Adventní kázání - prosinec 2022
Sestry a bratři, během letošního adventu nás ve všech čtyřech nedělích oslovuje prorok Izajáš. Na každou neděli do Vánoc zaznívá vždy text ze Starého zákona právě z proroka Izajáše. Jeho sdělení se týkají vždy nějaké důležité změny, která má zázračný charakter a projevuje se tím Boží moc. První adventní neděli jsme rozjímali nad Izajášovou vizí, že lidé mění zbraně za nástroje pokoje a nebudou se již cvičit v boji (Iz 2). Tuto neděli slyšíme o tom, že z pařezu, který se jevil již jako bez života a naděje, vyraší nový výhonek (Iz 11). Na třetí neděli adventní je určen Izajášův obraz pusté krajiny, která se změní v krásnou zahradu (Iz 35). Čtvrtou adventní nedělí, která je blízko Vánocům, vyslechneme, že se mladé dívce narodí syn, který se stane budoucím králem (Iz 7). Izajáš předpovídal a líčil příchod Kristův a jeho království, které Bůh lidem zaslíbil. A na tento jeho slib se můžeme spolehnout a po staletí či tisíciletí zůstává trvalou nadějí člověka. Dnešní čtení z proroka Izajáše obsahuje výpověď o proutku z pařezu padlého stromu, ale i báseň o spřátelení zvířat.
V Bibli se dovídáme o Bohu a jeho slovu a jednání a také o člověku. Ale i o přírodě a zvířatech. Člověk je spojen s přírodou a zvířaty, i když je svým postavením a určením ve stvoření přesahuje. Byl určen k tomu nést na sobě a svém životě obraz svého Stvořitele, obraz a podobu Božího Syna – Ježíše.
A přece se také o zvířatech hovoří v Bibli na řadě míst od počátku a do posledních stránek. A jedním z takových míst, kde se o zvířatech i ve vztahu k člověku mluví, je 11. kapitola knihy proroka Izajáše. Jedná se o báseň o zvířatech a malém dítěti. V básni vystupují zvířata – vlk, beránek, levhart, kůzle, tele, lvíče, kráva, medvědice, lev i had. Je jasné, že se zde jedná o dva typy zvířat. Na jedné straně jsou pokojná zvířata. Dobytek pasoucí se na pastvách, slabší, zranitelná zvířata. A na straně druhé – dravé šelmy, útočící, napadající, před nimiž se nikdo, ani člověk, nemůže cítit v bezpečí, pokud nejsou za mříží v zoologické zahradě.
Jsou mnohá zvířata, která si můžeme hladit, ale jsou i u nás v lesích a v přírodě taková zvířata, která nám mohou uškodit a která nám svojí divokostí a nepředvídatelným chováním nahánějí strach. Dravá zvěř je nebezpečím pro člověka a pro slabší bezbranná zvířata.
Jak se vyrovnat s touto skutečností nebezpečných dravých zvířat, nám Bible nabízí dvojí pohled. Tím jedním je, že dravá zvěř bude nakonec přemožena a odstraněna. Už nebudou ohrožovat zlé šelmy druhé, ale budou nakonec přemoženy s Boží silou a v novém světě pro ně nebude místo, neboť představují satanskou moc a starý věk krutosti.
A druhý pohled je, že člověk bude žít se zvířaty v pokoji a také zvířata mezi sebou budou mít vzájemně pokojné soužití. A tento pohled nabízí právě prorok Izajáš, který říká, že vlk s beránkem budou spolu pobývat (Iz 11,6; Iz 65,25). Doslova, že budou spolu bydlet. Vize proroka Izajáše vyjádřená v jeho básni má přímý vztah ke knize Genesis, kde na začátku je líčen rajský stav a všichni, zvířata i lidé byli původně vegetariány. Podle Izajáše i „král zvířat“ lev se bude živit slámou. Takový stav, jaký byl na počátku, kdy svět a příroda vzešly z Boží mysli a ruky, a bylo vše dobré, opět nastane a bude obnovena původní harmonie, svornost a pokojné spolužití všech se všemi. Působí to jako nereálná představa, jako něco, co se vymyká zcela našim zkušenostem, neboť ve světě probíhá neustále boj a vítězí ti silnější. A přesto o takové proměněné přírodě prorok Izajáš sní, a je to víc než sen, je to vize, básnický obraz, pohled víry a naděje (srov. Oz 2,20). Důležité je, kdo je ve středu této básně či obrazu z Boží přírody. Ve středu je dítě, které se tam opakuje třikrát (Iz 11,6.8). Dítě znamená čistotu lidství, takové se stává králem a vládcem. Tato Izajášova předpověď o dítěti uprostřed zvířat a celého stvoření se naplňuje ve vánočním příběhu, kdy se rodí Ježíš, jako dítě. A právě v dítěti se projevuje moc jeho vlády jako vládce Božího království.
V Bibli se setkáváme s tím, že dravé šelmy jsou obrazem vládců projevujících se nelidskou krutou vládou. Tak je tomu v knize proroka Daniele (Da 7).
Také text 11. kapitoly knihy Izajáše bývá od nejstarších dob chápán a vykládán jako alegorie. Nejde zde jen o zvířata, ale o lidi, kteří někdy mají zvířecí vlastnosti. Nechovají se k sobě jako lidé, ale spíše jako zvěř v divoké přírodě (Ga 5,15). Známe přísloví a přirovnání: „Člověk člověku vlkem“. Lidé jsou vůči sobě nevraživí a útoční. „Řve jako lev“ zase znamená, že někdo svým projevem nahání hrůzu. Jedno staré české přísloví říká: „S medvědem se nepouštěj do zápasu“. To znamená – se silnějším se nepouštěj do boje, neboť nemůžeš vyhrát. Jiné přirovnání říká: „úskočný jako had“. Tím je míněno, že někdo může působit a jednat zákeřně. To všechno jsou zvířata, o kterých se hovoří také v Izajášově básni. Přesto dojde k jejich proměně a stanou se smířlivými a schopnými s druhými žít v klidu a pokoji. Proměnu přinese Mesiáš a jeho věk, který prorok Izajáš líčí ve své básni o spřátelení zvířat. Nemožnost soužití jedněch s druhými bude překonána. Kéž tato budoucí naděje může prostupovat i do našeho světa a našeho času. Amen.