Poznámky bratra patriarchy k říjnovému kázání.
Podobenství Ježíše o hostině je zapsáno u Matouše (Mt 22,1-14), u Lukáše (L 14,16-24) a také v gnostickém Tomášově evangeliu (Ev. Tom 44,10b-35). Verze z Lukášova evangelia je považována za nejstarší. V tomto případě má Lukášova verze „klidnější“ a ne tolik dramatický a drsnější průběh, jak se s ním setkáváme v Matoušově evangeliu. Mohli bychom jeho průběh stručně vyjádřit takto: „Jsi někam pozván. Nemůžeš nebo nechceš přijít. Omluvíš se a nepřijdeš. Přijdou však jiní.“
V Matoušově evangeliu má toto podobenství dramatické až drastické rysy s prvky krutosti. Biblický evangelický teolog Jiří Mrázek zdůrazňuje, že pro Matouše je charakteristická politická rovina. A politika je drsná, tvrdá a někdy krutá. Jedná se o událost svatby syna vládce, která byla vždy považována za mimořádnou politickou událost. Vždyť se jedná o nástupce na trůn. Vyjádření vztahu k této události, byla vyjádřením vztahu k budoucímu panovníkovi a tím i ke stávajícímu panovníkovi jako otci.
Orientální král byl mocný vládce, který vyžaduje úctu a respekt. Ve Starém zákoně v knize Přísloví najdeme různé mudroslovné výroky dokládající tento všeobecně požadovaný respekt vůči králi a jeho autoritě. „Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně“ (Př 14,35). „Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat“ (Př 25,3). Zaznívá zde i rada: „Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav“ (Př 25,6).
Nejde v podobenství o to, že by byli potrestaní tvrdě králem ti, kteří odmítli pozvání, ale potrestáni byli vzbouřenci a ti, kteří se dopustili vraždy. A to dokonce na králových vyslancích a služebnících.
Podobenství podle Matouše nás vede k úvahám, že Ježíš skrytě formou vyprávěného příběhu hovořil o politických a náboženských poměrech své současnosti. Dějinné události jsou zde podány v obrazech. Vyjádřeno je tak pronásledování a odstraňování proroků i samotného Ježíše. Podobenství tak nabývá alegorické rysy. Někteří vykladači v tom mohou spatřovat vzporu Židů proti Římanům. Boží velkorysost, kterou chce Ježíš vyjádřit tímto podobenstvím, spočívá v tom, že jsou pozváni ke svatební hostině všichni. Někteří odmítli, jiní přišli. Ti, kteří byli pozvaní jako první, nechtěli na hostinu jít a omluvili se. Když se nám dostane pozvání na nějakou společenskou akci, tak musíme zvážit na jakou jít a na jakou nejít. Zvláště lidé v určitém společenském nebo přímo politickém postavení jsou vystaveni takovému náročnému rozhodování. Zvláště tehdy, když se třeba sejde několik akcí najednou. Čemu dát přednost? Odmítnutí pozvání od někoho může být výrazem nesouhlasu s ním, projevem opozice a vzdoru. Nebo si to tak dotyčný může vysvětlovat.
V podobenství se pozvání dokonce opakuje. Ti, kteří nakonec na svatební hostinu přišli, byli různí lidé. Byli mezi nimi lidé zlí i dobří (Mt 22,10). To je typické pro Matouše, že Boží milostiplné pozvání zahrnuje všechny dobré i méně dobré. Na všechny svítí stejné slunce (Mt 5,45) a padá stejný déšť. Dobro a zlo se v lidech prolíná a není na první pohled snadno rozpoznatelné.
Matouš připojuje samostatný příběh o svatebním šatě. Šaty vyjadřují vztah k události a příležitosti, které se účastníme. Chodíme raději oblečeni běžně, neformálně, je to pohodlnější. – Když jsem nastoupil do funkce patriarchy, tak jsem hned měl jít na jednu společenskou akci. Byl jsem zvyklý chodit v běžném oblečení a společenský oděv spíše si vzít na sebe jen mimořádně. Vzal jsem si světlé sáčko. Všichni přítomní však byli v tmavém obleku a necítil jsem se tam proto nejlépe…
Z Ježíšova podobenství vyznívá naléhavě králova otázka: „Příteli, jak ses sem dostal?“ Krále totiž upoutalo nevhodné oblečení, které nevyjadřovalo dostatečnou úctu.
I v současnosti na akcích politického a společenského charakteru je nejen vyžadován patřičný oděv, ale příchozí jsou kontrolováni. Musí se prokázat vstupenkou či pozvánkou a totožností. Jestliže to někdo nesplňuje, je vykázán a vstup je mu zamezen. Je jasné, že Ježíšovi nejde jen o vnější skutečnosti, o vnější vzhled či dokonce drahé šaty, ale o vnitřní hodnost člověka. Lidi lze oklamat tím vnějším, ale Bůh hledí k srdci a toho oklamat nelze.
Jak rozumět Ježíšovu podobenství o hostině a o svatebním šatě? Na jedné straně je zde zřetelná veliká Boží milost, že Bůh uchystal dary své královské hostiny pro všechny a všechny zve. Na druhé straně je zde vysloveno varování před nevděčností a laciným přijímáním Boží milosti.