Kázání bratra patriarchy k zahájení setkávání v kolejní kapli na začátku nového akademického roku v říjnu 2026.
Vážené studentky, vážení studenti, milí kolegové,
zahajujeme dnes společná setkávání v kapli Farského koleje. Budeme se zamýšlet nad některými biblickými texty předchozí neděle podle ekumenického Lekcionáře. Během posledních tří nedělí se četla v evangeliu podle Matouše některá z Ježíšových podobenství, kde se vyskytuje motiv vinice (Mt 20,1-16; Mt 21,28-32; Mt 21 33-46). Jejich zařazení do této části roku souvisí zřejmě s tím, že v tomto období se koná vinobraní. Nejčastěji je tomu v září, a nekoná se jen na jižní Moravě, kde je vinařská oblast, ale i v Praze, kde jsou vinice – na Vinohradech nebo na Pražském hradě. První neděle v měsíci říjnu je také pořádána v našich sborech bohoslužba s poděkováním za úrodu. Pro dnešní příležitost našeho setkání jsem však nezvolil některý z biblických textů s motivem vinice, nýbrž úryvek z epištolního čtení Filipským ze 3. kapitoly. Apoštol Pavel zde hovoří o cíli, ke kterému směřuje, a o dokonalosti, o kterou usiluje.
Myslím, že se to přiléhavě hodí právě k začátku nového akademického roku, kdy teprve cíl studia je před vámi. I když někteří z vás máte již za sebou určitou náročnou etapu studia, ale další cíl, následující ročník a dokončení studia je ještě před vámi. Cílem je i určité životní předsevzetí, nasměrování, očekávání nějakého viditelného výsledku a to, co pro nás bude životním naplněním a smysluplným prožíváním tohoto darovaného času a příležitosti. V každém věku si člověk klade určitý životní cíl. Jsou malé každodenní cíle i velké celoživotní cíle. Můžeme si dát vysoký cíl, který nás posouvá stále dál. Anebo nás může naopak příliš velký cíl srážet, když si uvědomujeme, že je příliš nedosažitelný. Nemít však žádný cíl znamená, že člověk žije jen den ze dne a o nic neusiluje. Zkušeností je, že cílevědomý člověk ve svém oboru může opravdu překonat řadu překážek a mnohého dosáhnout.
Apoštol Pavel jako velmi úspěšný misionář a evangelista si klidně mohl říci: „Už jsem hodně poznal, mnohé jsem úspěšně uskutečnil, mnohé jsem dosáhl, za mými cestami a působením je plno živých obcí a věřících. Už se nemusím o nic snažit.“ Ale on vede neustále zápas, vyvíjí nepřetržitě činorodé aktivity, obrazně řečeno, stále běží, zůstává na závodní dráze a neustále směřuje k cíli, který je teprve před ním. Říká, či přesněji píše Filipským: „Nemyslím si, že jsem již u cíle.“ A opakuje to dvakrát. A stejně tak říká, že ještě nedosáhl dokonalosti.
Ale chápání cíle a představa o dokonalosti u Pavla je zcela jiná, než jak cíl svého života a touhu po dokonalosti chápal dříve. Jeho život přehodnotil Ježíš. Říká: „Mne se zmocnil Kristus Ježíš“. Je tím míněn jeho zvláštní zážitek a zkušenost z cesty do Damašku, jak ji opakovaně zmiňuje podle knihy Skutky apoštolů (Sk 9, Sk 22, Sk 26). By to zásadní zásah do jeho života, do jeho směřování, do jeho usilování. Najednou ho Ježíš zastavuje, proměňuje, přetváří a vede ho jiným směrem. Náhle má jiný cíl než dosud. Pavlův život přehodnotil Kristus. Lidé mohou mít různé cíle – kariéru, dobré finanční zabezpečení, pohodlný bezstarostný život, vysoké postavení a podobně. Pro Pavla se stalo cílem být s Kristem, konat pro něho službu a v životě přijímat s důvěrou v něho to, co přichází, jak obtíže i radosti. Neboť jeho cesta směřuje k cíli, který přesahuje všechno pozemské dobro, zisk a bohatství.
Pavel si uvědomuje, že není dokonalý, že má k dokonalosti daleko. Je tak člověkem stálého duchovního růstu a nabývání pravé dospělosti a zralosti. Staví si před oči Krista, a tak si uvědomuje svoji nedokonalost. Ježíš Kristus ztělesňuje pravé lidství, dospělost a dokonalost v lásce, v milosrdenství, v odpuštění. My to nedokážeme, ale přesto o to máme jako věřící křesťané usilovat. Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebi“ vybízí Ježíš (Mt 5,48). Cesta k dokonalosti je však velmi obtížná. My lidé jsme nedokonalými, chybujícími a slabými. A také apoštol Pavel, taková duchovní osobnost, si to přesto také uvědomoval. Umanutost dokonalostí může být druhým až nepříjemná. Buď člověk dokonalost jen předstírá anebo si zcela klamně myslí, že je dokonalý, že se mu nesmí nic vytknout, ale to je zcela chybný a klamný postoj. Nesprávné také je, když někdo od druhých vyžaduje dokonalost, ale sám na sobě nepracuje.
O duchovním růstu a celkovém rozvoji člověka hovořil ve svých univerzitních projevech Mistr Jan Hus. Upozorňuje na dvě překážky v růstu ve vědění a morálních schopnostech. Tím prvotním je nedbalost, která ohrožuje ty, kteří rostou. A ty, kteří již do určité míry dorostli ve vědění a mravech, číhá zase pyšnost /Mistr Jan Hus, učitel a kolega, s. 133). Nedbalost znemožňuje růst a falešné vědomí dokonalosti a nadřazenost zpravidla přivodí pád (tamtéž). Píle překonává nedbalost a pokora domýšlivost.
Apoštol Pavel říká, že zapomíná na to, co je za ním, a je upřen k cíli před ním. Je podpírán a posilován Boží láskou v Kristu. Podobně jako žalmista, který spoléhá na své životní cestě na Hospodina: „Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli“ (Ž 31,4).
Vážené studentky a vážení studenti, přeji vám, abyste směřovali za dobrým cílem a na této dráze vytrvali s Boží pomocí. Aby nový akademický rok byl příležitostí k růstu v poznání, studiu, odbornosti i k duchovnímu růstu ve víře, lásce a naději.
Ať je Farského kolej pro vás prostředím přátelského zázemí!