Kázání bratra patriarchy při bohoslužbě k 85. výročí Náboženské obce v Praze 4 – Spořilově v červnu 2026.
Dt 6,4-9; 2 Tm 3,14-17
Sestry a bratři,
v této náboženské obci Církve československé husitské v Praze – Spořilově působilo několik významných osobností i laiků, ale patří k ní i nespočet obětavých věřících, kteří utvářeli tento sbor v minulých desetiletích duchovně i hmotně. Z osobností naší církve spjatých s touto spořilovskou náboženskou obcí uvedu dva. Prvním je prof. Alois Spisar a druhým prof. Rudolf Horský. Oba byli učitelé naší církve. Prof. Spisar vytvořil velké myšlenkové dílo pro církev v oblasti věrouky a etiky. Jednu ze svých knih, která vyšla v počátku naší církve, tematicky věnoval přímo Ježíšovi. Je v ní i kratší oddíl o Ježíšovi jako učiteli a prorokovi (Náboženství Ježíše Nazaretského, s. 281-282). Podle prof. Spisara Ježíš považoval za svůj úkol „učit cestě Boží“ (Mt 22,16; L 20,21). Lidmi byl označován za „učitele“ a „proroka“. Vynikal však nad všechny tehdejší učitele Zákona (Mk 21,22). Sám o sobě mluvil jako o učiteli ve vztahu ke svým učedníkům – žákům (L 6,40; Mt 23,8). A když se ztotožňoval s prorokem”, tak v souvislosti s utrpením a údělem proroků, když říkal, že prorok není beze cti než ve své vlasti (Mt 13,57) a nemůže zahynout jinde než v Jeruzalémě (L 13,33). Přesto prof. Spisar ukazoval k tajemství Ježíšovy osoby, neboť Ježíš je víc než prorok (Mt 16,16, J 20,28). Prof. Horský se zabýval náboženským vyučováním dětí a mládeže a byl šiřitelem odkazu Jana Amose Komenského. I on se zamýšlel nad Ježíšem jako učitelem. Dochází k závěru, že „Ježíš Kristus vždy zůstane nedostižným ideálem učitele a vzácným vzorem vychovatele” (Úvod do katechetiky, s. 26).
Ježíš každou generaci svých učedníků oslovuje laskavou výzvou: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce a naleznete odpočinutí svým duším”. Zde vidíme význam 1) příkladu učitele, 2) povahové rysy učitele a 3) výsledku jeho vyučování. Příklad učitele je zřejmý v Ježíšově slově „Učte se ode mne” (srov. J 13,15). Jeho povaha se projevuje tichostí a pokorou. A výsledkem jeho vyučování je to, co je nazváno „odpočinutí duší”.
Cesta víry je současně cestou stálého učení se. Starozákonní lid byl vybízen, aby se učil Božímu zákonu, předpisům, řádům, ustanoveními (Dt 5,1). Ale je potřebné se nejen učit nějakým předpisům, přikázáním, pokynům, ale především vidět příklad toho, kdo tak jedná. Určující je živý příklad učitele, který dokáže strhnout a nadchnout své žáky. Zákoníci sice přesně podle Písma popisovali Boží přikázání, ale sami tak nejednali a míjeli se tomu nejpodstatnějšímu, a tím je láska k Bohu a láska k člověku. Proto Ježíš na adresu takových učitelů se vyslovil tak, že tomu, co učí, toho se lidé mají držet, ale podle toho, jak jednají, se nemají řídit (Mk 23,3). V apoštolské církvi bylo důležité vyučování příkladem, kdy osobní příklad předchází učení, vysvětlování a poučování (Tit 2,7). A platila apoštolská zásada: „Napodobujte se mnou Krista” (srov. 1 K 11,1).
Povaha učitele Ježíše se vyznačuje tichostí a pokorou. Tichost představuje vnitřní moudrost a pokora oddaný vztah Ježíše vůči Bohu Otci. Hluk naší doby a sebeprosazení všemi způsoby jsou opakem vůči této Ježíšově tichosti a pokoře. Ježíšovo oslovení k nám přichází v tichu a pokora smýšlení je ovocem skutečného poznání a touhy po něm.
Výsledkem Ježíšova učitelského působení na nás je odpočinutí duše. Rozumí se tím vnitřní pokoj, harmonie, klid, sjednocení s Kristem. Cesta k tomu však nemusí být přímočará, ale Ježíš mluví přesto o spočinutí, míru a pokoji ve svém výroku zřetelně, a zaznívá to i v jiných jeho výrocích (J 14,27; J 16,23; Fp 4,7 srov. Ž 37,11). Navzdory všemu zneklidňujícímu ve světě on přináší do našich zneklidněných lidských srdcí a životů pravý mír a pokoj.
Nepřeslechnutelné je, že Ježíš nezve do své školy Boží moudrosti jen své nejbližší učedníky, ale všechny. „Pojďte ke mně všichni”. To ukazuje jeho otevřenost. Jeho škola není jen pro mimořádné velmi nadané žáky, není to elitní třída, kam se hned tak někdo nedostane. Jeho učení o Božím království je otevřeno pro všechny. I pro ty s různými břemeny a těžkostmi. Ježíš zve k sobě všechny. Není toto poznání omezené jen na určitý národ, na ty, co tvoří současnou viditelnou církev, či jádro náboženské obce. Ale je to výzva zaznívající ke všem.
Co toto dnešní evangelium, výroky Ježíše jako našeho společného Učitele, znamenají pro tuto náboženskou obec, pro toto naše společenství? Pro církev jsou v Bibli a tradici užívaná různá obrazná přirovnání, jako je loď, dům, chrám, vinice a další. Jedním z nich je též škola, ve smyslu školy Boží moudrosti. Je místem, kde se učíme od Krista i od sebe navzájem. „Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství, navzájem se učte a povzbuzujte” (Ko 3,16).
Toto Ježíšovo vyučování přináší naším myslím poznání a naším srdcím lehkost, radost a pokoj. „Učte se ode mne”, vybízí nás Ježíš. Kéž tuto Ježíšovu výzvu můžeme slyšet stále i my a mohou ji zaslechnout i mnozí další. Amen.