Poznámky bratra patriarchy k evangelijnímu textu na neděli Boží Trojice.
Na neděli Boží Trojice připadá podle ekumenického lekcionáře čtení ze závěru Matoušova evangelia (Mt 28,16-20). Důvodem je jistě to, že se zde vyskytuje trojiční formule vztahující se ke křtu: „Křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 20,19).
Boží jméno je zde vyjádřeno označeními Otec, Syn a Duch svatý. Vyskytují se někdy úvahy o tom, zda to nebylo vloženo do Matoušova evangelia až dodatečně. Tato shodná křestní formule je i v mimobiblickém spise Didaché (7. kap.).
Ale Ježíš učil o Bohu jako o Otci. Je to charakteristické pro jeho poselství a učení, neboť přibližuje Boha jako Otce (Mt 5,48; Mt 6,26). Učí je také obracet se v modlitbě k Bohu jako Otci, jak je tomu v modlitbě Otčenáš (Mt 6,9).
A stejně tak hovoří o sobě jako o Synu. Často užívá označení Syn člověka (Mt 17,22). Je vyznáván jako Boží Syn (Mt 14,33). A v Janově evangeliu o osobě mluví jako o Synu (J 5,19-20).
A o Duchu svatém hovoří ve všech evangeliích. Ježíš vyslovil opakovaně slib, že Duch bude seslán na učedníky a to se naplnilo o Letnicích.
Trojiční nauka, která má svůj základ v Písmu a jeho poselství, byla rozvinuta církevními otci a středověkými učenci a stala se kritériem křesťanské pravověrnosti.
Zaměřme však svoji pozornost ke svědectví Matoušova evangelia. Můžeme si toto svědectví pro přehlednost rozdělit na tři části. Ježíš nejprve vyjadřuje svoji autoritu, pak dává apoštolům úkol a za třetí ujišťuje je o své přítomnosti.
Nejprve Ježíš představuje svoji autoritu: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ (srov. Da 7,14; J 3,35). Nebyl tím, kdo usiloval o moc v tomto světě. Odmítl to jako pokušení (Mt,4,8-10). Lidé chtějí získat moc, postavení, chtějí rozhodovat, určovat, vládnout.
Někdy se rozlišuje moc a vliv. Moc je nějaké oficiální postavení, zatímco vliv je reálné působení na druhé. Někdo má moc, avšak jen formální, ale nemá vliv. Někdo má naopak někdo nemusí mít moc, a přesto může mít velký vliv. Ježíšovi je dána moc a chce mít i vliv, nikoli zvnějšku, ale zevnitř.
Všimněme si, jak se v tomto Ježíšově slově často vyskytuje výraz „vše“ „všechno“ (řecky panta, latinsky omnia). „Je mi dána veškerá moc…jděte ke všem národům…učte je, aby zachovávali všechno…já jsem s vámi po všechny dny.“ Je zde zřetelná Boží univerzálnost a není místo, není oblast, není sféra, kde by Ježíšova moc nebyla a kam by nedosahovala.
Toto Ježíšovo slovo na Galilejské hoře je považováno za tzv. velké poslání. Je určeno apoštolům, je určeno církvi. Je podrobným vyjádřením toho, co je stručně řečeno Ježíšem v Janově evangeliu: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás“ (J 20,21). Zde je to vyjádřeno zcela konkrétně a vystihují to slovesa: jít, získávat, křtít a učit.
Jít znamená misii. Apoštolové vyšli do různých míst. Nezůstali někde ukryti za zavřenými dveřmi. Vyjít znamená podstoupit riziko, nebezpečí, nepohodu. Ale přesto bez této cesty konkrétního apoštola ať už to byl Petr, Jan, Tomáš a další by se evangelium nedostalo k lidem, k lidským srdcím.
Křtít to znamená konání svátostné služby. Vstupem a branou k ostatním svátostem, vstupem a branou na cestu s církví k Božímu království.
Učit. Není to jen doba učednictví jako příprava ke křtu, čas katechumenátu.
Ale je to stálé vyučování ve smyslu výzvy apoštola v listě Koloským: Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte“ (Ko 3,16).
Ježíš říká čit se všechno, co on přikázal. Všechno znamená, aby nebyly jednotlivé výroky jen vytrhávány, aby nedocházelo ke zjednodušování, ke zkreslení, ale v celku – tedy „všechno“ a „v celém svém bohatství“, jak Ježíš podával své učení.
Z učedníků se mají stávat apoštolové a z žáků učitelé.
Učedníci, apoštolové, církev nedostávají jen úkol, ale také ujištění o Ježíšově přítomnosti a pomoci. „A hle já jsem s vámi po všechny dny…“
Toto ujištění zní ke společenství Ježíšových učedníků, podobně jako zaznívalo skrze proroky ujištění dané Božímu lidu i věřícím jednotlivcům (Gn 26,24; Iz 41,10)
To ujištění je možné si přisvojit vírou a důvěrou.
Nejen uprostřed společenství v domě, kde je slavená památka jeho poslední večeře, ale Ježíše je s apoštoly i na cestách.
Ježíš je všude tam, kam se s evangeliem vdávají na cesty apoštolové známí i neznámí, aby byl mnohými poznán Bůh jako Otec, jeho Syn Ježíš a jako životodárný zdroj Duch svatý.
Ježíš nám v záměru Matoušova evangelia dokládá svou autoritu, připomíná úkol a také ujišťuje o své stálé přítomnosti.