichni ostatní všechno dělají jen špatně, ale pak když jde o nějakou konkrétní malou práci pro dobro celku, tak se vymluví a nic neudělají. Komenský vyjádřil ve spise „Jedno nezbytné“ tuto zásadu: „Co je skutečně nejpotřebnější při úkolech, které nám byly svěřeny? Být věrný, to je vážený, rychlý a mlčenlivý, jak bude věc vyžadovat. Neříkej tedy, že uděláš, ale dělej ani se nechlub, že jsi udělal, ať za tebe mluví dobře vykonaná věc“ (Jedno nezbytné, cit. s. 108).
Sestry a bratři,
Komenský nás i dnes přivádí svými útěšnými spisy i svědectvím svého života k pravé jistotě a hlubině pokoje v Bohu. Představuje nám svým postojem trpělivé a nezdolné víry Kristova svědka, který je pokorný a tichý. Více než hlasitá slova za něho mluví jeho celoživotní dílo konané vytrvale k prospěchu církve, vlasti i celého lidstva. Kéž se z tohoto jeho nadčasového odkazu dokážeme inspirovat a povzbuzovat i dnes. Amen.