Vánoční kázání – prosinec 2022
Sestry a bratři,
čas adventu dospěl ke svému završení ve vánočních svátcích. Čas zaslíbení se dovršil časem naplnění. To, co předpovídali bibličtí proroci, se stalo skutečností. Ježíš Kristus se opravdu narodil a přišel mezi nás. Jsou ale pro nás Vánoce opravdu časem naplnění? A v čem?
Celým letošním adventem nás provázelo poselství proroka Izajáše – jeho vize Bohem proměňovaného světa. Ale nejen advent, nýbrž i Vánoce jsou spojeny s nepřeslechnutelným tónem a hlasem tohoto proroka, který bývá nazýván evangelistou Starého zákona.“ Vánoční poselství podle Bible vyjadřují formou příběhu evangelisté Lukáš nebo Matouše, ale i Jan ve svém slavnostním Prologu nábožensko-filozofického rázu, a také prorok Izajáš ve své písni v 52. kapitole. „Jak je líbezné, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Siónu hlásá: „Tvůj Bůh kraluje!“ „i spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha (Iz 52,7.10b) /srov. Nahum 1,15/.
Jak je příjemné, když někdo oznamuje něco dobrého. Přijít s nějakou dobrou zprávou v dnešní době není něco běžného a obvyklého. Špatné zprávy znějí z různých stran. Přesto je důležité umět něčím povzbudit, podělit se o radostnou zkušenost. Nelze se stále jen trápit a strachovat se. Když slyšíme jen samé špatné zprávy, tak to mění náš pohled na svět, vidíme vše v temných a nejčernějších barvách. Když naopak něco dobrého uslyšíme, tak to mění náš pohled na svět, na druhé i na sebe sama. Svět se rozjasňuje, jako když vychází slunce, a naše duše se potěší světlými a hřejivými paprsky dobré zprávy.
Právě takovou dobrou zprávou je poselství Vánoc, na niž upozorňuje prorok Izajáš. Jak je to „krásné“ – podle Bible kralické – a „líbezné“ – podle českého ekumenického překladu Písma. Jistě ne náhodou vánoční příběh a poselství měly vliv na vznik nepřeberného množství hudebních skladeb a písní, které se vyznačují radostí, krásou a líbezností. A Izajášova píseň je právě takovou písní, která předběhla vánoční koledy o celá staletí.
Podle Izajáše se má nést tato dobrá zpráva po horách. Po horách jde ten, kdo přichází s dobrým poselstvím. Hory jsou jednak zeměpisným místem, které charakterizují Jeruzalém s horou Sion. Je tak popsána biblická hornatá krajina (Ž 123,2). Z ní se má poselství rozšířit do celého světa. Hory mají svůj náboženský charakter, neboť na nich byli uctíváni pohanští bohové. Ale hory jsou i místem, kde se odehrávají důležité biblické události. Na hoře byl vydán Zákon, nyní na horách zní evangelium. Hory jsou viditelným místem (srov. Mt 5,14), odtud se má vyhlašovat radostná zvěst, aby se co nejvíce šířila do okolí.
To, o čem se zpívá v Izajášově písni, je právě obsahem vánočního poselství. Uvedeny jsou čtyři znaky Krista, který se narodil. Přišel tak neviditelný a věčný Boží Syn do viditelného prostoru a pomíjivého času dějin. Těmito jeho znaky jsou pokoj, plnost dobra, spása a Boží kralování. Izajáš „ohlašuje pokoj, nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Siónu hlásá: Bůh kraluje“ (Iz 52,7). Ježíš je knížetem míru (Iz 9,5-6), v něm je plnost dobra (Ko 1,19), přináší všem lidem spásu (Tt 2,11) a je nositelem Boží vlády (J 18,36).
Nad Betlémskou stájí či jeskyní zaznívá: „ …pokoj lidem na zemi“ (L 2,14). Právě u proroka Izajáše jsou součástí jeho prorocké vize mír a pokoj (Iz 2,4; Iz 32,17-18; Iz 57,19). Betlémské dítě šíří kolem sebe pokoj, ale ani dospělý Ježíš se neprojevoval jinak. On chce, aby člověk měl pokoj ve svém srdci, dokázal žít v míru a pokoji s druhými. Ježíš přináší plnost dobra. Nejen chvilkové dobro, sobecké dobro, ale skutečně dobro. Ježíš chce proměnu člověka, který hledá a činí dobro, a přemáhá zlo dobrem (Ř 12,21). Tak jako se svět vzdaluje míru a tím i Ježíšovi, tak ani my lidé se vždy nemusíme rozhodovat pro to, co je pro nás skutečně dobré, ale jednáme pošetile. Ten třetí důležitý znak Krista podle Izajáše je spása, záchrana, kterou Ježíš přináší. Jak je to také vysloveno ve vánočním příběhu podle Lukáše: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán“ (L 2,11). V tom spočívá jádro křesťanských Vánoc, že Bůh v Ježíši Kristu za námi přichází ne jako Soudce, ale jako náš Spasitel, jako náš Zachránce. I když se snažíme o něco dobrého, nemusí se to vždy podařit, mnohé jsme také zanedbali, zkazili, k pokoji a dobru můžeme mít někdy daleko, ale Kristus přesto pro nás přišel. Navzdory naší pošetilosti, nepřipravenosti, vzdálenosti od světla dobra, Kristus přichází a s ním i jeho království. Ježíš je skutečným králem, jak se na něho ptali mudrci z východu: „Kde je ten nový právě narozený král židů?“ (Mt 2,2). Ježíšova královská vláda však není omezena prostorem nebo časem, ale je Králem věčného Božího království.
V Izajášově písni zaznívá refrén: „On spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha“ (Iz 52,10). Zde je zřetelná univerzálnost vánočního poselství, které je pro všechny. Podobně i v Lukášově evangeliu zaznívá: „Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid“ (L 2,10). Každý člověk se nějakým způsobem setkal a setkává se světlem Krista. Jak je to řečeno v Janově evangeliu: „Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo do světa“ (J 1,9). Do života některých lidí svítí Kristovo světlo zřetelněji, u jiných je zastřené. Ale to neznamená, že by nemohlo zasvítit a projevit se ve svém jasu, neboť Ježíš, jehož narození slavíme, chce každému přinést pokoj, plnost dobra, spásu a vládu Božího království, jak nám tuto radostnou zprávu přináší ve své písni i prorok Izajáš. Kéž to dokážeme s vírou a vděčností přijímat, když i k nám tento hlas dnes z biblické krajiny zaznívá. Amen.